Fórum Spolku

[Ian Handsmaster]

Velevážený spolku

Poslyšte příběh z dávných časů trvající dodnes.

V dobách kdy nebe patřilo drakům a lidé s nimi žili v míru se jednoho dne potkali na společné výpravě léčitel Saint Johan a válečník Barbara. Společnými silami pokořili spoustu těch nejohavnějších monster a temných kouzelníků. Po velmi krátké době se jim podařila taková spolupráce která se už jen málokde vidí. Po vyzvednutí pokladu a odchodu do města se domluvili na dalších výpravách. Jak tomu vše nasvědčovalo jednoho dne si řekli své ano před bohem i před zákonem.
Po docela dlouhém období klidu který trávili zařizováním společného obydlí se jim narodil syn. Svého syna pojmenovali Ian. Chlapec byl čiperné hravé dítko, s nesmírnou šikovností prstů a s citem pro manuální zručnost. Rád pomocí svého nožíku a kousku dřeva vyřezával různé hračky pro ostatní děti. Když rodiče viděli čeho je schopen, ihned se rozhodli že jej dají do učení k řemeslníkům. Ian pod zkušenou rukou učitelů si začal osvojovat základy řemesel.
Jednoho dne přiběhl k Ianovi do dílny posel se vzkazem od rodičů. Šílený temný nekromancer začal terorizovat rodnou vesnici. Rodiče žádají svého syna o pomoc. Ian naložil na vozík zásobu různých brnění a zbraní a odjel domů.
Když přijel domů viděl Velký shon na návsi. Lidé se připravovali na další útok hordy nemrtvých posluhovačů temného nekromanta. Ihned si rozebrali zásobu kterou Ian přivezl a byli mu za ní vděční. Ian po chvíli našel své rodiče kteří se připravovali na výpravu. Rozhodli se že musejí ukončit útrapy seslané na jejich vesnici přímo u zdroje. To byl den kdy Ian viděl své rodiče naposledy pohromadě.
Nebudu zde líčit odražení útoku nemrtvých na vesnici ani útrapy cesty Saint Johana a Barbary k obydlí nekromancera.
Po těžkém boji v temných kryptách se Johan a Barbara probojovali do hlavní místnosti kde našli nekromnata jak vyvolává další zrůdy z podzemí. Ihnad se sním pustili do boje. Boj to nebyl vůbec snadný. Nesčetněkrát jej zabili a on vždy povstal s novou silou a odhodláním zničit ty dva lidské červy co mu narušili soukromí. Nakonec se Johan pokusil o poslední zoufalou věc. Vzpomněl si na svá mladá léta kdy studoval v horském klášteře magii. V jedné knize viděl velmi složité kouzle na vymítání temných duší ze světa. Pokusil se o něj. Kouzlo se sice povedlo leč ne tak jak by mělo. Ihned po smrti nekromanta Johan vyřkl vymítací kouzlo. Duše temného se odebrala do podsvětí ale vzala sebou i duše Saint Johana a Barbary.
Vládce podzemí když zjistil co se stalo povolil Saint Johanovi a Barbaře možnost vrátit se na zpátky na svět jen pod jednou podmínku. Vždy jeden z nich musí zůstat v podzemí aby se ten druhý měl důvod vrátit.
Když za Ianem přišla matka a vypověděla co vše se stalo byla Ian velmi neštěstný. Už nikdy neuvidí Své rodiče pohromadě.
Ve vesnici vypukli mohutné oslavy vítězství nad nemrtvými. Druhý den ráno se Ian zabalil a odjel pryč z rodné země. Cestoval spoustu měsíců až našel svět jenž se nazýván Temným rájem jest. I rozhodl se usadit v tomto světě a začít nový život řemeslníka.

Ian přišel do města horníků do města Minoc. Začal si nejdříve na základní potřeby vydělávat kopáním rud. Každý den nakopal tolik kolik přesně potřeboval na jídlo a pokoj v hostinci. Jednoho dne potkal mocného vampíra který mu nabídl přístřeší a poskytl mu základní potřeby potřebné pro zdokonalení v kovářském řemesle. Ian každý den zašel do dolu, nakopal železo a koval.
Jednoho dne když se vracel z dolu kolem potůčku našel v rákosí košík z něhož se ozýval dětský pláč. Ian košík vytáhl ven a v košíku nalez dvě malá zdravá dítka. Chlapečka a dívenku. I rozhodl se je vzít domů a tam o ně pečovat jako o vlastní. Chlapci dal jméno po otci Johan a dívenku pojmenoval Harkonenka. Jakmile bylo o dítka postaráno začal Ian pátrat odkud jsou kdo byli jejich rodiče. Pátral několik let ale bez výsledku.
Jak dítka rostla tak si Ian marně lámal hlavu jakému řemeslu se budou učit. Jednoho dne po práci seděl Ian na lavičce před domem a pozoroval hru svých dětí. Harky a Johan si hráli zvláštním způsobem. Seděli naproti sobě a vzájemně se snažili zvednout sami sebe do vzduchu. Jako na houpačce ale bez houpačky.
Hned druhý den na trhu toto vypověděl svému příteli který se zabýval vyučováním magie a okultním vědám. Hned bylo vše jasné. Oba půjdou na studium magie.
Ian tedy poslal oba do nejlepší školy která na tomto světě je. Jenže možná tomu tak chtěli bohové nebo osud nevím. Ale jistá je jedna věc. Zatímco Harkonenka pilně studovala Johan pobíhal pořád venku a neplnil své povinnosti. Stalo se co muselo se stát. Johan byl e školy vyloučen.
Vrátil se domů a Ian se rozhodl že ho bude učit řemeslu. Ani toto povolání Johanovi moc nešlo ale co naplat pomocníka v dílně Ian potřeboval.
Na podzim když měl Ian slušnou zásobu produktů své tvorby se rozhodl, že je pojede prodat na trh do hlavního města a nakoupí zásoby na zimu. Johana nechal doma s vampírem a dal mu za úkol ať naloví nějakou zvěř na kůže ať je na kožichy.
Johan se vydal na lov s vampírem. Úlovek byl dostatečný a masa byla taktéž slušná zásoba. Zrovna když doštvali jednu laň se ve vampírovi probudily jeho zvířecí instinkty které po tolik let v sobě dusil. Dostal chuť na lidskou krev. Skočil na nic netušícího Johana a rozerval mu hrdlo. Chuť lidské krve mu lahodila jako nejlepší víno. Jakmile utišil své brutální choutky, uvědomil si co provedl. Přemýšlel jak zachránit život syna svého přítel. Nakonec ho napadla jedna věc. Vzal nůž a nařízl si vlastní zápěstí. Počkal až krev začne proudit po ruce a nechal ji pozvolna stékat do úst Johana. Johan se po chvíli probral. Ale již to nebyl člověk. V žilách mu začala kolovat krav upíra. Johan s touto dávkou krve získal všechny schopnosti a sílu upírů.
Když se Ian vrátil z města a zjistil co se stalo, nemohl vampírovi odpustit co se stalo s jeho synem. Ian si sbalil své věci a opustil sídlo vampíra a odešel. Johan prchl do lesů a tam začal se začal učit životu vampíra.

Byla zima a vítr vháněl sníh do očí. Ian se brouzdal závějemi a hledal nějeké místo kde by tuto bouři přečkal. V dáli zahlédl záblesk ohně. Kde je oheň ta musí být i lidé pomyslel si. I vydal se za světlem. Když přišel k ohni našel tam v polorozbořeném obydlí spát necromancer. I rozhodl se jej probudit a požádat ho zda by si nemohl odpočinout. Necromancer souhlasil. Dali se do družného rozhovoru nad láhví vína tak se Ian Handsmaster seznámil s Necrostanem. Po několika hodinách bouře ustala a vysvitlo slunko. Ian prohlédl rozbořený domek a zjistil s malým úsilím by se dal opravit. Navrhl Necrostanovi zdali mu pomůže. Slovo dalo slovo, ruka k ruce a ani na necelý měsíc měli společný vlastní domeček.
A jestli nezemřeli (jakožto že ne) tak v něm bydlí dodnes.