Spolek

Příběh

*zahloubaně listuje v těžké kožené knize a pak vzhlédne*

Přináším vám příběh z dávných časů. Z časů, kdy ještě bohové chodili svobodně po světě, který se jen z daleka podobal tomu jaký ho známe dnes. Povím vám příběh o bozích a jejich činech. Povím vám legendu, která dala smysl mé existenci.

*s posvátnou opatrností zavírá knihu a pohodlně se usazuje*

Kdysi na našem světě bylo mnoho nejrůznějších bohů a vyšších mocností. Žili, soupeřili mezi sebou, tvořili a umírali. Z těto doby minulé se zachovalo jen málo informací, protože při svém odchodu sebou bohové vzali většinu svých věcí. Do rukou se mi však dostalo dílo boha Demea, který se rád zabýval kronikářstvím. Tím dílem je kniha, zabývající se vývojem dvou bohů, bratrů Aethana a Izuala. Je zajímavé pozorovat, jak i u bohů se projevují nejrůznější "lidské" vlastnosti, dobré i zlé. Nebo se u nás, u lidí, objevují vlastnosti bohů, kteří nás stvořili?

*na okamžik se v zahloubání odmlčí a pak pokračuje*

Nyní zde uvedu zlomek dochované části kroniky. Demeus zde popisuje zrození dvou bratrů a to, jak je vzal do svého opatrovnictví:

*zkušeným pohybem otevírá knihu, ve které je vložen prastarý list pergamenu a čte co sám Demeus zaznamenal*
...když do prostoru bez přítomnosti času odpočívati jsem šel, z nenadání jemnou nuanci jsem ucítil. Že nová mocnost na svět se dere jasné bylo hned. Však překvapení ve mě se zrodilo, když hned dvě nové existence se objevily. A jejich zmatené chování převelice zarážející bylo. Sebou jsem je tedy vzal, abych svět jim ukázal...
*opatrně vkládá pergamen na původní místo*

Z tohoto úryvku je patrná Aethanova a Izualova výjmečnost již od prvopočátků. Za pozornost také stojí část o zrození. Aethan i Izual se zrodili na základě jednoho jediného popudu, což z nich dělá bratry. To potvrzuje i následující úryvek, zapsaný již v mnohem pozdější době, kdy se Aethan a Izual začali projevovat:

*z jiného pergamenu vloženého v knize předčítá*
...přestože z jednoho pochází, jakoby svými opaky byli. Aethan vždy spolehlivý, rozumný a čestný byl, naopak Izual zrádný a lstivý, arogantní chováním svým...

Zde již Demeus naráží na rozdílnost dvou bratrů. Později je tato rozdílnost patrná i v krátkém příběhu, zabývajícím se Aethanovou kázní a Izualovou ziskuchtivostí:

*odkládá pergamen a z knihy opatrně vyjímá jiný*
...a když zpět jsme se vraceli, tělo neznámého muže u cesty leželo. Izual jako první z koně sesednul a jal se tělo mužovo prohledati. Patrně jeho prsten zalíbil se mu, neboť na ruku svou nasaditi si ho neváhal. Aethan pak pokáral Izuala, že mrtvé tělo jež cizí jest okrádá a k muži se sehnul. Jeho rány dotekem zahojil a neváhal něco ze svých zásob mu poskytnout...
*poté co dočetl vkládá pergamen do knihy*

Kromě již výše zmíněné rozdílnosti dvou bratrů nám tento úryvek odhaluje i zajímavou skutečnost - současnou přítomnost obyčejného člověka a bohů. Zda-li to znamená že již v době bohů po světě chodili lidé, nebo že se bohové za svými zkušenostmi pohybovali v čase, můžeme se jen dohadovat. Každopádně není tento jev v Demeově kronice nijak ojedinělý, jak dokazuje další úryvek:

*v ruce najednou drží další svitek s prastarým písmem a čte*
...jednou Aethan s Izualem o hodnotu obyčejného lidského života se přeli. Zatímco Aethan krásným a okouzlujícím ho shledával, Izual měl ho za bezcený a opovržení hodný a aby Aethana přesvědčil, dokola jednu a tu samou větu opakoval v domění, že tím svého bratra přesvědčí...
*odkládá svitek*

Tato pasáž z kroniky ukazuje další odlišnost v charakterech obou mocností. Zároveň nás však seznamuje s tím, že oba bratři se vzájemně neměli příliš v lásce a často se přeli o svých názorech. Jejich střet je znázorněn i v následujících dvou úryvcích:

*z knihy vyjímá další dva pergameny, zařazené u sebe*
...ve volných chvílích jsem pozoroval, jak Izual krutě Aethana si dobírá...ten však s tváří kamennou jeho urážkami vyprovokovati se nenechal...
...toho jak Izual svého nepřítele porazil byl jsem svědkem. I toho s jakou krutostí s ním nakládal. Dotykem svým ho oživil, jen aby ho znovu bezmocného zabíti mohl. Jako svůj triumf pak jeho koně navíc mu zabil. I Aethan vždy nepřátele své porážel, však s úctou a respektem vždy s nimi nakládáno bylo...
*pečlivě ukládá pergameny zpět do knihy a přitom pokračuje*

Těžko říci, jak by Aethan zacházel s Izualem, kdyby ho ve střetu porazil, avšak nikde nejsou zmínky, že by se tito dva kdy přímo utkali a jeden z nich byl poražen. Jsem však přesvědčen, že i s Izualem by Aethan nakládal s charakterem sobě vlastním. V jednání s ostatními byl Aethan vždy vstřícnější než Izual, jak ukazuje následující úryvek:

*do ruky bere další svitek a významně se kouká na své posluchače*
..."Mistře", mladý dobrodruh otázal se Izuala, "jak zahojit své rány mohu? Na tomto světě nezkušený jsem a vaše moudrá rada pomoci by mi mohla..." Izual naklonil se nad dobroudruha, jeho slabosti se pohrdavě zasmál a jediným dotykem lehce ho usmrtil, svojí sílu si tím dokazujíc. Pak z jeho těla co zachtělo se mu si vzal, jen proto že jak moc tím dobrodruhovi ublíží věděl. Když Aethan k dobrodruhovi přišel, oživující dotek mu poskytl a na všechny jeho otázky mu odpověděl...
*zakládá svitek do knihy*

Je zde vidět, jak Aethan oproti Izualovi neopovrhoval těmi, kteří se mu silou nemohli ani v nejmenším rovnat. Věděl, že ubližování jim je jen projevem strachu, jímž bylo prolezlé srdce Izualovo. Stejně obohacení na úkor druhých Aethan netoužil:

*svědomitě z knihy vyjímá další dva svitky*
...dva obchodníci své zboží směňovali a jejich neobratností váček s penězi pod nohy jim spadnul. Izual ihned po něm se vrhnul, neboť takto obohatiti se přišlo mu výhodné. Však Aethan rychlejší byl a váček kupcům podal...
...na lovu Aethan svým šípem zuřivého draka skolil, však Izual nedočkavě k mohutnému tělu se sklonil a vzácné šupiny dračí jako trofej si vzal, ač na porážce drakově zásluhu neměl...
*ukládá svitky a významně podotýká k tomu co právě přečetl*

Tento úryvek jen dokazuje touhu Izualovu po penězích, která překračuje všechnu jeho slušnost. Jeden z posledních úryvků pak ukazuje Aethanovu statečnost:

*chvíli přemýšlí kde přesně najít další pergamen, po chvilce si vzpomíná a nachází ho*
...když raněn byl jsem při výpravě do pekel hlubokých, Aethan odmítal mě opustit, přestože jeho vlastní život byl tím ohrožen...
*vrací pergamen na původní místo v knize a slavnostně pokračuje*

Následuje poslední dochovaná část Demeovi kroniky. Je v ní zachycena transformace bratrů do všech živých bytostí:

*v kronice listuje na poslední stranu, kde je vložen dlouhý svitek*
...již mnoho soubojů dvou bratrů Izuala a Aethana jsem viděl, avšak tento se zdál něčím jiným býti. Energie do všech stran srčela a žádná živá bytost by v jejich blízkosti nemohla ani zlomek sekundy vydržet. Ač vše během jediného okamžiku se odehrálo, jako věčnost tento okamžik dlouhý byl. Jeden jediný záblesk, než tisíce sluncí jasnější. Pak už jen věčná temnota. Jediný záblesk, který veškerou životní energii obou bratrů do světa vyslal. Dlouho o tom co spařit bylo mi dáno jsem přemýšlel. Část Aethanovi a Izualovi esence do mě se dostala, cítím...a věřím, že do všeho živého části obou z bratrů přešly. Část krutého Izuala i Aethana, jenž protějškem Izualovým byl. Každý zlomek existence odkaz jednoho z bratrů v sobě nosí a každý zlomek existence i cestu kterou se vydá sám si vybírá. Cestu dobrého Aehtana, či cestu proradného Bezejmenného? Toť volbou každého jest...
*významně se odmlčel a zvedá se ze svého trůnu; zhasíná svíčku, umisťuje knihu do magického stojanu a když opouští jeho stín místnost následován skupinou dobrodruhů-posluchačů, zvonivým hlasem dodává*

Tím kniha končí a já vyzývám všechny, kdož třeba jen špetku Aethanovi esence v sobě cítí...žijte v jeho stínu! Nechť Aethan provází vaše kroky...