Fórum Spolku

[Sofin]

Mladý bojovník se s úlekem probudil. Uvědomil si, že při tom vykřikl a rozpačitě se rozhlédl po svých přátelích kteří spolu s ním nocovali kolem dohasínajícího ohně na malé mítině v lese. Zdálo se, že nikoho neprobudil.

Zamyslel se nad tím, co se mu právě zdálo. Ve snu viděl svého otce, jak na malé rybářské loďce míří ke břehu se skromným úlovkem. Znenadání se u něj vynořila mořská nestvůra s mnoha chapadly a začala se po něm sápat. Starý muž na loďce už neměl tolik sil aby dokázal proti stvůře pozvednout svůj meč jako za mlada. Hodil po ní síť s čerstvě ulovenýma rybama aby ji na chvíli zabavil a snažil se rychle pádlovat ke břehu který ač byl na dosah mu připadal neskutečně daleko. Zrovna ve chvíli kdy dorazil ke břehu si jej nestvůra znovu všimla a vyslala k němu kouzlo kterým ochromovala svou kořist. Stařec se z posledních sil doplazil do své chatrče a ulehl na lůžko.

Nyní si mladý bojovník uvědomil, jak je to dávno co svého otce naposled viděl. Před mnoha léty odešel z domu, aby se vydal poznávat svět, vydobít si slávu a bohatství. Tolik si přál potírat zlo ve světě, až úplně zapoměl na svou rodinu a na to, že by mohli potřebovat také jeho pomoc. Až do rozednění nemohl usnout a neustále přemýšlel nad tím snem.

Ráno, když se probudili jeho dva věrní druhové, mocní mágové Garat a Ursus, jim vyprávěl co se mu v noci zdálo. „Měl by jsi navštívit svého otce“, prohlásil Garat. „Ano, má pravdu“, přitakal mu Ursus. „Je to jen půl dne cesty a stejně teď nemáme co na práci“. „My dva už tu těch pár hodin nějak přečkáme, než nastane správná měsíční fáze a budeme moci použít Měsíční bránu na cestu do Magincie“. Byli totiž na cestě do vyhlášeného města všech mágů, aby zjistili jaké novinky se v poslední době v jejich umění objevili. Sofin, tak se mladý rytíř a paladin tělem i duší jmenoval, se před pár dny nabídl že je doprovodí.

„Nuže dobrá“ řekl Sofin, „navštívím svého otce, snad se setkám i se svými bratry a milovanou sestřičkou Dulcinelou“. Zavzpomínal, jak si s ní rád hrával na honěnou u vody když byla ještě malá holka. Nyní z ní musí být velká a jistě krásná slečna. "Možná už má i vlastní rodinu", usmál se.
Začal si balit své skromné vybavení, do sedlové brašny vložil váček s bylinkami které mu dal na cestu Ursus a malé kožené pouzdro, obsahující mocné elixíry vytvořené mistrem alchymie, Garatem.
Rozloučil se s přáteli, vyskočil do sedla a vyslal směrem k nim požehnání které se naučil od mnichů v klášteře vysoko v horách. „Ať se vám zlo vyhýbá velkým obloukem a naučíte se v Magincii nějaké pěkné nové kouzlo“, popřál jim s úsměvem a vydal se na cestu.

Po pár hodinách klidné a ničím nerušené cesty se před ním začali objevovat dobře známé, mohutné siluety prastarých stromů v Yewském lese. Povzbuzen pohledem na místa která tak důvěrně znal ze svého dětství popohnal koně a za nedlouho již byl na okraji městečka Yew. Jeho otec měl svůj skromný domek až na opačném okraji města. Chvíli se toulal po městě, pozoroval co je zde nového a nakonec vyrazil k pobřeží. Když spatři svůj rodný dům zděsil se.

Před ním se vynořila polorozpadlá chatrč, přesně taková jako ve snu. Seskočil z koně, přivázal ho u domu a rychle vběhnul dovnitř. Tam nalezl svého otce, jak leží na lůžku a tiše sténá. Při pohledu na něj mu hned bylo jasné co je třeba a vyběhl z domu pro léčivé elixíry od Garata. Odlil trochu protijedu do poháru, smíchal ho s vodou a dal otci napít. Tomu se viditelně ulevilo, přesto vypadal že nemůže ani mluvit vyčerpáním. Sofin se začal usilovně modlit ke svým bohům a požádal je o sílu na uzdravení svého otce. Poté se pokusil seslat na něj posilující požehnání, v naději že se mu dobře podaří. Jeho intenzita ho samotného překvapila a radostně poděkoval bohům za ten dar.

Starý muž otevřel oči, chvíli se rozhlížel kolem sebe a najednou se mu na tváři objevil úsměv. „Synu“ radostně zvolal,“tak rád tě vidím. Celou noc jsem na tebe myslel“. „Já vím“ odpověděl Sofin.
„V noci se mi zdál sen, jak tě napadla mořská nestvůra. Když jsem dnes spatřil rodný dům uvědomil jsem si jak byl ten sen pravdivý a skutečný“ "Jsem rád že jsi přijel", řekl otec. Přesto, že mě tvůj nápoj a zřejmě i magie trošku přivedli k životu, cítím že už dlouho nebudu na tomto světě. Ani ty nejmocnější kouzla nedokážou oklamat přírodu a umazat dlouhá léta žití. Chtěl bych tě požádat o laskavost. Pokus se přivést domů svoji nevlastní sestru, Dulcinelu. Před pěti lety jsem ji odvedl do Yewského kláštera, chtěl jsem aby z ní bylo něco víc než jen dcera chudého rybáře která bude někde dělat děvečku na statku. Určitě se jí teď dobře vede, ale ještě jsem ji od té doby neviděl. „Ano otče, hned se vydám do kláštera a poptám se po ní. Taky se moc těším až ji znovu uvidím“

Sofin rychle připravil něco k snědku, pomohl otci najíst se a poté se vydal na cestu do kláštera. Po setkání s matkou představenou se dozvěděl, že Dulcinela také podlehla touze po poznání světa a že už v klášteře nějaký čas není. Poradila mu však, že ji viděli kupci kteří vozili do kláštera vzácné léčivé bylinky ze zámoří jak nasedá na loď směřující k ostrovu Jhelom. Po těch slovech se rychle rozloučil a vydal se do přístavu.

Měl štěstí, zrovna se chystala odplout kupecká loď stejným směrem jako měl namířeno on sám. Po krátkém domlouvání o ceně s kapitánem lodi už stál na palubě a pozoroval vzdalující se přístav rodného města. Těšil se až se setká se sestřičkou, věřil že našla útočiště u lidí na které se může spolehnout...

Když připlul do Jhelomu, zašel do přístavního hostince a ptal se lidí jestli tam někdo nezná dívku jménem Dulcinela. Hostinský mu poradil, že nějaká dívka s takovým jménem ve městě je a že by ji mohl najít v jednom významném společenství které nese výstižný název SPOLEK. Po sytém obědě se tedy vydal směrem který mu hostinský poradil a po chvíli se před ním vynořilo honosné sídlo. Zastavil přede dveřmi, zaklepal, ale nikdo se neozval.

"jsem na správném místě", pomyslel si, určitě jsou jako opravdoví bojovníci někde na výpravě a nesedí doma se založenýma rukama. "Zkusím to tedy později" a po těch slovech se vydal poznávat krásy ostrova...

[Ursus]

Mezitím Ursus s Garatem čekali na půlnoc, aby mohli použít měsíční bránu bez toho, že by se obávali, kam je odnese.
"Co asi teď dělá Sofin?" zeptal se Garat spíše proto, aby rozetnul to hrobové ticho, které panovalo.
"To nevím, ale snad to nebude žádná hloupost." odvětil mu Ursus s úsměvem na tváři.
_________________
Spoléhat na druhé je vždy ponižující, ale nemít nikoho, na něhož byste se mohli spolehnout, je ještě horší.
John Wyndham - Den trifidů

[Leny-m]

Konečně *očekával jeho příchod*, tak Tě u nás vítám a snad se ti to bude líbit.
_________________
Leny-m

[Hellmaster]

Ač je Hellmaster v poslední době často na dalekých cestách, zaslechl zprávy o novém zájemci o členství. Byl by ho i přivítal, kdyby byl zrovna po ruce, ale jak už to tak bývá, Hell prostě nemá nikdy čas. Přesto však doufá že ho bude moci brzy zapsat na guildovní kámen.
_________________
Hellmaster, posel Aethanův, Představený Spolku

[Hellmaster]

Sofin zapsán na guildstone.
_________________
Hellmaster, posel Aethanův, Představený Spolku

[Sofin]

Děkuji za přivítání a těším se na společné chvíle prožité na výpravách

[Adosh]

Vítej mezi adepty.
Mi se ještě neznáme, ale snad se poznáme
_________________
ZPĚT DO ČASŮ KLAMÁÁKA!!23

--teknokrates--

[Archandel2]

Tak tesima,ze si sa rozhodol pre Spolok.Vitaj medzi adeptmi a prajem vela stastia..
_________________
DarkAngel
Archandel2

[Hellmaster]

Sofin je vzorný Adept, žádné veliké vítky.
_________________
Hellmaster, posel Aethanův, Představený Spolku

[Sofin]

Vzhledem k dnešnímu průšvihu v Shame, kterého jsem se více méně nevědomky zůčastnil (viz prohřešky) bude asi vhodné moji žádost zamítnout. Nerad bych dělal spolku ostudu
_________________
Sofin - Paladin, člen Spolku