Fórum Spolku

[Timeo]

*.. probudil se, zamzoural ocima, koukl kolem sebe a uvidel, ze nic nevidel.. a proc nic nevidel, to mu bylo hned jasne, protoze tomu tak bylo pokazde, kdyz se v posledni dobe probudil v te zatuchle kobce.. *

*..strhl ze sebe modrou, kdysi krasnou, dnes spinavou a potrhanou robu - deku, zvedl se, protahl sve kosti a zjistil, ze ma po dlouhe dobe chut prozit chvilku v realnem svete.. popadl svuj polstar - otep sena - a dal ho svemu vernemu konikovi .. " Hmm, tohoto konika mam snad nejdele, co jsem kdy obycejneho kone mel", pomyslel si a v duchu se tomu paradoxu zasmal..*

*.. naskocil na kone, popadl snehobilou magickou sekeru a jal se nakopat par desitek polinek..*


"Tak, to by stacilo, telo nejak odvyklo praci".. "A co ted?

*rozledl se po temnem, zatuchlem vezeni - krome sochy, par uschlych stromu, sudem plnym popela a nekolika kostmi tu nebylo zive duse*

"Ani nemam, s kym si popovidat, jsou tu jen krysy a ty moc vyrecne nejsou.. .. tak se aspon podivam, co se deje u pratel ve Spolku, minule jsem tam nestihl neco dodelat.."

* pohodlne se uvelebil, pod hlavu si nachmoustal robu, zavrel oci a soustredil se na vstup do jinych svetu .... prvni navsteva vedla k nastence Spolku*

"Hmmm hmm, tady to je, tajemna Anaxarae, dluzim ji pozdrav. Jiste ji to potesi, od duse, o ktere nemuze mit tuseni... "

*.. mysl se soustredi a na listine pripichnute na nastence se zacina zjevovat text..*

[Anaxarae]

Když si Anaxarae vyslechla o Timeovi, neměla moc čas na úvahy. Povídali si s Hellmasterem až dlouho, dlouho do večera. Když se s ním pak rozloučila, s úsměvem na rtech odcházela směrem k tomu pěknému domu, pod jehož okapy spí. Ujistila se, že nikdo není poblíž, pečlivě si pod sebe složila plášť, lehla si na něj a přikryla se kožešinou, kterou dnes velmi výhodně získala na trhu.
Poslouchala šum deště a pomalu usínala.
Nemohla však spát, po chvíli, jak jí to alespon připadalo, se probudila a šla se podívat znovu na vývěsku Spolku. Když začala číst, byla překvapena vzkazem od Timea. Byla zmatená. Jeho vzkaz dával pramalý smysl, nic se v něm nevysvětlilo, neříkalo.. Pochopila jen, že má veliké starosti. Chtěla bych mu pomoci, říkala si. Ale nemohu po něm žádat aby mi osvětlil události, které mi osvětlit nechce. Třeba ještě není vhodný čas, ještě mě nezná. Snad později...
Najednou se jí začalo chtít strašně spát. Jen tak tak se dopotácela do svého provizovního místa na spaní, znovu se rozhlédla, zda-li jí někdo nesleduje a když shledala vše bezpečným, ponořila se do sladkého, vysvobozujícího spánku.
_________________
Anaxarae, Velekněžka Xaraova

Některých věcí je třeba si vážit, ale je nutné naučit se bez nich žít.

[Gabriel Ruthven]

*Posadil se do mekeho kresla a prikryl se kozichem*

*Vzal si lahev krve a nalil si do sklenky trochu, aby ochutnal jestli uz ma spravny riz*

*Zacal cist velkou hromadu dopisu*

*Kdyz docetl vsechny dopisy, ochutnal krvicku a zacal psa*

My se nezname a proto te zdravim, sice trosku pozde ale preci. byl bych rad kdybych te poznal, z tvych napsanych slov mi neco rika, ze nebudes jen tak nekdo. Mas v sobe neco kouzelneho a ohromujiciho.

*Zacal zivat, jelikoz byl zdrcen unavou, ktera ho nenechala dlouho vzhuru a usnul*

*Za chvili se probudil, vzal dopis a poslal po holubovi smerem ke spolku a opet usnul*

[Anaxarae]

Anaxarae si přečetla vzkaz od Gabriela a usmála se hřejivým úsměvem.
Našla papír a brk a opatrně začala psát.

Už se moc těším, až se poznáme. Nejsem si jistá, zda-li je ve mě něco kouzelného a ohromujícího, ba naopak. Doufám, že budu moct život přežít bez stínů toho, čím jsem byla dřív. A jsem si skoro jistá. že to tak bude.

Sama pro sebe se usmála. Oblékla si plášť, polaskala svou milovanou Wirenth po hřbetě, dala jí trochu sena a pěšky vyšla ven připíchnout vzkaz na vývěsku Spolku.
Když šla okolo domu, pod jehož okapem až do včerejška spala, nemohla si pomoct, vyčarovala trochu jídla a pečlivě jí zabalila do kusu pláště. Potom jej ukryla na suché místo u domu a rychle odešla. Třeba to někomu ještě pomůže, pomyslela si. Potom si vzpoměla na domeček, ve kterém teď bydlí a zasnila se. Stejně se to Flekovi moc povedlo...
_________________
Anaxarae, Velekněžka Xaraova

Některých věcí je třeba si vážit, ale je nutné naučit se bez nich žít.

[Hellmaster]

"Ahoj. Rád Tě zase vidim. Jdu ti říct že si Tě...neee, nemůžu to takhle vychrlit! Má nový byt, určitě jí bude zajímat jak se mi líbí." Hellmaster se přemístil do města Magincia, kde si Anaxarae našla nové ubytování. "Ahoj. Jak se máš?...neee, to je hloupý, jak by se asi člověk měl když mu někdo z ničeho nic vpadne do pokoje?" zamumlal si pro sebe necromancer, když se začal přibližovat hostinci. Bylo to legrační. Už měl za sebou tolik podobných rozhovorů, mnoho rozhovorů které třeba i rozhodovaly o jeho životě. Pořád ale musel být kvůli nějaké své části vždy připravený na pokud možno co nejvíc možností jak se rozhovor může vyvrbit. Vždy chtěl aby všechno bylo perfektní, zvlášť jde-li o Spolek. Rozhovor je vlastně taková malá bitva. Co málá! Někdy by místo obtížného rozhovoru mnohem radši stál v parastěně tváří v tvář rozzuřenému wyrmovi. "Pfrrr", vyprskl smíchy při té představě, což upoutalo pohled okolo jdoucího prodavače zeleniny, který když uzřel kostěné rukavice na Hellmasterových rukou, dal se na zděšený úprk, patrně se domnívajíc že co nevidět se na necromancerův "povel" ze země vynoří armáda nemrtvích jejíž jediným cílem bude zničení jednoho zelináře.
Vlastně to měl být normální rozhovor jako každý jiný a jak je jeho zvykem, Hellmaster se na něj prostě připravoval. I když...na Anaxarae bylo něco co mohlo z určitého úhlu pohledu vypadat...děsivě. Zastavil se u dveří a zaťukal. Uslyšel zaržání koně ale nikdo mu nepřišel otevřít. Ještě chvíli počkal a když bylo jasné že Anaxarae není doma, napsal jí vzkaz:

[Anaxarae]

Zrovna se vrátila z toulek přírodou a zamířila domů. Vešla do pěkného hotelu, pozdravila Marka, jejího souseda, který byl i takhle pozdě v noci vzhůru. Anaxarae se klížila očka a už se těšila na teploučkou postel.
Na procházku šla tentokráte pěšky, Wirenth měla bolavou nohu a tak jí nechala odpočívat doma. V hotelu šla na konec dlouhé chodby a tam už spěšně otevírala dveře a s malým pocitem pýchy se dívala na své království. Oo jak se jí tady líbilo, jak zde byla ráda!
Na zemi spatřila lístek, který ovšem nejdříve položila na stůl. Šla do velké truhly po stolem a vyndala odtamtud seno. Spoustu sena, protoze Wirenth byla po odpoledni velmi hladová. A tvářila se uraženě, že jí paní nechala doma.
"No tak, můj drahoušku, napapej se a už se nezlob. Vždyť víš že bych tě nikdy nikde nenechala, kdyby to nebylo nutné. Už zítra spolu zase můžeme ven," chlácholila jí Anaxarae a maličko se usmívala, když jí dávala seno. Potom si uklidila v pokoji, kde byl po jejím dnešním trénování nepořádek a teprve potom, když se převlékla do čistých šatů, si sedla na křeslo a podívala se na lístek.
"Hmmmm," brumlala si. "Od koho to asi tak může být?" Nedočkavě začala číst a na tváři se jí rozlil ještě větší úsměv než předtím. Dočetla a zaradovala se tak, až Wirenth vzhlédla od sena a věnovala jí pohled, který jenoznačně vyjadřoval, že takové vyvýsknutí není vhodné pro dámu.
"No jóóóóóóóó," zaksichtila se Anaxarae a pokračovala. "Wirenth, tos mu nemohla otevřít a něco mu nabídnout?" láteřila, pak jí ale došlo, že její milovaná klisna je vlastně jenom kůň a nechala toho. "Asi ne no... Taková škoda, že jsem tu nebyla, když tu byl! Mohla jsem ho pozvat dál, třeba na čaj a na něco dobrého k snědku," brmlala dál. Ale no tak, nebud hloupa! pomyslela si hned o setinku vteřiny později. Určitě je hrozně zaměstnaný, má hodně povinností a nepřijal by a ty bys pak vypadala jako hlupačka. Tak už toho nech a jdi spát, radil jí její rozum.
Lehla si tedy do postele, dala Wirenth dobrou noc a snažila se usnout... Kdyby ale někdo byl opravdu dobrý pozorovatel, musel by si všimnout, že ještě dlouho potom oka nezamhouřila...
_________________
Anaxarae, Velekněžka Xaraova

Některých věcí je třeba si vážit, ale je nutné naučit se bez nich žít.

[Nosferatu]

Aj ked ako posledny,aj ja ta uprimne vitam v radach vaznych zaujemcov. Prajem ti vela stastia na tvojej novej ceste tvojim znovunajdenym zivotom.Dufam, ze sa skoro stretneme...*vydal sa ju hladat na svojom vernom koni Kainovi*
_________________
Nosferatu - Plánovač Výprav, Thesist of Brujah clan
Nadanie ucit se je dar;
Schopnost ucit se je sikovnost;
Ochota ucit se je volba;