Fórum Spolku

[Hellmaster]

Následující se odehrálo dávno, velmi dávno v zemích jménem Dark Paradise...
Byl mladý. Až příliš mladý. Ještě dlouho se měl krčit ve stínech katakomb spojujících vstupní důlní šachty a veliký svět. Ten veliký svět plný tolika nových věcí. Ten svět který je nádherný. Ten svět který je krutý. Ten svět ve kterém teď stál se svým rancem, ledabyle svázanými kostmi jako lehkým brněním a pláštěm. Překrásným rudým pláštěm. Jeho prvním pláštěm na který si v katakombách tvrdě vydělal zabíjením všech těch ohyzdných slizů a impů. Podíval se do vaku aby zjistil zda-li je vše na svém místě: krabička se smotanými chomáčky bylin, několik plátů osmahlého masa, pár lektvarů na zastavení slabého jedu, hromada bandáží...a kryss, vzácnost kterou mu kdejaký dobrodruh v katakombách záviděl. Nic víc neměl. Jeho majetek byl příliš malý na to aby si mohl dovolit ukládat ho do banky a příliš veliký na to aby se o něj nemusel bát. I přesto se mladý necromancer vydal prozkoumávat krásy toho nového světa, který se mu tak předčasně otevřel.
Bez bázně a hany promotával se širokými ulicemi hlavního města a lehce zmaten tolika novými věcmi a lidmi se složitým systémem teleportačních bran dostal na jiné, neméně zajímavé místo a vše co tím získal byla naprostá ztráta představy o tom kde se momentálně nachází. Tyto události ho natolik zmátly, že se raději rozhodl opustit na nějaký čas města plná lidí a vydat se do přírody, najít si jeskyni kde by se mohl v klidu usídlit a objevovat ty nové věci okolo postupně a s rozvahou. Putování se mu však zalíbilo. Potkal mnoho nových tvorů před kterými se radši skryl. Mnohokrát se stala z mladého necromancera kořist, vždy se mu však podařilo uplnáchnout.
Takto cestoval jen pár dní když došel k veliké sluji v poušti. Okolo ní šlehaly plameny a zevnitř na něj dýchal horký vzduch. Možná to bylo varování, možná lákadlo. Znenadání mladý necromancer spatřil u vstupu do jeskyně malou tabulku. Udělal pár kroků směrem k ní aby si mohl pořádně přečíst co se tam píše. Najednou, zničeho nic, jako když rozlijete sklenici s vínem, ho obklopily plameny a on...byl mrtvý.
Zemřel a jeho tělo bylo sežehnuto na prach. Tělo, kostěné pláty, batoh i plášť od řemeslníka Františka. Vše se obrátilo v prach. Necromancerova duše se zhmotnila na místě které pro ni bylo nové. Mladý dobrodruh si připadal jako ve snu. Bloumal po okolí plném rozžhavených kamenů a lávových řek. Okolo byl slyšet tlumený řev těch nejstrašnějších monster jaké si jeho mysl do té doby dokázala představit.
Před duší se však zjevila záchrana. Kříž který měl moc oživovat mrtvé - tak přeci jen tu jsou známky civilizace. Když jeho duše opět vnikla do nového těla, byl mladý necromancer zmatený. Co se stalo? Kde má své bylinky a plášť? Cítil se bezradně. Připadal si jako ptáče které vypadne z hnízda dřív než se naučí létat a s nadějí a snahou udržet se naživu si najde úkryt v liščí noře. Ještě než tato myšlenka stačila doznít, jeho tělo bylo roztrháno okolo se procházejícími pekelnými kočkami. Kříž byl nedaleko a mladý necromancer se i přes předtuchu té strašlivé bolesti nechal znovu oživit. Po pár krocích ho však šelmy bez nejmenších obtíží dostihly a hned první z nich mu zasadila smrtelnou ránu. Mnohokrát se jim snažil mladý necromancer utéci v domění že snad za rohem uvidí skryté město či spřízněnou duši a mnohokrát posloužil šelmám jako potrava.
I jako duše se párkrát pokusila projít hlouběji do této prokleté jeskyně, nikdy však nenašel jediný východ kterým by se mohl dostat zpět, spíš naopak. Při jedné ze svých pochůzek se prostě...ztratil. Nenašel cestu zpět ke kříži a naděje na jeho záchranu pohasla. A to i pesto že párkrát za svého putování potkal osamnělé dobrodruhy kterým zdejší havěť nedělala žádné potíže. Vždy se jim zjevil a prosil je o pomoc, odměnou mu však byla v lepším případě ignorace a v tom horším jen nadávky a urážky. Byl blázen když si myslel že by v této jeskyni někdo přežil se zdravým rozumem a funkčními smysly.
Mnoho dní a možná i týdnů ztrávil mladý necromancer v této Ohnivé jeskyni. Až nakonec přišla záchrana. Jeden jediný hrdina mezi tolika ohavnými obyvateli tohoto strašlivého místa. Hrdina na statném oři a s pevnou zbrojí. Ten hrdina byl schopen vést dialog a když vyslechl trápení našeho dobrodruha a mocnou ranou skolil dotírajícího ještěra, provedl necromancera až na místo odkud vedl teleport zpět do civilizace, pryč z tohoto žhavého místa. Přestože ho mladý necromant přes všechny své díky prosil aby odešel s ním protože v jeskyni lidé blázní a nechtěl aby hrdinu potkal stejný osud, rytíř se jen usmál a se svým koněm zmizel v temné díře. Necromancer tedy pokrčil rameny a alespoň vznesl k Aethanovi prosbu aby ochránil toho bezejmenného odvážlivce který se vydal vstříc jisté smrti.
A pak vkročil do teleportu a když se objevil zpátky mezi lidmi, vyřkl přísahu. Přísahal že nidky, dokud bude tato jeskyně stát taková jaká je, nikdy, už do ní nevkročí.

Dnes, přestože už Hellmaster sám bojuje s prastarými draky, pod svou mocí má zástupy nemrtvých služebníků a tamější obyvatelé by pro něj sotva znamenali nějakou hrozbu, jeho přísaha pořád trvá...
_________________
Hellmaster, posel Aethanův, Představený Spolku

[Natea]

"Já vím, že jsi přísahal, že už tam nikdy nevkročíš, ale nechtěl byc udělat vyjímku? Ráda bych se tam podívala, ale sama si na to netroufám."
"Nemusí se bát," pronesl starý necromancer pomalu. Nejsou tam žádné nepřátelé, kterých by ses skutečně měla obávat...alespoň tedy ne na začátku. "Já tam nechci, protože se mi tam nelíbí. To ale neznamená, že bys na to místo měla zanevřít i ty. Běž se tam podívat a možná si Ohnivé jeskyně oblíbíš."
"Asi máš pravdu. Udělám to," prohlásila rozhodně Hellmasterion.

...

Za pár dní na Minockém náměstí léčitel přivedl k životu malou upíří princeznu, která zkoprnělého mnicha nejdříve počastovala smrští nadávek za to, že jí tahá ze světa duchů, aniž by ho o to jakkoliv požádala, načež si zlostně odfrkla: "Brrrr, už nikdy víc!" Po cestě k bance pak ještě nevybíravými slovy zchladila několik nevinných horníků a skopla Městskou Stráž z koně. Teprve pak se trošku uklidnila a udělala za touhle svou kratičkou životní epizodkou velmi tlustou krvavou čáru.
_________________
Natea, Hellmasterion

[Wolf]

Ohňová jeskyně je zvláštním místem. Má jisté kouzlo. Je to svět sám pro sebe, zcela odříznut od civilizace. Ohňová jeskyně je domovem prapodivných lidí. Mnoho z nich už nemá všech pět pohromadě, tak mocná je stísněnost jeskyně. I přesto tam potkáte lidi, kteří jsou skoro normální. Buď chtějí být osamělí, nebo se zřekli civilizace. A tak žijí ve světě, kde jedinou jistotou jsou oni sami sobě, kde peníze a sláva nemají žádnou moc. Wolf se k nim rozhodl na krátkou dobu připojit, jako už tolikrát.


Pohlédl na plameny u vchodu do jeskyně. Vypadaly hrozivě a i v rozpálené poušti bylo cítit, jak z nich sálá teplo.
Nadechl se a skočil přímo do nich. Bolest, světlo, tma a zase světlo.
Jeho duše stanula na teplé zemi. Uviděla magický kříž vracející život a přišla k němu. Zablesklo se a před křížem stál nahý Wolf. Uslyšel výhružné zasyčení a otočil. U země se krčila ohňová šelma a prskala. Vyskočila, ale paladin už byl připravený. Úkrok stranou, několik rychlých úderů. Zšeřelou jeskyní zněly výkřiky boje. Konečně pekelná šelma pochopila, že Wolfa nepřemůže a dala se na útěk. Poškrábaný a krvácející Wolf se usmál do tmy. A vykročil. Proběhl kolem několika dalších nestvůr, vyhnul se šíleným Temným kopáčům, ale na zemi našel krumpáč. Utekl před zobany ohnivých harpií a kouzly orků a doběhl na louku. Zde na vybledlé trávě našel klubíčko krvavých obvazů. Sebral je a umyl. Zavázal si rány a vrhl se zpět mezi monstra. Krumpáč drtil kosti skoro jako meč.
_________________
podepsán:
Wolf (paladin, Člen Spolku a bývalý Pán rekrutů)
IN VINO VERITAS - VE VÍNĚ JE PRAVDA

[Menon]

Spomínam, keď bol tento svet pre mňa ešte velkou neznámou, vydal somsa do týchto oslavovaných a zároveň preklínaných jaskiní.

Už samotná cesta na toto miesto bola pre mňa útrapou ale prekonal som ju a nechal sa objať plameňmi. Nenašiel som tu ako vravíte vy nevrlé duše, ale smrť tú hej a nie raz. Kde kdo mi pomohol sem tam nejakými bylinam alebo časťou zboroje... Ale čo mi to bolo platne bol som ešte mladý a neskúsený nedokázal som ešte ani poriadne čarovať základné zaklínadlá a hlavne vôbec som nebol sebestačný a bez bylín na kúzlenie aj viac než bezbranný. Dačo som sa tam aj naučil ale prevažne to bola len strata času tak som zase po dlhej dobe zočil ľud britainský a bol som rád.
_________________
Čo bolo, bolo.

[absolom]

Po pravde, byl jsem castym navstevnikem nehostinneho podzemi zvaneho Fire, ale nikdy se mi tam nelibilo a po poslednich zemetresenich kdy se zjevily nove monstra a i predesla logicnost chaosu zmizel, jsem prestal tento nehostinny vred podzemi navstevovat a ukazuji se zde, pouze pokud nekdo z pratel potrebuje do zacatku pomoci s vybavenim, tak pro slavu vyrazim do teto nehostinne diry v zemi, kterou pohrdam stejne jako bozstevm, ktere dovolilo aby se z ni stalo to co z ni zemetreseni udelalo.
_________________
Vampiric Phantom alias absolom
---------------------------------------------
Někdy i žít je statečným činem. - L.A.Seneca
Jo jsme divny ja & ja. - absolom
Ego et ego, quis ei plura?

[Miar]

Dennik dobrodruha

Deň 1.
Na Minockom namesti som stretol priatelov Tersivana, Slivera, Elis. Po kratkej diskusii som sa rozhodol pripojit sa k nim na ich vyprave na miesto zvanej Fire. Bol to zvlastny zazitok behat po divocine uplne nahaty a bez kona. Je to namahave bezat odusu za tvomi vampirmi ktori si neuvedomuju ze je to tazke drzat s nimi krok ale bol som nalahko tak som to zvladol. Do jaskyne som vstupil so vstycenou hlavou, ale v momente prisla smrt. Bola bolestiva. Priatelia ma doviedli k Ankhu, zmrtvychvstanie sa podarilo. Utaborim sa a zajtra rano sa tu rozhliadnem.

Den 2.
Rano mi priatelia urobili cestu medzi bojove macky. Dostal som sa ku kraftovy, jeho meno som si nezapamatal. Ked videl moju nahotu zlutoval sa a zo zeleznej rudy, ktora prenho nemala cenu a vyhadzoval ju na zem, mi vykoval zelezne brnenie a katanu. Je vidno ze v tychto pekelnych podmienkach su na seba ludia lepsi a pomahaju si bez narokov na omenu. Zvysok dna som zabijal pekelne macky.

Den 3.
Jeden z priatelov mi ukazal port do dalsich zakuti jaskyne. Su tam krafti - vrahovia. Zabijam ich cely den ale stale sa vracaju. Neznamy kraft ked videl moju zbroj zlutoval sa a vyrobil mi niektore casti z bronzu.

Den 4.
Dalsie miestnosti. Zabijam mumie ale obvazy z nich mi nestacia na moje potreby. naucil som sa strihat ovce a vyrabat si obvazy. Zacal som si varit maso ziskane z maciek, ked som syty citim ze sa moje zrucnosti zlepsuju rychlejsie. V Laboratoriu ktore som objavil si maso varim.

Den 5.
Zabijam vsetko co mi prijde pod ruku. Dalsi neznami kraft, uz asi 5 v poradi, mi vyrobil shadow a rose casti ktorymi postupne nahradzam stare brnenie. Stit mam zo vzacneho valoritu, ignoty som ziskal z kraftov-vrahov. Jeden z dobrych kraftov ktori tu su mi t zadarmo vykoval. Je to fajn svet. Stale zabijam co mi prijde pod ruku. Myslim ze sa tu usadim nastalo.

Den 6.
Zvlastna prihoda. Vampir sa objavil pri porte o ktorom koluju chyry ze je za nim smrt. Hodil vsetky svje veci na zem, uplne vsetko, a vyzval nas nech si vsetko zoberieme. Zdrahal som sa ale povedal ze tam kam ide to nebude potrebovat. Ked som videl ze to mysli uprimne nakukol som co tam ma. Vtom vampir s hrdelnym revom a sialenym vyrazomv tvari vbehol do portu. Zostalo tam len mrtve telo. Prebrali sme jeho veci, zanechal neuveritelnych 45 000 zlatych a mnozstvo vzacnych veci, Might zbrane.... Co ho len mohlo dohnat do situacie aby spravil taky cin?? nerozumiem tomu.

Den 7.
Cely den zabijam netvorov. Dal som svoje stare veci ktore som dostal na zaciatku novacikovi co sa tu objavil. Bol nadseny, velmi sa mu tu pacilo. vysvetlil som mu ze jeto vyborny svet a previedol som ho tu.

Den 8.
Zabijam netvorov...

Den 9.
zas zabijam netvory.. uz chodim stale dokola, viem rpesne kde ake montrum zije. Je to neuveritelny stereotyp, ale aspon sa zlepsujem vo svojej technike boja.

Den 10.
Zase zabijam monstra. Poznam tu kazde zakutie, kazdy kamienok. Zohnal som si krumpace a zacal som sa cvicit v tazeni rud, len aby som robil aj nieco ine ako zabjanie monstier, potrebujem si spestrit svoj pobyt....

Den 11.
Pytam sa Tersivana kedy uz odtialto pojdeme von. mam strasne vela penazi a veci vsetko ma to tazi a to zabijanie..... Tersivan tvrdi ze to este chvilu potrva, ze uplnok je daleko. Vraj mam byt rad ze som tu, ze tu najviac natrenujem. Musim uznat ze ma pravdu, vonku vo svete by som sa nikdy nedonutil treovat tak vela a tak casto ako tu. Je to asi preto ze tu dolu sa vlastne nic ine robit neda...

Den 12.
Zabyjal som monstra... uz sa mi o nich aj sniva. Je to hroza. Tusim zacinam trpiet klaustrofobiou. Ked sa niekde objavi flaska vina vmomente ju exnem...


Den 13.
Dnes som zomrel 4 krat. Z hlbky jaskyne vybehlo niekolko skaredych lizardov a dokonca lizard king a prebehli az do priestorov kde su macky. Zomrel som niekolko krat ako aj polonahi ludia ktori tu boli a prisli len prednedavnom. Bojovali sme akos me vedeli, ale pomohla az pritomnost klerika a jedneho skusensho bojovnika. Potom sa stala zvlastna vec. oblaky prachu.... a z nich sa vynorila bohyna. Bolo to zvlastne, vsetci okolo chodili po spickach. poziadala nas o pomoc a nakoniec sa vdaka jej magickej moci podarilo vybudovat akusi neviditelnu stenu ktora zabrani tymto monstram vbehnut do priestorov na zaciatku jaskyne. Bolo to prijemne zpestrenie ubijajuceho stereotypu tu dolu....

Den 14.
Zase som cely den len zabjal monstra.

Den 15.
zabijal som monstra... a zacal som nosit zensku robu. Ostatny tento moj pocin obysli mlcanim. Tlacim na Tersivana aby sme uz odisli... Ma pravdu v tom ze sami neprejdeme, ze sa musime s neikym spojit. Zvysok dna som namiesto bojovania sledoval ci nejaka skupina neodchadza...

Den 16.
zacal som vidiet ciernobielo. Mam migrenu, neznasam macky, neznasam ohen, neznasam vsetko. CHCEM PREEEEC!!!
Mam pocit ze uz vsetkym svojimi otazkami ci nejdu von a ci ma nevezmu so sebou leziem na nervy.

Den 17.
Dnes som sa v zufalstve rozbehol do portu za ktorym caka smrt. Priatel Sliver ma zadrzal v poslednej chvili.. len vdaka tomu som prezil. Vidim na priateloch ze pochopili ze je to so mnou vazne. POTREBUJEM VIDIET SLNKO.

Den 18.
Pochopil som ze mam velke stastie ze som nevosiel do portu. Musim sa tomu postavit celom. Trenujem este usilovnejsie a snazim sa mysliet na prijemne veci. Predstavujem si svet tam vonku....

Den 19.
Podarilo sa. Ked som varil dalsie maso v laboratoriu zachytil som rozhovor dvoch ludi. Idu prec. Hned som o tom informoval Tersivana. Prisiel a podarilo sa vyjednat nase pripojenie k vyprave. O chvilu je laboratorium plne ludi, je nas tu snad 30. Vsetko sa pripravuje na vypravu. Od niekoho dostavam magicke napje na liecenie. Dalsi mi dal niektre casti brnenia ktore su lepsie ako mam na sebe. Daroval som svoju kopiu of might jednemu bojovnikovi, z bodnymi zbranami to moc neviem. Dostal som sekeru of might.... Tolko nezistnej pomoci a uprimnosti medzi uplne cudzimi ludmi som este nevidel. Dvaja krafti su v jednom kole a opravuju co sa opravit da. Vyprava sa vydava na cestu. Rozhliadam sa okolo seba... Je to zvlastne miesto. Ludia su na seba dobri, neskodia si, pomahaju si. Myslel som ze ked odtialto budem odchadzat ani sa neobzriem, ale teraz ked k tomu doslo... Musim uznat ze aj ked odtialto odchadzam rad a pravdepodobne sa sem uz nevratim, cas ktory som tu stravil nebol vyplytvany zbytocne.... Ale priatelia uz na mna mavaju, musim uz ijst aby ma tu nezabudli.........



Dodatok pripisany s oneskorenim niekolk dni.
Nepodarilo sa nam dostat von zivym. Vyprava si od zaciatku neviedla dobre. Pri trojitych dverach jeden z bojovnikov zaspal a dvere zablokoval svojim telom, casti vypravy sa nepodarilo prebehnut. Museli sme cely postup opakovat od zaciatku. Potom to ako tak islo, ale nakoniec sme sa dostali na nebezpecne miesto. Bolo tam obrovske mnozstvo zrkadlovych pavukov a este viac ohnovych elementalov, a do toho tam behal cierny kralik. Zomreli sme asi trikrat. Kazda smrt bola bolestiva, ale klerikovi sa podarilo ozivit celu vypravu. Bohuzial nakoniec zomrel aj klerik, mag a cele jadro bojovej druziny. Von som vysiel len v bielej robe a bez majetku, zato bohatsi o velke mnozstvo novych skusenosti.