Fórum Spolku

[Rico]

Každý člověk, ať chudý nebo bohatý, má na tomto světě svůj životní příběh plný radosti, smrti a zklamání.
I mě obdarovali bohové největším darem na světě. VĚNOVALI MI PRÁVO ŽÍT.
Před mnoha léty „tuším že to bylo někdy za pozdního léta, když v lesích začíná padat voňavé listí a louky jsou posety růžovými kvítky ocůnů “ se dvoum lidem narodila z počestného manželství 2 malá dítka. Byli to dva kluci. A jak káže staré druidské písmo, ještě téže noci byly pokřtěni v zaslíbení bohům lesa.
Rodina nebyla moc majetná a tak putovali s obchodnickou karavanou.
Kraje zmítané neustálými boji byly chudé, ale na skromné živobytí to postačilo. Otec vyráběl a opravoval poničené luky a při dlouhých večerech učil kluky svému řemeslu.
Jednou, když karavana přejížděla z Trinsicu do Britainu za dalším výdělkem, vpadla za soumraku do jejich ležení banda zběsilých orků. Stráže hlídali bděle, ale i přesto se ta hrstka dobře organizovaných žoldáků nemohla nikdy ubránit tak krvelačnému útoku. Na ostří mečů a šavlí nalezlo smrt mnoho útočících bestií, ale z temných koutů lesa stále vybíhali další a další.
Pozabíjeli všechno živé a ty, co ušetřili, odtáhli sebou do svých brlohů.
„Smrt jest pro tyto ubožáky vysvobozením, neboť muka kterým čelili poznají jen zatracenci pekla.“
Jediní kdo zázrakem přežili to krvelačné řádění, byli dva chlapci, kteří si právě hráli v hlavním stanu na schovávanou. Řinčení zbraní a nářek zraněných jim nedovolil vylézt z úkrytu. Jeden byl schovaný v bedně s peřím a druhý za látkami ve skříni.
Orkové samozřejmě zboží karavany vyrabovali, ale jelikož jim peří a malované almary bylo nanic, nechali to ležet napospas osudu.
Za pár dní tím smutným místem projížděla další karavana. Ze strachu z útoku se ani nezastavili aby pohřbili mrtvé. Jen sebrala to co orkové zanechali a pokračovali dál ve své cestě.

Již tak nepřejícný osud znovu zasáhnul a sirotky rozdělil.

Bedna s peřím se dostala do Scara Brae a malovaná almara do Nujelmu.



Už si ani nevzpomínám jak dlouho jsem v té skříni ležel a divím se že jsem tam ty dlouhé dny bez jídla a pití přežil. Měl jsem jen strašlivý STRACH. Strach spalující všechny ostatní pocity. A vracející se v mnoha nočních můrách.
Skříň vyhandloval od karavany nujelnský překupník Gorek. Nepatřil k čestným mužům o jakých jsem slýchával z matčiného vyprávění. Byl to starý šejdíř a zloděj.
Všichni co u něj pracovali se měli špatně. Výjimkou jsem nebyl ani já, odměnou za tvrdou práci v přístavu mi byl jen suchý chleba a velmi častý výprask.
Vídával jsem mnoho dětí jak si hrajou u mola a skotačí se svými zvířatky. Dal bych všechny poklady světa jen za to aby se na mě někdo usmál a promluvil na mě pár vlídných slov.
V těch těžkých dnech mi byly oporou jen vzpomínky na rodiče a bratříčka.
„Jestlipak přežili?“
Možná oni, možná moje horalská krev mě přinutili se vzepřít osudu.
„Utekl jsem“
Schovaný v podpalubí obchodní lodi jsem se dostal až do města Britajnského.
Žádný sirotek nemá lehký život a neexistuje mnoho lidi kteří jsou ochotni se postarat o chlapce bez minulosti.
Přesvědčoval jsem se o tom každým dalším dnem mého mladého života. Moje nedůvěra a nenávist k lidem rostla. Jediné místo kde jsem nacházel mír a svobodu byly šumící lesy.
Bývalo mnoho dní kdy jsem na svých toulkách nepotkal ani živou duši.Lov a starosti o živobytí mi vyplňovali všechen volný čas. Poprvé po dlouhé době jsem opět zažíval svobodu a štěstí.
Když jsem přece jen na nějakou lidskou bytost narazil schoval jsem se do korun stromu aby mě nespatřila.
Nenávist a zloba totiž přecházely také po lesích. Mnohokrát jsem byl svědkem jak dřevorubce přepadl kouzelník či jiné stvoření na koni a ten komu se nepodařilo utéci, nebo se schovat neunikl smrti.
Až teď si uvědomuji jak mnoho pro mě udělal otec tím že nás učil svému řemeslu a tomu jak se o sebe postarat v lese.
Do města jsem chodil jen za tmavých nocí abych do banky uložil kožešiny a vyrobené šípy. Tam jsem také jedné bezměsíčné noci potkal Vendolinu. Ženu která změnila celí můj život. Opět jsem našel někoho komu jsem mohl plně důvěřovat.
Každý podvečer jsem se vracel z nadějí že ji opět potkám. Mnoho věcí mne naučila a rady které jsem dostával mi již mnohokráte zachránily život.
Od té, pro mě magické noci se můj život úplně změnil.
Začal jsem potkávat lidi kterým nešlo jen o to mě využít a okrást. Byl jsem pro ně rovnocenným přítelem. Na spoustu z nich se můžu i v dnešních dnech spolehnout a věřím že pokud budu v úzkých tak mi pomůžou.
Jedním takovým je i kovář Lartax. Potkal jsem ho v Britanských dolech kde jsme spolu vykopaly už spoustu rudy. Již tam hluboko v černých dírách bylo naše přátelství zkováno železnými okovy, když jsme bok po boku zaháněly důlní příšery zpět do hlubin.
Tam jsme také tvrdou prací vydělali malou hromádku peněz a koupili malí domeček v Nujelnu.
Již mnoho nestvůr jsem a zabil a dají li bohové ještě zabiju. Nebylo dne, že bych si nevzpomněl na svoji rodinu. To oni byli tím co mě hnalo kupředu. Jen díky nim jsem našel sílu přežít a stát se tím čím jsem teď.
Ani nevíš jakou mám radost že jsem včera večer šel do téhle hospody a usednul k tobě ke stolu.
Jak moc piva muselo protéci hrdlem abychom se poznali? *úsměv*
Už dávno jsem přestal doufat že ještě někdy někoho ze své rodiny spatřím. A teď tu sedíme a bolest hlavy mi nedovolí se radovat.
Jsem štastný cítím že toto shledání je začátek něčeho nového.



…….po několika měsících



Radost z boje a nových dobrodružství, krásné holky v krčmách. To všechno jsou příjemné věci, ale opět se dostavil pocit potřeby domova a rodiny.
A tak spolu zaklepali na dveře Spolku.

*ťuk,ťuk*

[Leny-m]

Také Tě vítám, mluvil o tobě Lewy a já pořád čekal, kdy se objevíš *mrknul*
_________________
Leny-m

[Llewelyn]

Ačkoli měl bratr menší zpoždění, o to je má radost větší, že dorazil. Bok boku zase spolu stanem, ale již ne sami, již nejsme sirotky.
_________________
Llewelyn- přítel ve zbrani
Mám vytvarované tělo! Kulatá je také tvar.

[Dix]

Vimta te,doufam,ze umis drbat tak pekne jako tvuj bratricek,jinak u me nehledej prizen,jsem ted ehm nejsem zrovna ve sve kuzi a kdo tu moji srst neumi podrbat neni kamarad...

(neber to jako urazku rad te poznam "Rico")
_________________
*Vrrrr*
Smutek

http://www.vlci.info/

[Hellmaster]

Je mi ctí přivítat ve Spolku i druhého z bratrů jejichž dětství bylo poznamenáno tou tragédií. Doufám že se Ti ve Spolku podaří najít to co hledáš a že i mi v tobě najdeme to co Spolek potřebuje. Přeju hodně štěstí v přijímacím řízení, jistě víš jak postupovat dál.
_________________
Hellmaster, posel Aethanův, Představený Spolku

[Rico]

Tímto bych chtěl všem poděkovat za vřelé přivítání.

[The Last]

I já tě vítám Rico, bratře Llewelynův a přeji ti mnoho úspěchů...tobě i baratrovi
_________________
Kdo bude bezděčně běhat dopředu - léčí se SÁM!!!! Kdo to nechápe, umře...

Nechápe čas - člen Spolku

[Hellmaster]

Rico, žiješ vůbec? Většina členů ani neví o tom že se k nám hlásíš, pohovor s Wolfem prý nedopadl moc dobře.
_________________
Hellmaster, posel Aethanův, Představený Spolku

[Rico]

Neni casu na pareni nastali ted necekane skolni komplikace. Nejdriv asi ukoncim to 5-lete studium. Omlouvam se vsem co jsem zklamal. JE TO BOJ Tak cus a mozna se nekdy potkame v dobrem ci zlem.

[Wolf]

Po dohodě s Ricem přihlášku zamykám. Pokud se Ricova situace uklidní a bude se chtít vrátit, není problém...

Rico, přeji ti mnoho štěstí, vyřeš své problémy co nejelegantněji a co nejdřív. Nashledanou.
_________________
podepsán:
Wolf (paladin, Člen Spolku a bývalý Pán rekrutů)
IN VINO VERITAS - VE VÍNĚ JE PRAVDA