Fórum Spolku

[Viper]

Se slzami v očích stála Viper u domu těch hodných lidí - u Spolkovního domu. Zaklepala, byly to velmi tiché a nejisté údery. Třásla se. Bála se o svého bratra, který se už pěkný čas neukázal.
Náhle uslyšela kterak se někdo blíží ke dveřím. Postarší podlaha vrzala s každým dalším krokem. Když zvuky utichly, Viper náhle pocítila nepříjemné mrazení v zádech. Nadechla se, teď už nemohla couvnout.
V tom okamžiku se dveře se zaskřípáním otevřely.
"Musím je promazat." řekl někdo, jež stál za nimi.
"Ach, Viper. Vítám tě. Co tě k nám přivádí?" Ve dveřích stál Pajadin, oblečen jen do domácích šatů. Paladinská tunika, kterou Pajadin doma vždy nosívá. Strohá, ale krásná. Jednoduchý střih, přesto působí ohromujícím dojmem.
Viper se pokusila o úsměv. Vypadala však velmi rozpačitě.
"Pajadine. Také tě ráda vidím. Odpusť, snad jsem tě nevyrušila."
"Nikoli, Viper. Ty přece nikdy nerušíš. Pojď dál."
Viper překročila tu podivnou runu u dveří. Pak následovala Pajadina přes chodbu až ke stolu.
"Usaď se."
"Děkuji."
Oba se posadili.
"Dáš si něco k pití?"
"Ne, děkuji. Snad tady nebudeme dlouho."
"Tak, co potřebuješ." řekl Pajadin, koukl na Viper a lokty se opřel o stůl. Vypadal odhodlaně, schopný poradit s čímkoliv.
"Víš, byla jsem domluvena se svým bratrem, že ho počkám u toho proklatého Fire, že on tam dojde o dva dny později. Jen, co si tady něco zařídí. Jenomže..." Viper se na chvíli odmlčela.
"...Promiň, nemáš přece jenom něco k pití. Postačila by voda."
"Jistě," řekla Pajadin a zvedl se od stolu, "počkej chvíli." Odešel dozadu. Po chvíli se vrátil s lahví a skleničkou.
"Je mi to líto, ale vodu nemáme. Snad nepohrdneš touhle lahvinkou krve - výborný ročník. Zbyl tady ještě po Leničce." usmál se Pajadin.
"Děkuji," dostala ze sebe s obtížemi Viper, "myslím, že se spokojím i s tímhle." usmála se.
Pajadin ji nalil skleničku. Viper ji uchopila jako správný znalec a usrkla.
"Tak tedy." pokračovala Viper. "Jak jsem řekla, měl za mnou dojít, ale to bylo před čtyrmi dny a on stále nikde. Bojím se, že se mu něco stalo. Netušíte, co se mohlo stát? Vím, že se s ním docela dobře znáte."
Pajadin se s rozpaky koukl na Viper:
"Víš," odmlčel se, "šel s námi do Covetousu, bohužel jsme neuspěli a během "ústupu" se nám ztratil."
Viper zalapala po dechu, zamrkala, a pak její hlava upadla na stůl....

[Pajadin]

*Pajadin utíkal ke dveřím a nabral vodu z napajedla pro koně aby vzkřísil Viper*
Už je Vám lépe madam? *řekl Paja zkloníc se k Viper*
Ohh, ano, ale ta zpráva mě velmi zarmoutila, co si teď jen počnu...
*Paladin vstal, vzal pero a prázdný pergamen a po chvíli přilepil svitek na nástěnku mezi výpravy*
Tak a je to, brzy se pro Vašeho bratra vypravíme a věřím, že ho přivedeme živého a zdravého, to Vám slibuji...
*Viper zableslo v očích štěstí a s radostí se nechala vyprovodit Pajadinem k domu...*
_________________
Pajadin, Člen Spolku
Obchodník - milovník

[Viper]

Když už Viper byla na zápraží, otočila se a řekla:
"A Pajadine. Pokud seženeš dostatek lidí, kteří by byli ochotni riskovat pro mého bratra život, mohla bych s vámi?"
Viper se na chvíli prosebně zadívala na Pajadina, pak se otočila a zmizela v šeru nastávající noci.

[Pajadin]

Jistě že můžete! *zavolal do stínu...*
_________________
Pajadin, Člen Spolku
Obchodník - milovník