Fórum Spolku

[Natea]

Toho večera Hellmaster přivedl do Spolku drobnou postavu v rudé kápi. Když za sebou zavřeli dveře a odřízli tak veškeré paprsky zapadajícího slunce které se z posledních sil snažily prodrat dovnitř, drobná postava zjevně pookřála a hbitým pohybem si shrnula kápi takže se v příšeří zaleskla její bledá, jakoby nalíčená pleť s ostrými ženskými rysy. Vypadala smutně, jako by se jí zrovna přihodilo něco strašlivého ale Hellmaster její nešťastný, utrápený výraz ignoroval. S úsměvem ji přivedl do zasedací místnosti kde už okolo stolu seděli někteří Spolovní.

"Posaď se třeba tady," ukázal Hellmaster na jednu z prázdných židlí.
Sedící postavy tiše vyčkávali.

"Děkuji," pronesla tiše žena. "Zdravím vás, přátelé," pokračovala nesmělým, trošku nervózním tónem aniž by čekala až jí Hellmaster taktně představí.

"Říkám si Hellmasterion, což samozřejmě není mé pravé jméno, ale k tomu se dostanu později. Někteří z vás už mne znají z dob dávno minulých, pro některé jsem možná úplně cizí. Ale to nevadí, ráda vám povím svůj životní příběh, tak hezky poslouchejte..."

Hellmaster se usmál a za pozdravných projevů svých přátel směrem k mladé dívce jí šel přinést něco k pití.

"Pocházím z velmi dalekých zemí, které se od vašich trochu liší. Málokteří lidé od nás dokáží ovládat magii tak jak je tady běžné. Můj kraj byl krajem rozlehlých polí, drobných řemeslníků, domácích zvířat, šlechty a chudiny, dětí běhajících po ulicích a sobotních trhů. Já měla tu pochybnou čest narodit se do dobrého rodu - můj prapradědeček byl vévoda z Grakše; vévodství získal do správy od samotného krále za věrnost a odvahu kterou mu prokazoval v mnoha bitvách. Prapradědeček měl dceru a syna a přestože právě jeho dcera byla mou babičkou a vévodství spravoval po prapradědečkově smrti rod jejího bratra, celé rodině se dařilo dobře a já měla mít krásný život."

Dívka se odmlčela. Celou dobu mluvila tichým, sotva slyšitelným hláskem, takže v místnosti bylo hrobové ticho aby nikomu neuniklo jediné z jejích průsvitných slůvek. Do místnosti se vrátil Hellmaster a přerušil ticho tím jak na stůl položil dvě sklenice, jednu s mlékem pro sebe a druhou, plnou červené tekutiny - asi vína, pro Hellmasterion.

"Všechno by se tak asi skutečně vyvíjelo," pokračovala dívka ve vyprávění, "nebýt rodinné tragédie která se nám přihodila. Nevím jestli by mi takový život vyhovoval, ale to už teď nikdy nezjistím. Prapradědečkovým potomkem byla moje maminka. Už v sedmnácti letech se zamilovala do sira Detinela, statečného rytíře, člena královy družiny, který v našem vévodství fungoval jako jakýsi vyslanec. Detinel maminčiny city opětoval a brzy se vzali a prožili spolu krásných pět let. Jednoho dne však byl otec povolán kvůli jakýmsi "záležitostem na východě". Trvalo to jen pár týdnů a byl zase zpátky, jenže něco se změnilo. Začal mít podivné nálady a divné chování. Dřív byl prý laskavý, vstřícný a společenský, po návratu se však uzavíral ve své věži, prováděl podivné věci, někdo říkal že se začal dokonce zabývat i magií. Přerušil veškeré styky s maminčinými příbuznými a vyhnal většinu svých poddaných včetně sira Eskaba, oficiálního ochránce mé maminky. Eskabos byl z rodiny, která vedla stráže a chránila náš rod již od dob mého prapradědečka a v mém vyprávění se k němu ještě dostanu. Z našeho zámku se stal dům strachu. Světla v něm bylo málo, kamenné choby byly studené a mrtvé. A to je chvíle, časově asi dva roky po otcově návratu, kdy jsem se narodila já."

Dívka se opět odmlčela, s potlačeným zalíbením si usrkla svého nápoje, roztomile, přesto však děsivě nelidsky zamlaskala a odložila svůj pohár aby mohla tiše a bez jakýchkoliv emocí pokračovat ve svém vyprávění.

"Mé vzpomínky z dětství jsou děsivé. Nebudu o nich mluvit, stačí když řeknu že brzy po mém narození mě otec mamince vzal a držel mě zavřenou ve svých komnatách. Pamatuji si jeho bledou tvář a dlouhé, hubené prsty když mi předčítal zvláštní "příběhy" z veliké těžké knihy. Maminku jsem viděla málokdy, přišlo mi že v našem domě je pouhým otrokem mého otce. Takto to trvalo někdy do mých šesti let. Zlomový byl jeden den kdy za mnou přišlo mnoho lidí v dlouhých pláštích s širokými rukávy, "přátelé" mého otce. Pamatuji si že mne chtěli odvést a můj otec to nechtěl dovolit. Nakonec jsem byla uzamčena do svých komnat ale když za mnou pak otec přišel, v jeho tváři byla vidět nenávist a strach. Následujích pár let se se mnou dělo mnoho zvláštních věcí které nechci popisovat a otec mě mnohému naučil. Od oné návštěvy těch lidí, jako by se v něm navíc probudil cit a já...ho začala mít ráda, i přes jeho zvláštní chování, nálady a způsoby. Dokonce jsem se začala víc vídat s maminkou, vždy však pouze pod otcovým dozorem."

"Jednoho dne, bylo mi asi deset let, přišli znovu ti lidé v pláštích. Tentokrát jich bylo víc a někteří z nich byli ozbrojeni. Chtěli mne odvést. Otec se s nimi začal hádat a křičel na ně, ale oni mu klidně odpovídali řečí které jsem nerozumněla. Otec nás poslal s maminkou do sklepení. Bylo to poprvé kdy jsem viděla, jak moje maminka sama od sebe otce se slzami v očích políbila. Bylo to také naposledy, co jsem mého otce viděla. Ze sklepení vedla tajná chodba do katakomb pod naším domem. Těmi jsme prošli až za hradby města a dlouho jsme pak utíkali daleko od místa kde jsem vyrostla. Náhoda tomu chtěla že jsme po dlouhém putování narazili na osamělý dům ve kterém přebýval maminčin přítel sir Eskabos. Přijal nás s radostí a strachem zároveň. Tam jsem se teprve dozvěděla všechno o své minulosti a také o tom že celý náš rod byl vymícen a naše vévodství se stalo zemí přízraků a tajemných postav."

Hellmasterion se podívala na Hellmastera a proběhl mezi nimi rychlý, nesrozumitelný rozhovor beze slov. Dívka chytila necromancera za ruku, lehce se pousmála a druhou rukou mu podala svůj dopitý pohárek. "Prosím..." pronesla tiše a Hellmaster ho odklusal doplnit.

"Když mi bylo asi patnáct let a já doufala že jsem dostatečně utekla od své minulosti, má matka se šla večer projít a už se nevrátila. S Eskabem nás to natolik vyděsilo že jsme se rozhodli odejít. Nemluvili jsme o tom, ale oba jsme věděli že maminku našlo to před čím jsme kdysi utekli. Náš plán byl odejít na západ a přes moře pak odplout někam kde nás nikdo nikdy nenajde. Cestovali jsme skoro rok a já na sobě začala pozorovat velmi zvláštní změny, možná proto že už jsem nebyla v moci mé maminky. Věci které mi odmalička otec předčítal mi začaly dávat smysl a já začala chápat. Byla jsem zmatená a zděšená. Eskabos to na mě poznal, ale věděl že to je něco s čím mi nemůže pomoci. Udělal však pro mě to nejlepší co mohl. Neopustil mě i když věděl co jsem zač a to je něco, co mu nebudu nikdy nezapomenu a co mu nebudu nikdy schopna splatit."

Dívka se matně zakoukala do desky stolu a Hellmasterovo usedání uvítala podivným nesrozumitelným gestem kterému rozumněl asi jen on a pohladil ji po rameni. Dopřála si dlouhý doušek sladké, lepkavé tekutiny a jazykem si olízla zbytek krve který ji ulpěl na tenké linii rudých rtů.

"Můj otec byl upír. Samozřejmě ne skutečný upír, ne ten čistokrevný. Stal se tím lidským upírem, jak jim říkají. Upírem který slouží upírům. Stalo se to určitě na té podivné výpravě. Z jeho spojení s mou maminkou jsem pak vzešla já. Příšera kterou hledají ti které nesnáší a kterou nesnáší ti které vyhledává. Monstrum kterého se straní všichni lidé a kterým ostatní upíři buď opovrhují nebo které chtějí ulovit."

"Trvalo jen pár měsíců a jedné noci nás našli. Byli čtyři, nelidské bestie s dlouhými křídly. Tři z nich Eskabos zabil než ho ten poslední rozsápal na kusy."

Hellmasterion pohlédla na osoby sedící u stolu a vypadalo to že se ve vzpomínce rozpláče, ale jen smutně a tiše pokračovala ve vyprávění.

"Neovládla jsem svůj hněv a poprvé v sobě probudila své upíří já. Zmocnila se mě zuřivost a já ve své šílené zběsilosti upíra zabila. Ztratila jsem však nad sebou kontrolu a...zkrátka jsem zodpovědná za smrt mnoha nevinných lidí. Byla bych byla ulovena a zabita, možná bych způsobila ještě mnoho zlého, nebýt dalších dvou lidí mého života kterým po mé mamince a Eskabovi za mnoho vděčím. Narazila jsem na Aerial s Hellmasterem, kteří v tamními zeměmi zrovna cestovali."

Upírka se usmála na necromancera sedícího vedle ní a pokračovala.

"Postarali se o mě a když jsem konečně přišla k sobě, ležela jsem v pohodlné posteli, daleko od své minulosti, daleko od těch kteří mě pronásledovali. Ztrávila jsem s nimi mnoho času a oni mne přijali. Starali se o mne a naučili mě mnoho z jejich učení a moudrosti. Dnes mám tu čest považovat je za přátele. Přidala jsem se k nim a rozhodla jsem se pomoci jim v jejich nelehkém úkolu. Přijala jsem přízvisko Hellmasterion namísto svého pravého jména," zamyslela se a pak dodala: "a nyní už nemám jméno žádné. Nyní Hellmasterion...jsem."

Drobná dívka najedou vypadala mnohem děsivěji. Její pronikavé oči ve tmě která se zatím v místnosti udělala lehce zářily, její ostré, do mramoru tesané rysy připomínaly děsivost gotického výjevu. Malou ručkou si prohrábla černé vlasy, usmála se, podívala se se zvláštní lačností okolo sebe a pokračovala ve svém monologu.

"Hodně věcí se od dob kdy jsem utekla odehrálo. K Hellmasterovi patřím víc než si kdokoliv dokáže představit. Jsem s ním spřízněna a proto se chci přidat k vám. Je vaší součástí a já jsem součástí jeho. Víc k tomu říci nedokážu, ale žádám o členství ve Spolku."
_________________
Natea, Hellmasterion

[Hellmaster]

"Hellmasterion je pod mojí ochranou. Ručím za ni, naprosto jí důvěřuji a i vy můžete. Byl bych rád kdybyste ji přijali a byli na ni hodní. Dříve byla mým poslem a ví většinu toho co vím já. Jsme spolu spříznění, jak řekla, a proto s ní prosím jednejte tak jak byste jednali se mnou. Moc mi na ní záleží."
_________________
Hellmaster, posel Aethanův, Představený Spolku

[Dix]

Jestli ma Lady mate rada Vlky neni problem mezi nasim pratelstvim...Jestli ne Budu Smuty....

*Prilepil na nastenku*
_________________
*Vrrrr*
Smutek

http://www.vlci.info/

[Gate keeper]

* vzpomina * jak je to davno, co ji naposledy spatril..

Vsak to budem muset spravit

[Leny-m]

Bude mi ctí krýt vám zada. *poklonil se*
_________________
Leny-m

[Alexandr]

No, vítám tě Hellmasteriono.
Už se těším, až se setkáme..¨
Jmenuji se Alexandr.
_________________
Ten, jehož jméno už nikdo nezná.

[Pajadin]

*zamrkal*
_________________
Pajadin, Člen Spolku
Obchodník - milovník

[Lenka Hrubá]

Ale ale! Co to tu máme? Další krček k nakousnutí!! *zamávala křídlem*
_________________

Lenka Hrubá, vampírka, První dáma Spolku, Legenda
Žlutý andílek

- jsem Lenička, žlutá a maličká -
- mám nevlastní sestřičku, okrádá les, láká mladé jinochy a děsně zlobí, je to kleptomanka a trošku srmdí -

[absolom]

Bylo to jiz navecer, kdyz se k budove Spolku priblizil jezdec. Zastavil kousek od hlavniho vchodu do guildovniho domu a mocnym hlasem zvolal:

Jsem San-Raal a nesu listek od sveho davneho pritele, je zde nekdo kdo jej muze prevzit?

Chvili cekal, ale kdyz ani po druhem zvolani se nikdo neozval, prijel k nastence u hlavnich dveri a pripichnul na ni uspineny listek napsany, jak bylo patrno, krvni.
Na listku stalo .....

Krev s tebou Hellmasterion.

Sice zde jiz nepatrim ani jako adept, jelikoz jsem se vymykal vsem pravidlum teto spolecnosti, to ale neznamena, ze zde nemam par cennych pratel a ze pokud bude potreba nepomohu komukoliv z tohoto spolecenstvi. Az budu zase v Jhelomu, rad te pozdravim osobne.
Jsem v tuto chvili v objeti ohne, kam jsem se odebral po tezke ztrate na jednom dobrodruzstvi, ale i presto se ku mne donesla zvest o tvem prichodu. Proto doufam, ze jeden odchazejici doruci tento listek memu dobremu priteli a ten jej zase doruci kam nalezi.

S pozdravem krve
Vampiric Phantom - odpadlik Gangrelskeho klanu
_________________
Vampiric Phantom alias absolom
---------------------------------------------
Někdy i žít je statečným činem. - L.A.Seneca
Jo jsme divny ja & ja. - absolom
Ego et ego, quis ei plura?

[Wolf]

K budově Spolku přispěchal mužík s tmavohnědou pletí, položil svůj velký batoh na zem, chvíli se v něm přehraboval a pak vytáhl pytlíček s drátenickým nářadím a cihličku kovu. Dal se do práce a po chvilce měl v hrsti několik hřebíčků. Nářadí uklidil zpět a pro změnu vytáhl koženou obálku z níž vyndal složený pergamen. Z opasku si odepnul stříbrné kladívko a pergamen přibil na spolkovní nástěnku. Jedním pohledem zkontroloval odvedenou práci, hodil si batoh na záda a odklusal pryč. Na pergamenu stálo:

Zdravím Vás Hellmasterion, jsem na cestách ale zvěst o Vaší žádosti se mi donesla. Nuže, přeji Vám úspěch v přijímacím řízení, o které se zajisté velmi rád postará Hellmaster. Snad se vrátím brzy abych Vám mohl potřást pravicí.

S pozdravem Paladin Wolf
_________________
podepsán:
Wolf (paladin, Člen Spolku a bývalý Pán rekrutů)
IN VINO VERITAS - VE VÍNĚ JE PRAVDA