Fórum Spolku

[Retromancer]

Byla temná noc, pouze měsíc svítil na náhrobní kameny starého Vesperského hřbitova. Když tu se náhle vstupní branka se se zaskřípěním otevřela a čtveřice postav, v šeru velmi nezřetených, opatrně vkráčela dovnitř. Kolem ticho, ani lísteček se nepohnul. Skupinka se odhodlaně vydala dále do prostoru hřbitova. Měsíc, který do této chvíle dostatečně osvětloval okolí zašel za husté mraky.
"Sakra, nemáte někdo svitek na noční vidění?" ozval se jeden ze skupiny, "nebo alespoň lektvar".
"Tos uhod, dneska sem v hospodě buchnul všechny prachy, kde bych na něj vzal", ozval se druhý.
Z jejich hlasu bylo i přes předstíranou hrubost slyšet strach. Měsíc na krátkou chvíli vyšel zpoza mraků a ozářil střechu prastarého mausolea.
"Sakra chlapi, nebuďte baby, víte co ten děda říkal vo těch penězích se kterejma je tam pohřbenej bejvalej starosta" prohlásil jeden ze skupinky, zřejmě samozvolený náčelník. "Krom toho - mám pochodeň vy saláti tak se přestaňte klepat a jdem".
Družinka se ještě více semkla a pomalým pohybem se vydala k ponuré, temné budově. Právě, když dorazili k silné, železnými pláty pobité bráně, měsíc se znovu ukryl do hávu temných mračen.
"Klid chlapi, mám tady tu pochodeň, hned na to uvidíme" ozval se znovu ten ze skupiny, který odolával strachu nejlépe. A opravdu, již po několika křísnutí křesadlem se pochodeň rozhořela sice nevelkým, ale docela jasným plamenem.
"Tak, dem na to" prohlásil velitel, předal pochodeň jednomu ze skupiny a rázným trhnutím otevřel obě křídla staré brány. Blikavý plamen pochodně lehce ozářil temný prostor. Před zraky čtveřice se objevila nedlouhá chodba, která se zdála vést do nějaké větší místnosti.
Skupina se vydala dovnitř. Náčelník vpředu, po jeho boku muž, který nesl pochodeň a za nimi zbylí dva.
Po vstupu do velké místnosti se družinka ještě ani nestačila rozkoukat a tu události začaly nabírat rychlý spád. Nejprve se celou budovou ozval nelidský smích, z kterého trnuly zuby a svaly vypovídaly poslušnost, a poté z protějšího rohu místnosti vystoupila temná postava. Nejhorší bytost, kterou kdy kdokoli z čtveřice mužů viděl - nositel smrti, lich.

"Zdrhejtéé, démon" zařval velitel a sám první uposlechl svého bezchybného rozkazu, rozrazil za sebou stojící muže a prchal k bráně mausolea. Ten výkřik pobral i ostatní ze strnulosti a i oni začali prchat ven z budovy. Podivné bylo, že postava se za prchajícími vydala naprosto klidně, jen pekelný smích zněl dál za jejich zády - proč, to se měli dozvědět již brzy...
Když vůdce vyběhl ven ustrnul a žaludek se mu sevřel strachy - zástup nemrtvých kostlivců a zombií tvořil dokonalý a naprosto nepostupný půlkruh před budovou. Mohlo jich být odhadem několik desítek. Za pár sekund doběhl zbytek družinky a dostalo se jim stejně otřesného pohledu.
Všude panovalo dál tíživé ticho. I smích ustal. Z chodby bylo slyšet pouze zvuk blížících se kroků. Skupinka se jako na povel otočila a mohla tedy nyní vidět Licha naprosto zřetelně.
Lich pokračoval nevzrušeně směrem k družince. Došel až k tomu muži, jež nesl pochodeň a beze slov mu utrhl hlavu a odhodil jí velikým obloukem přímo před jeden z náhrobků. Obrovský gejzír krve vytryskl z přerušených tepen po okolí a trup se bezvládně složil k nohám vraha, který opět propukl v ďábelský smích. Vše se zdálo být ztraceno.
Jeden z mužů se bázlivě rozplakal a druhý padl před lichem na kolena a prosil o život. Samozvaný vůdce skupiny silně zbledl, ale jako jediný se rozhlížel po možné unikové cestě a proto uviděl něco, co ostatním uniklo…

Temnota a klidný spánek… Tak dlouho… dlouho… Tma… ticho… klid…
A najednou… vůně.. a chuť… jediná, kvůli níž má existence smysl… chci spát…. Ale ta chuť… ona vlévá do mě touhu znovu žít… Chuť KRVE !

… Ohromným gejzírem vylétla vzhůru hlína a kamení z hrobu, před jehož náhrobek dopadla hlava nešťastníka. V hluboké jámě se rýsuje obrovská bytost. Lich i zbytek skupiny se překvapeně otočili za nenadálým vyrušením, jen nemrtví dál stali naprosto nepohnutě – tupé stádo čekající na příkazy. Obrovská postava, která se jako bledý monolit tyčila před jejich zraky. Žlutě oči v bledé a jakoby kamenné tváři obrovského monstra s křídly žhnuly do noci a i lich strnul v úděsu.
Čas se jakoby zastavil. Nikdo z přeživší skupiny nevěděl co se děje...
Pak zareagoval lich. Pozvedl svou temnou hůl a vykřikl hlasem smrti rozkaz. Na tento povel se všichni nemrtví otočili na tvora a ztratili o družinku zájem. Lich sám začal tvořit nějaké zaklínadlo. Čas se rozběhl normální rychlostí. Obrovský tvor jedinou ranou rozdrtil kostlivce který se přiblížil do jeho blízkosti a promluvil hlubokým hlasem "zmizte smrtelníci a nepokoušejte osud" pak se zasmál a započala jatka. Lich seslal své kouzlo a nestvůrnou bytost obalily plameny. Ovšem nezdálo se, že by jí to nějak vadilo. Pronesla něco tímž hlasem jako lich a započala trhat nemrtvé na kusy. Trojice povedených hrdinů, o kterou všichni ztratili zájem využila příležitosti a prchala z hřbitova do bezpečí blízké vesnice.
Jen vůdce se ve vstupní bráně otočil a zavolal na postavu bojující již jen s lichem uprostřed kusů mrtvých těl: "a kdo ty vlastně jsi?"
Odpověď přišla spolu s poslední ranou, pod níž se Lich zhroutil jako domeček z karet : "Jsem Cameron, strážce noci! A vrátil jsem se..."
_________________
Retromancer