Gate keeper Phoenix
Založen: 22. 10. 2003 Příspěvky: 1440 Bydliště: Brno
|
Zaslal: pá březen 11, 2005 2:40 pm Předmět: Příběh hlídače |
|
|
DEN 1
A Aethan řekl: In Lor
Zahlédl jsem ho. On mě jistě ne. Je to další z TĚCH. Přišli nás opět zabít. Ale tentokráte se jim to nepovede. Já budu ten co přežije! Už se blíží. Je sám a bez koně. Tenhle mi neuteče. Připravím si svá nejhorší kouzla. Už, už je na dosah. Přímo křičím Kal Vas Flam, ale ON nic. Otočil se a jde ke mě. Má kouzla mu neubližují. ÓÓ Umřu. Křičím Na něéé a s vytahuji svou hůl. Pořád jde ke mě a jen se usmívá. Jak se k němu blížím, začínám se uklidňovat, uvolňovat. Už ho nechci zabít, nevím proč. Určitě mi nechce ublížit.
POJĎ BLÍŽ
Jeho slova mi hučí v hlavě. Ale, třeba mi pomůže, dostane mě z temnoty. Třeba budu ŽÍT! Něco ke mě mluví, divná to řeč ale to nevadí, jen pryč, pryč ODTUD. Zvedá ruce, kouzlí.. vše je ztraceno. Teď mě zabije. Nééé. Ale, co to? Otvírá se brána. Vidím skrz, krásné barvy. Obloha. Ja vidím oblohu. To už je let, co jsem ji neviděl. Budu opět ŽÍT...
DEN 2
Dlouho jsem pouze seděl a tupě koukal kolem sebe. "Tam" dole nebylo nic, jen smrt, utrpení, žal strach. Lidé kolem mě chodili, smali se, tančili a ja jen nevěřícně seděl a koukal. Seděl jsem dokud bylo slunko nad hlavou. Jak zapadlo, zahledl jsem něco nepopsatelného. Z části to byl strach, z části vzrušení a z části překvapení. Nikdy jsem nic podobného neviděl.
Západ slunce přešel, ale ja pořád koukal na oblohu. Nemohl jsem hlavu očistit od těch náádherných myšlenek. Koukal jsem tak dlouho, až jsem usnul...
DEN 3
Probuzeni bylo krásné. Všude jsem potkával lidi. Hráli si, smáli se, všude bylo veselo. Až se mě někdo zeptal: Kdo jsi? Jak se jmenuješ? Nevěděl jsem, neměl jsem odpověď ani na jednu otázku. Zbytek dne jsem jen chodil, přemýšlel a hledal odpovědi. Nikde jsem však zádný nenašl. Opět jsem usnul Po překrásněm slunce západu.... |
|