Fórum Spolku

[Panthera]

V dobach temnych a zimnich nocich se nad domem guildy Spolek nachvili zjevil paprsek slunce. Bylo rano a slunce jiz vyslo nad zapatim hor. Ptacci zpivali a prede dvermi se zjevilo ostre svetlo. Stala v nem postava. Zaklepala ale nidko nebyl v dome. " Vratim se pozdeji " Rekl si divci hlas potichu. Slunce jakoby zalezlo za mrak a sveto se pomalu vytracelo.

[Pajadin]

*právě projížděl okolo, když uviděl stopy cizý osoby...*
"Nuže, snad se vrátí..."
_________________
Pajadin, Člen Spolku
Obchodník - milovník

[Panthera]

Vitr utichal a rozzarilo se slunce. Mraky se rozpustili jako ranni mlha a tichy hlas se opet vratil. " Jak rada bych Vas uz poznala . . . Hledam Vas cely svuj zivot. Pomuzu Vam na ceste svetla proti Izualovi . . . Tichy hlas prerusil ranni pev ptacku.

[Bereg Sunrise]

vítr mu ovál novou lysinku na hlavě, chtěl si prohmátnout ze zvyku vlasy, ale vzpomnel si na ohavný ohnivý strom, který mu je spálil

kouzelnice, uh, mám rád kouzelníky a jěště více kouzelnice, jsem potěšen, že chceš společně s námi bojovat proti Izualovi ctěná Panthero, určitě se brzy setkáme v našem útulném domku a popijeme nějaké vínečko

ze zadu přiletěl pohlavek a Bereg zaúpěl, to mladá kouzelnice, jeho sestra, už mu zase stála za zády a tak zlomyslně se zasmála

už bys chtěl zase někoho svádět co ? tak to ne, už nikoho opíjet nebudeš, ten poslední ročník byl opravdu islný, vymazal mi z paměti téměř nově naučené kouzlo¨

přijď na návštěvu a kdyby ses dopředu ohlásila tak určitě na tebe někdo počká

Bereg & Eriana Sunrise

[Wolf]

"Žádné víno není silnější než znalec vín a paladin Wolf"
...ozval se Wolf někde pod stolem kde z naprosto nepochopitelných důvodů (které slabě objasňovalo několik lahví vedle něj) nocoval.
_________________
podepsán:
Wolf (paladin, Člen Spolku a bývalý Pán rekrutů)
IN VINO VERITAS - VE VÍNĚ JE PRAVDA

[Leny-m]

Hledal gorilu za Spolkem, jak bylo jeho zvykem pri objizdce prirodou, zacitil lehky vanek, ptaci zpivali, usmal se.

Auvajs! Probral ho ze sneni had, ktery ho kousl do kozene boty, pripadal si zvlastne, jakoby s nekym mluvil, ale nikoho kolem sebe nevidel. Nacvicenym pohybem dal hada do pytle a odjel ho vypustit do lesa. Rad bych ji znovu slysel, ma tak jemny hlas. Odjizdel a citil se nabity zvlastni energii.
_________________
Leny-m

[Panthera]

Bily holobek se snesl z nebe a usedl na kosaty strom. Lechce se otrepal a vzhledl smerem ke dverim velkeho domu. Ustal vitr. Holoubek pustil psani, ktere spadlo pred dvere spolku.
" Dekuji za prijemne pozvani, zitra bych se prijela za Vami podivat. Mozna by jsme mohli nekam zajit, mozna si jen popovidat. Takze zitra
Panhera, Izualuv nepritel

Nepritel meho nepritele, je muj pritel.

[Nosferatu]

Vitaj,vybrala si si dobre.Uz sa tesim na nase spolocne vypravy hned ako prestanu tie strasne prehanky po celom svete.*dopisal odkaz a zmizol v tienoch*
_________________
Nosferatu - Plánovač Výprav, Thesist of Brujah clan
Nadanie ucit se je dar;
Schopnost ucit se je sikovnost;
Ochota ucit se je volba;

[Serpin]

Zdravim miss Pantheru,
jsem rad, ze ses k nam pridala a rad budu cistit mec od krve nepratel, ktere spolu pobijeme. Jiz vcera v noci po tobe byla shanka, lec nikdo na tebe nemel kontakt. Byl bych rad, kdyby si pro nas zverejnila cislo sveho komunikacniho krystalu. Diky
_________________
Spravedlivý
(člen Spolku)

[Panthera]

Počasí bylo chladné, déšť prudký a vítr volal po osvobození. Panthera kráčela krajinou a přemýšlela, co bude dělat. Její kaštanově hnědé vlasy byly promáčené a rozcuchané větrem, její oči se upíraly do neznáma. Nevědíc kudy kam se Panthera posadila na pařez, neslyšíc, kdo se to k ní blíží. Najednou zaslechla šum z lesa za sebou a prudce se otočila. Z lesa se vynořil malý vlček, jehož drobná očka se nevinně dívala na Pantheru. „Pojď sem ty maličký“ řekla, když viděla, jak je to štěně podvyživené. Poškrabala ho pod ušima a pak vytáhla z brašničky kousek masa. „Tu máš, no tak jez“, a strčila mu maso až k nosu, když viděla, že vlček neví, jak zareagovat. Po této nabídce už neotálel a s chutí se do masa pustil. Panthera pozorovala jeho chuť k jídlu s radostí. Poté, co vlček dojedl se Pantheře stulil k nohám a usnul u jejich umouněných šatů, zatímco ona přemýšlela o tom co dělat dál, až usnula také. Ráno se probudila, ale večerní návštěvník byl pryč. Kde, to nevěděla. Vstala a šla k nedalekému potoku. „Panebože, jak to jen vypadám“, pomyslela si a začala si vlasy splétat do copu. Pak shodila své špinavé šaty a vlezla do jezírka. Na břehu se najednou objevil vlček, tentokrát se slepicí v tlamě. „Kde jsi ji ukradl ty rošťáku jeden, co?“ ptala se Panthera a přitom se vesele smála. Vlček jen kroutil svým ocáskem a odmítal slepici pustit. Po koupeli oba seděli u ohně a slepice se opékala nad ohněm.

„Měla bych tě nějak pojmenovat,nemyslíš?“zeptala se. Zvířátko se na ní jen podívalo pohledem, který říkal: „A jak?“

Panthera přemýšlela nad různými jmény, když už to ale vlček nevydržel, začal pobíhat okolo, nevěda co dělat. Tu se jeho nová panička rozesmála upřímným smíchem, jež zněl jako trylkování sýkorky a vzkřikla:“ No tak, ty nezbedo jeden!“ a tím vlčka pokřtila. Šli spolu každý den, přežívali jak se dalo a cestu hledali podél potoka. Jednou z lesa vyšli a ocitli se uprostřed mýtinky a na ní stála chajda s dřevěným plotem. Přišli k ní a Panthera zaklepala. Ticho. „Haló! Je tam někdo?“ zakřičela, ale ani poté se nikdo neozval. Nezbeda jen štěkl, tlapkou se ohnal po dveřích, ale dveře se neotevřeli. Panthera vzala za kliku a …….. dveře se otevřely. Když nakoukla dovnitř, všimla si, že tu asi dlouho nikdo nebydlel,ale co pro ni bylo hlavní, dalo se tu přespat. Svůj váček položila na zem a spolu s Nezbedou si vlezli do postele, přikryli se pokrývkou, utkanou z lenu a usnuli. Díky pohodlnému spaní se vzbudili později než obvykle, to ovšem neznamenalo žádnou katastrofu. Panthera se rozhodla, že zde nějakou dobu pobudou, než najdou jiné místo, kde by mohli žít. Začala uvnitř této chatky poklízet a Nezbeda, jako správný hlídací pes, počal obhlížet okolí chajdy až k lesu i na druhou stranu. Když bylo v jejich novém domku poměrně dobře uklizeno, Panthera vzala potraviny, jež ji zbyly v baťůžku a uvařila něco málo k snědku. Poté zakřičela na Nezbedu a oba se dali do jídla. Takto proběhlo pár dnů až nastal čas jít do města. Nezbedu nechala doma a vypravila se ven. Oblékla si své zaplátované šaty a své věci si přehodila přes záda.

Po vstupu do města zjistila, že vůbec neví kudy kam. Po ulicích běhaly hromady lidí, dívky pištěly a chlapci je honili a pokud jste se jim dostali do rukou, nedej bože, ale tolik hubiček co dívka dostala ji většinou do mdlob přivedlo. Panthera popošla k nejbližšímu stánku a zeptala se:

„Prosím vás, kudy se mohu dostat na tržiště?“

„Copak slečinko, jste tu nová?“ zeptal se dobrosrdečný prodavač.

„Ano, jsem z venkova“ odpověděla Panthera slušně.

„Tak to běžte tady tou ulicí rovně a pak dvě ulice doprava a jste tam“ povídá a přitom bedlivě sleduje okolí stánku.

„Děkuji“ v běhu poví Panthera, ještě jednou mávne na prodavače a běží ulicí k tržišti. Tam si uvědomila, že nemá moc peněz a zoufale se rozpláče.

„Copak děvče, co se ti stalo?“, povídá stájník, jež právě šel kolem. Panthera si postěžuje na své potíže s penězi a se svým útěkem z domova. Stájník se slituje a vezme si děvěčku do učení.

„Jen se neboj, všechno tě naučím a peněz si taky obstaráš“,dostalo se jí opovědi.Panthera nevěda jak poděkovat stájníka objala a hned se s nečekaným nadšením pustila do práce. Den ode dne probíhal ve stáji stejně. Přijít, zkontrolovat koně, vyčesat je, umýt, ale projížďkám se vyhýbala. Jednou ji stájník řekl:“Poslyš děvče, já už nejsem tak mladý, jak jsem býval a ty koně sotva zvládám, je načase, aby jsi se naučila jezdit.“ Tak tedy započalo učení. Panthera den ode dne získávala zkušenosti a pomalu jezdila lépe, než kdokoliv jiný. Stájník ji chválil a dokonce směla chodit koně sama prodávat na trh. Doma ji Nezbeda rostl a rostl a naučil se opatrovat nejen místo, kde žili, ale i Pantheru, které byl oddaný až za hrob. Tak to šlo po dva roky, Panthera měla své zákazníky, svůj domek opravený a její život měl stálý směr, který vyhovoval oběma. Jak Pantheře, tak Nezbedovi. V této době ale stájník zemřel a Panthera měla být jediným člověkem v městečku, který zde podnikal v tomto řemesle. Tak se stalo, že jednou správce města přišel k domku na okraji a ptal se, kdo tu práci převezme. Na odpověď hostů, kteří Pantheru znali, se rozhodl pro její návštěvu. Následující den se vydal k lesu a cestou spatřil malebný domek, pobíhající vlk okolo a děvče cválající na koni.

„Hej, ty tam!“ zakřičel, avšak neúspěšně. Pantherin nejoblíbenější kůň Mustang ji odnášel stále dál. Pak si ale jeho paní správce všimla a křikla na něj ať vyčká. Mustanga obrátila a cválala zpět k domku. Po příjezdu seskočila ze hřbete koně a otázala se:

„Kdo jste?“

„Já?“ zeptal se správce překvapen dívčinou nevědomostí. „Jsem správce městečka Indorf, kde podle mých zpráv máte nahradit stájníka“ pověděl ji, pořád tuze překvapený.

„Ale? A kdopak vám tyto zprávy pověděl?“ pousmála se.

„Lidé z hospody u Rudého poníka“ řekl. „A vezmete tu práci nebo nikoliv?“

„Vezmu a ráda, děkuji vám za návštěvu a nashledanou“ zvolala do větru Panthera, když klusem odjížděla na Mustangovi pryč.

Tak započal její nový život, který se jí měl změnit ještě více, možná více, než sama čekala.
_________________
Panthera, čarodějka z Lengortu