Fórum Spolku

[Adosh]

Vychází měsíc...

Jsem tuhej jak švestka spadlá na zem....
Spim dál nemám zájem utíkat když to stejnak nemá cenu.
Ležim si tak v koruně stromu a když tu náhle ta banda podivínů podemnou rozhlédly se a něco si špeptly a zmizely v dály...
Pokojně jsem usnul dál a zabíral se do krásných snů a vizí...
_________________
ZPĚT DO ČASŮ KLAMÁÁKA!!23

--teknokrates--

[Adosh]

Mraky se přehání po obloze, ale neprší...

Dlouho jsem se schovával na tom stromě.
Ale zkončilo to tehdy když jsem uslyšel křapot praskajících větví a uplně jsem ztuhl že jsi jdou pro mne, ale ba né vykoukla malá indiánská hlavička a povídá pojd dolu
a já mu na to řikám pojd ty nahoru...
Nakonec nestrávím přeci celý život na stromě a tak jsem se vidal dolu za neznámou tváří.
Byli to dva indiáncia táhly mne za ruku kamsi do hustého lesa směr hory... Netušil jsem kde se nacházím a tak jsem jim plně důvěřoval.
Dovedly mne do osady nějakého kmene líbylo semi tam všude se rozléval tekoucízvuk z tajemných bubnů ohně plápolaly děti si hrály prostě krásná osada.
Sešel jsem se s náčelníkem tamního kmene a už mi do rukou cpal ty jejich dýmky míru *Nepohrdl a směle splna plic sál...*
A tak jak synu? otázal se mne stařík to víte pane náčelník hledají mne nějakcí podivíni utek sem jim z vězení kde mne hypnotizovaly...
A copak vy jste zač za osadu? My jsme pozůstatek kmene diy bojovníků
Ale už dlouhá léta jsme pronásledováni mnoha lovci lidí a dokonce i někteří vrchní z dalekých měst na nást tlačí...
Nech to plavat...
Dále mne zavedl náčelník do jednoho stanu kde bylo moc krásných indiánek a malovaly krásné ornamenty pletly si copánky vyráběly řadu zdobítek a mnoho různých udělátek.
Zůstaly mi oči stát jak krásně se tady rozvíjí jejich umělecká tvorba a vůbec tento kulturní směr je velice pěkný...
Dále mne provedl cvičištem mladíků koukal jsem na mladé indiány jak se učí boj muž proti muži, ale i střelbu a zacházení s mečem...
Rozhodl jsem se, že tu musím chvíly zůstat a vytvořit si moc památek na duši na toto krásne prostředí.
Po krásné procházce jejich výběhem pro koně jsem s emálem roztek z krásy jejich koní opravdu deníčku vážně krása a dokonce mě nechaly projet už tohle ve mne nechalo velký zážitek.
Čas utekl hrozně rychle a já než jsem se naděl byla tu noc nakrkách.
A tak tedy vydali jsme se do jídelní chýše spíše teda podzemní nory.
Náčelník se mne otázal chceš slepičí karbanátek nebo raději rybí biftek? A co támhle ten krtek nadívaný tou zelenou nádivkou?
Náčelník se zarazil a řekl Nevím jestli bys přežil tu zelenou nádivku je to pro silné nátury co už ledacos zažily...
Krtek jako krtek ochutnám. Příštích pár hodin jsem měl pocit jako kdybych se vznášel, ale tento pocit jsem už zažil párkrát na výpravách když mne uštknul had párkrát zase když mne někdo nacpal ten tajemný kvítek do úst.
Poté co mne chytaly zdatní indiání na louce poblíž jejich opida mne zavedly do chýše a já padl na slámu a usnul...

Slunko vyšlo malý kohoutek zakokrhal a vesnice zase ožila...
_________________
ZPĚT DO ČASŮ KLAMÁÁKA!!23

--teknokrates--

[Adosh]

mlha se rotejká po zemy jako mlíko...

*Rachot se rozhlíhá všude kolem*

Po dlouhém žití v tomto kmeni jsem už skoro zapoměl na tebe můj deníčku.
Měl jsem plno práce tady v kmeni a vždy se něco při západu konalo nějaké slavnosti...
Leč nedávno se stala příhoda na kterou asi jen tak nezapomenu.
Jednoho rána se vzbudím né tím, že by mne někdo probudil at mu s něčím pomůžu, ale rachot né takový jaký slýchávám při těch jejich slavnostech, ale uplně jiný jako by někdo chřastil řetězy a bouchal o něco nečím.
Hbytě jsem vyskočil na palisádu a uviděl jsem v dály zmavou řadu lidí...
Řvaly a mlátily klacky meči o štíty. Po chvilce byli kolem a vykřikovaly at opustěj tuto mítinu, že patří jim, ale přitom to byla půda indiánů
Vyjednávání ani nezačlo a už začli používat násily...
Pustily se do nás jako mravenci nestačil jsem doběhnout pro ostatní a už byli uprostřed osady a začli lidi mlátit a zatýkat že prý mají právo zatknout všechny odpůrce.
Bránil jsem se, ale bylo jich mnoho a my nebyli vybavení a tak hrstka z nás v cuku letu naložila nábytek a vše kolem na vozejky a odtáhly do ''svaté země'' neznámo kde ostatní se snažily vyjednávat, ale marně a tak všichni utekly. Pomáhal jsem jim rozestavět tábor v horách a vyléčit zraněné. Nestačil jsem se vzpamatovat co to můžou udělat když jim ta půda patří. Zbylo nás pár ostatní zůstaly ve vězení nebo je propustily a oni bloudí světem.Tento den mi začal jeden člen rady starších řikat Divoké Pirko prý proto, že jsem tak trošku od té přírody divoch. Rozhodl jsem se že opustím tuto osadu a pokusím se najít domov svůj domov, abych potom mohl jít pomáhat jim.
dva dny před tímto hrozným masakrem přijely sousední kmeny indiánů a začaly se hrát jejich tance a všechno se to míchalo dohromady.
Byl velký hluk to ano, ale všem to nepřišlo jen sousedním vzdáleným městečkům.
Vdal jsem se na západ měl jsem takové tušení...
Cestou jsem nic nenašel a tak jsem rozbyl tábor na cestě do jednoho kopce abych nebyl příliš nápadný pro jezdce co mě hledají...
_________________
ZPĚT DO ČASŮ KLAMÁÁKA!!23

--teknokrates--

[Adosh]

Ráno už nebylo tak krásné jako obvykle bylo totiž cítit zlo a nenávist...

*někdo se probral... někdo zarostlý vousem... někdo kdo zase prospal celou věčnost...*

Někde sem se vzbudil ani nevím kde odněkud na mne vytekl jakýsi kus roztejkajícího se slizu ohromně sem se lekl, že se také pod ním rozteču, ale bál jsem se zbytečně sliz se jen roztekl kamsi doneznáma...
Je tu tma ani nevím kde jsem to přesně byl vstal jsem, ale podlaha se začala roztékat začal jsem volat o pomoc, ale jazyk semi roztek mával jsem rukama leč bylo to zbytečné místo rukou jsem měl rozteklou hmotu a tak jsem vyskočil a pjekně se roztekl na zem jakmile to udělalo ten krásný zvuk *mlask* *zblunk* *plesk* vylítla mi hlava z postele a uvědomil jsem si, že to byl asi jen další z mích roztejkajících se snů...
Brrr oklepal jsem se a zjistil jsem, že nejsem tam kde jsem usnul coto?
Najednou ke mne přišlá krásná mladá elfa (krásna až hanba a já jen v kratasech...) začala mi povídat, že mne našli rozteklého po skále díky jednomu kouzlu které umí udělat jen pár geniálně magořivích mágů v tomto kraji instantní roztejkadlo to nazývají a člověk se po tom rozteče jak kus slizu po zemy... nazpomene všechno jen se mu zdaj podivné sny.
Měls štestí dobrodruhu že tě nějaké zvíře nevysálo to by byl s tebou ámen!
A já si řikal co to mám za blbé sny. Kde to jsem vůbec tedka? u nás doma ehm jak ti říkají? *nemůže si vzpomenout...* jujky jméno mi něják vypadlo za tu dobu co jsem strávil u kmene JEŽIŠI MARJA já jim musim pomoct!! o čem to mluvíš máš ještě zpětnou reakci na roztejkací kouzlo...
Nene madam Ehm nejsem madam, ale slečna pardon slečno já jsem Divoké pírko tak mne pojmenovaly v divokém kmeni diy
Ách DIY s tim jsou jen potíže pírko... sice je mám velice ráda, ale místní starostové je nemají rádi prý dělají jen bordel válí se a nic nedělají, ale já vím že to není pravda.
Och ano to ano proto jim musím jít pomoci, ale noták ty náš malý divochu uklidni se a lež jamile bys vstal mohl bys mít pocit že jseš jako želatína a tak raději lež než se vyléčíš. Ano slečno .... jak ti vůbec říkají? Krásná elfka odpověděla Majda jméno mé acgh děkuji za pomoc majdo mrkl jsem na krásnou elfku a ona se jen usmála...
Lehce si olízla horní ret a odešla. oj ta mě rajcuje...
Sedl jsem si na postela v klidu přemýšlel jak nejlépe pomohu mím kamarádům v nouzy a přitom přemýšlení jsem jaksi zapoměl, že padla noc a já zase usnul...
na večír mě vzbudilo jemné tukání na dvířka vstal jsem a naštestí jsem neměl pocit jako bych byl kus želé a že bych se měl každou chvíly roztéct.
Došel jsem ke dveřím a koho to nevidim krásnou majdu jen v noční košilce a hendka se mi soukala do dveří. jen co za ní zavřu dveře leží už v postely... Udiveně leč s velikou radostí jsem k ní ulehl a ***** **** ***** *** ******* ** **** ****** * *** *** ***** ********* ***** **** ** ****** * ***** ** ** *** * *** **** ** ** * ** ***** * **** *****
Ráno jsem se probudil a měl myšlenky jen na majdu, ale ta už zase byla pryč a někde něco obstarávala vyšel jsem ze stanu a hnedka mě popadl za ruku náčelník a že prý musím ochutnat jejich skvělé sendviče zíral jsem jakou rychlostí mě odtáhl ke kopě sendvičů a tak tedy jsem se najedl snídaně jak pro krále proč taky ne po takové noci...
Náčelník měl na mne prosbu jestli bych nemohl pár dní zůstat a pomoct jim se zahnáním dobytka z pastvin vysoko v horách. Kývl jsem a nachvilku na to přiběhl mladý chlapec a dal mi do ruky kuš pár šipek a odvedl mne k místnímu chovately tak a je taky řekl chlapec a odběhl si hrát s dětmi.
Nu tož kamaráde pojd jdeme na to... hodil na mě bágl s věcma a vyrazily jsme do hor cestou bylo krásné počasí ale jakmile jsme vstoupily do hor strhla se prudká vánice a málem nás zahnala zpět na louku pod horamy sotoupaly jsme po strmých skalách vzhůru. Říkal jsem si jak tam mouhou být krávy či nějaký dobytek leč spatřil jsem podivnou dřevěnou stesku po okraji a povidám hej ty nahoře deme po ní? Néné ty dole néné to je jen pro dobytek jejich váha se rozloží do čtyř nohou, ale naše by nás zahubila na dvouch nohách a po čtyrech to nejde...
vystoupaly jsme vzhůru uviděl jsem chatrč rozpadlou zavátou a zní vyběhl týpek omrzlý až nakost NO KDE SE FLÁKÁTE HOLOTO!? ale s radostí objal chovatele a šel sním za dobytkem... následoval jsem je, ale byla mi zima mrzly mi konečky prstů a vůbéc jsem necítil nohy to bude asi zase tím nablblým kouzlem tedka se určitě to želé ve mě zrzne a nadosmrti tady budu zmrzlej želé alá adosh na nějaké ledové hoře furt mi to lítalo hlavou,
ale týpci na mne dělej pohyb jdeš první s dobytkem otevřely bránu a sesypal se na mne všechen dobytek co tam byl velký spíš hunatý zaháněly mne někam si v dáli nevim kam najednou jsem uklouzl nějaké zvíře mne nakoplo a já jen letěl... padal jsem a padal a padal ani nevím jak dlouho a jen si řikám to je zase nákej se se zase rozteču na zemy a pak se vzbudím u nějaké krásné dívky.

*PRÁSK* vyhrkl jsem ze sebe slinu krvavou slinu žádný roztejkání žádnej sen čistá realita
*upadl do komatu...*

Krásné nebe ptáčci spívají indiáni tančí rybky skáčí v bystřině proti proudu
krásná letní idilka v horách tak si tak poskakuji po louce vnímám krásu přírody z čista jasna se objevil jakýsi bojovník a začal všechno narušovat zabíjel zvířata kazil idndiánům tance stavěl hráze v řece střílel ptáky a podíval se na mne a jen se hluboce temně zasmál MUHEHEHEHE!!!
*proloupl oko* mráz zima sních vítr vše mi začlo burácet do oka které jsem proloupl nechtělo semi věřit, že nejsem na té louce ale sem někde ve sněhu co to zase je? achjo nechápu to už byl jsem mimo, ale duchem přítomen překulil jsem se na břicho a snažil se udělat pohyb avšak nešlo to otáčim se zpět na záda, ale coto kutululu někam se zase kutálim au au au au au au au zamnou jen červená stopa ve sněhu dopadl jsem na záda a a snažil jsem se vzpamatovat nemohl jsem otevřít oči, ale zase jsem nesměl spát když usnu umřu zmrznu a už nikdy nenajdu domeček.
Zastesknul jsem si a vzpomínal na všechno dobré co jsem v životě prožil chvíle se svími kamarády ze spolku které jsem už taky docela dlouho neviděl asi už na mne zapoměli po té době kdy jsem se ztratil...
Na diy kmen jak nádherné to tam bylo připadal jsem si tam jako doma a nakonec krásnou majdu ach majda...
už jsem ani nedoufal, že budu žít a že se zase budu prohánět po měste a vysmívat se strážím a utíkat před loupežníky pomáhat starým dědečkům přes silnici a chodit bafat dýmky míru k indiánům...
Bylo mi mdlo hlava mne třeštila tělo jsem necítil a ani rty jsem skoro necítil, ale najednou jsem pocítil teplo na rtech coto? že by nějaký hladový vlk už se do mě pustil a já to ani necítil...
Otevřu oči a spatřím majdu jak mě líbá na rty.
Snažil jsem se něco říci jako rád tě vidím nebo něco v tom smyslu, ale vydal jsem jen podivný zvuk jak když přiškrtíte slepici překulila mne na soustavu nosítek a nasedla na to zvíře které jsem měl jít doprovodit dolu do vesničky.
Jela semnou opatrně a snažila se abych si ještě více neublížil.
Usnul jsem a zase se vzbudil v postely kde to všechno začalo...
Už jsem mohl mluvit řekl jsem majdě která seděla na postely a dívala se na mne jáká to náhoda, že já zas v postely a ty moje milá krásná ošetřovatelka... Musíš si odpočinout pírko jsi velice raněn musím jít pro bylinky co ti pomohou. dala mi pusu na čelo a odplula ladným pohybem do lesa pro bylinky.

*slunko zapadlo a všichni se uchýlily do svích chatrčí a pomalounku polehounku šli spát...*
_________________
ZPĚT DO ČASŮ KLAMÁÁKA!!23

--teknokrates--

[Adosh]

slunce jako vždy svítá a nikdo to nestíhá, že svítá ( )

jednoho krásného dne se mladík probudil po krásnéé noci plné mnoha zažitků...

jujky ahoj majdo jak se vede holká?
ale tak jde to divoký pírko jde to, ale dře to...
no taq aspon, že to dře než aby to stálo ne?
no jasný vid vždy je dobře, když to aspon trošlilinku jede než aby to stálo ...
přesně ták moje slova majdo.. co budem dneska robitz přes ten dlouhej den? copak kotátko?
No to víš pírko asi zajdem do lesa kmetovi pro nějaký bylinky velice vzácné a drahocené a pak bych zašla třeba za dyi kmenem se mrknout jestli vůbéc žijou co ty na to?
ale jo majdo rád půju...
a tag jsme vyrazily nejdříve dolesa na tzv: houbičky pro kmeta hnedka mi bylo jasné, že se jedná o mystik mashrom a tag jsem tam běhal jak včelka (mája...) když jsme (se najedly...) tak jsme vyrazily smerem k vesnici a dali ''koření'' kmetovy a utíkaly směr utajená vesnice diy kmene...
jakmile jsme dorazily do vesnice majda se mi stratila a viděl jsem jí až ráno když jsme odcházely.. byl jsem polomrtví po tom dni...
vyrazili jsme k domovu když tu náhle [jako obvykle...] přifrčel černý jezdec v kápi a nebylo mu vidět očí měl je temné tmavé celý olbičej měl tmavý asi že něco pozřel a ztmavnul a řekl nechcete hodit domů??
a my no tak jo milí pane...
dojely jsme domu a já padl polomrtev do poistele...
[a to je konec přáelé...]
_________________
ZPĚT DO ČASŮ KLAMÁÁKA!!23

--teknokrates--

[Adosh]

uběhlo mnoho dní a nocíí...



*vyhoupl se měsíc a diwoch s pírkem za uchem dodupal domů...*

milí deníčku dlouho sem neotevřel tvůj obal a dlouho jsem nevzal inkoust a brk do ruky a tag se ti omlouvám uplynulo hafec plnej ranec dni a mnoho se změnilo.. tedka je noc a já přišel po těžkém dni u diy kultury a sem hafo moc unavenej, ale tyhle stránky napíšu..
mezitím co jsem nepsal jsem stihl vydělat pjeknou sumičku na pomoc diy kultůře a tedka maj nowou wesnici v horách a můžou si tam v poklidu užívat toho co dole nemohly.. maj krásný výhled do kraje..
holčina kterou sem měl rád a to majda která mě pomohla se zotawit po otřesném zážitku z roztejkajícího se kouzla spadla na temnou stranu a tedka je v moci temných sil nespí a nic furt jen vraždí a opojuje se silou temné moci ....
a tag jsem se rozhodl jí z temné strany vysekat.. leč už nebylo šance je v plné moci a neni ji šance dostat wen.. stalo se mnoho wěcí a já jsem unaven a pomalu už na tohle nevidim a bojim se, že usnu v tvích stránkách a někdo si to bude číst.. to by byla moje smrt...
život mi jde naruby nestiham nic pomalu ani žit normalní život a musim se někam odstehovat a přestat se snažit něčeho dosáhnout v tomhle světě, ale v poklidu někde žít v kmeni a v klidu užívat života.. doufám, že se mi to povede a že až bude mím kamarádům od spolku nejhůře přijedu jim z hor od diy kultury napomoc...


*brk s lechkosti dopadl na stranku inkoust se rozlil po stole a divoch s pírkem za uchem usnul ve svém deníčku....*

slunko vysvitlo a vsichni vstavali az na jednoho clovicka co mel hlavu zarytou v knize...
_________________
ZPĚT DO ČASŮ KLAMÁÁKA!!23

--teknokrates--

[Adosh]

Vítr fouká a listí na stromech znovu narostlo .. stromy už jsou silnější než dříve o něco povyrostli zmohutněly a vítr pořád fouká...

* Mraky se seběhly a vytvořily mohutný mračný kolos ... Oblaho byla temná a moře se rozbíjelo o strmé skály útesu .. Blesky začaly šlehat z nebe na kraj útesu až vytvořily mohutné kolo .. Kolo tak mocné a plné tajemné energie že by nebylo divu kdyby zničil celou blízkou oblast bouře, ale ....
nic takového se nestalo. Místo mohutné exploze a velké drtivé tlakové vlně se v kolu zobrazovaly jisté tmavé rysi ... Blesky šlehaly do kolosu a to přibíralo na své mohutnosti a tajemný stín v kolosu se začal zjevovat jasněji. Mrak vychrstl mohutný a kolosální blesk .. blesk tak silný že by zdrtil armady temných sil rozmetal na kilometry daleko .. S mohutným rachotem bouchnul přímo do středu kolosu z blesků a tajemné energie až se v kolosu objevila trhlina . . trhlina ve tvaru postavy. Nebyla to ledajaká trhlina byla to postava... *


Ach.... jak mě bolí tělo deníčku bys nevěřil takovou bolest sem dlouho nezažil.. Divím se kámo že sem vůbec tady že mě brána dimenzí neroztrhala na malý pírka. Sotva dejchám jak sem vyklepanej a vůbec nevím přesněji kde jsem jdu se raději porozhlídnout...

* Starý mládenec procházel luka a háje až pak se rozvzpoměl ... *


Asi mi to deníčku nebudeš věřit, ale já jsem doma právě tedka sedím pod stromem kde jsem často sedával a spisoval veškeré své cestopisy a příběhy mého mládí.. Jááj koukám na svůj odraz v zrcadle a nevěřim vlastním očím zestárl jsem.. vážně..? opravdu..? jsem to já ..? či další halucinace nevím, ale tohle místo jemi hodně známé opravdu jsem to já celý jááá... živ a zdráv leč unaven a zničen jako bych nebyl v tomhle těle sám... fuj hnusný to pocit .. Ale jakto? vždit průchod bránou dimenze ultimátus sebere vše co do ní vstoupí tam kam míří její druhý konec.. Leda že by mocný mág znal mouc podstatu a vtělil se do mé repliky a ten pocit co tedka mám je tomu hodně pravděpodobný ...



V malém městěčku někde na okraji jednoho ostrůvku jsem se dověděl v jedné nalejvárně o pro mě tragické události. Prý přišla podivuhodná armáda a plenila a drancovala hlavní město a z jednoho domku si udělala své sídlo. Doslechl jsem se od opilého námořiníka s jednou rukou že prý městská domobrana sjednala schůzi s jistým kmenem a daroval jim ten domek na úkor města prý partička majitelů domku moc nedodržovala termíny splátek nájmů a tudíž bylo zřejmé že městu to neuškodí když uspokojí tlupu vrahů a lapků věnováním domku než aby si nechaly vypálit město a poté poslouchaly vímluvy proč nebyl nájem zaplacen.. Veškeré indície mi napověděly že onen domek věno vrahům patřil mě a mím kamarádům...
Jsem z toho smutný a bojím se toho co semnou mág provedl jeslti až potkám nějakého starého kamaráda tak v jeho očích budu vrach a ničema a začne mě pronásledovat s úmyslem zabít a nebo co horší mučit a zostudit. bojim se kamkolif tedka jít všechny co jsem znal už mě nemusí mít za starého dobrého kamaráda. chjo .. určitě nikoho nemám a ani nevím jestli jsem vítán... Proč jsem se vlastně vrátil? toť otázka na kterou bych rád našel v tuhle chvíly odpověd..


Vítr stále fouká a jaro nabírá na síle stejně tak jako starý mlýádenec v depresi..
_________________
ZPĚT DO ČASŮ KLAMÁÁKA!!23

--teknokrates--

[Adosh]

Dusno takové, že by se dalo krájet...

Ach kde já sem tě měl nezbednej to deník jen tak sám si odkráčíš? deníčku to semi nelíbí... Ani bys nevěřil co sem si vytvořil. Už tak dost podivné bytí v nicotě kde se člověk pohybuje mezi dimenzemi ale nelze se dostat kamkoliv unavilo, ale až na příchod neznáme síly. Vytržen z "nic" profackován vzpamatován až na drobnost, že mi ucházelo kde jsem co jsem a vůbec celkově veškeré otázky bytí jako takového. Uzavřen v místnosti stresován prostředím a nevědomím co, co bude následovat. Ani nevím sám jak dlouho jsem tam strávil... Jednou v klišé den zas vytržen... zas divné světlo otázky všeho druhu i dokonce jazykem kerý jemi jaksi zdálky známý ... tma..
...světlo ... au to bolelo kde to sem...?


V dálce se ozývá podivuhodné dunění...

*běží protože ví*
_________________
ZPĚT DO ČASŮ KLAMÁÁKA!!23

--teknokrates--