Fórum Spolku

[Deathless]

Necromancer

Temná postava jede lesem
za ní je slyšet křik
had se v trávě hrůzou třese
málem se z kůže svlík.

Jede, jede na lamě
s velkou dýkou v černém plášti
vypadá to tajemně
jak stádo koster za ním chrastí.

Její tmavou tvář
zdobí kostěná maska
z očí jde ohně žár
pod kopyty roští praská.

Postava se zastaví
na paloučku u lesa
sama se sebou rozpráví
skupina kostlivců nehlesá.

Seskočí z lamy na zem
tiskne ucho ke kamení
vše ustrne jak mrazem
když výstražné dává znamení.

Poté skočí zpět na hřbet
a něco si zamumlá
odtud je lepší rozhled na svět
hluboce se zadumá.

O pár chvil později
tváří v tvář stojí vrahu
chvíli na sebe hledějí
vrah má klobou, plášť a hůl.

"Stůj ty jedna bestie"
temná postava hlasitě mluví
"co za hrdinství na tom je
vraždit děti, ženy chůvy."

"Vrať se odkud jsi přišel"
zní dál temný hlas
"jestli tě tu potkám příště
na hlavě nezbude ti vlas."

Vrah na svém věrném oři
lehce sebou zavrtí
"Chceš poznat jak kosti hoří
nežli dočkáš se smrti?"

Ten odvážlivec v klobouku
byl nejspíš kouzelník
ohnivé peklo udělat z palouku
efektní byl trik.

"Svěřenci moji vpřed"
temná strana ujala se slova
"ať nepřežije střet
ten, kdo se jak prase chová"

Kostry vpřed se daly
skrz rozpálenou pláň
za bídákem se hnaly
až na sousední stráň.

Kouzelník se nechtěl vzdát
zvolil proměnu v hada
aby pronásledovatele zmát
a vpadl v jejich záda.

Však bystrý temný muž
odhalil tuto lest
namířil na vraha nůž
následoval těžký trest.

Znehybnil toho hada hned
kostry kolem oběti řadil
bleskem protáhl mu hřbet
a ohnivé koule smažil.

Nevydržel ten nápor had
po chvíli už měl dost
pod skalním převisem pad
jeho duch měl asi zlost.

A tak šel dál temný muž
šel dál zdejší zemí
kdo vraždil, není žívý už
svět k lepšímu se mění.
_________________
"Dospělost začíná toho dne, kdy přijímáme zodpovědnost za své činy."

http://deathless.cz

Deathless The Hand of Death, Člen Spolku
Connan Brave Warrior
Coopernik Senior Craft
Conjurer Junior Mage

[Deathless]

Ranger

Kdo zná řeči zvířat, ten je lesa pán
já znám tento případ, ten pán žije sám.
I když mezi lidi chodí, má rád hukot včel
občas pluje lodí, aby nové kraje uviděl.

Jeho nezbytnou výbavou je dýka, luk a šípy
nemá prolém s potravou, když je hlad tak něco chytí.
Zrána u řeky sedává, líbí se mu její šum
energii si s ní předává, z pevných prken má dům.

Je spravedlivý, čestný, pravdu má vždy rád
potká-li ho pocestný, umí dobrou radu dát.
Pokud v úzkých se ocitne a pomoci třeba je
pojeví srdce soucitné jeho věrní přátelé.

Přátel má všude dost, s každým dobře vychází
vždy to je vítaný host, zábava s ním přichází.
Buď jeho přítel i ty, uvidíš, není to těžké,
pak poskytne i tobě úkryty na strastiplné cestě.
_________________
"Dospělost začíná toho dne, kdy přijímáme zodpovědnost za své činy."

http://deathless.cz

Deathless The Hand of Death, Člen Spolku
Connan Brave Warrior
Coopernik Senior Craft
Conjurer Junior Mage

[Sharlon Emir]

Lítý stařec bělovousý
údy seká, krky rdousí
v tom kameném stavení
před vysokými vraty
řád v zástupech nemění
těla hnijící, hlavy sťaty
hromady hnisu
maso pleská
v kádi si nesu
žalůdek mezka

u čerstvé tráveniny
prsty v moči smočí
ho pomlouvají, viní
když vymačkává oči mločí

pach nasál spálených kůží
k varu lektvaru kynul
nežádá lásky a nežádá růží
čas vůní není čas vůní minul

sekrety v sudů
už si je chystá
nevěří pudům
Je alchimista

_________________

Smrt je jediná životní jistota!

[Sharlon Emir]

Kolo klape
země duní
zastav se chlape
než bude po ní
rozveři rukou
naber do dlaní
ti co jí tlukou
nejvíc jí haní
slyš volání hlíny
prachu zmar
slyš nebuď líny
kámen je dar

domov či zbraň
pohdlédni naň
hlídej a chraň
pro poslední daň

jiskra skáče od krumpáče
a po žíle ani stopy
bez oblohy není ptáče
stín ze svíce hříčku tropí

železné nářadí, krumpáče, madla
čas času upíjí
s posledním úderem máš padla
za mizerných pár rupií
posledním úderem padla

_________________

Smrt je jediná životní jistota!

[Sharlon Emir]

Kalený zrak
šedivé obočí
chlad však
do očí nevkročí
prořídlí vlas
kroutí vousem
metla je čas
ve větru rvou se

mrzký paprsku ranního sklepení
zde není zraku zde nic se nemění
symfonie ticha
pro potěchu chvíle
do hlucha si dýchá
šelest v plné síle
pro potěchu hlasu
do úst slova vlil
vinokvas a krásu
pro potěchu snil

nehledá již opojení
ten co minul, ten co není
zpuchřelé kosti spravedlnosti
leží ladem mají dosti
shrbený a slabý hřbet
mocný kdysi svolný k právu
hrdě nosil celý svět
ale nikdy vlastní hlavu

mrazu zkázu
v dešti věští
ohni pohni
vroucně velí
v tom svém důlku na posteli

_________________

Smrt je jediná životní jistota!

[Sharlon Emir]

Shýbej se, salatuj
tam v salónu sviní
válej lejno, dusej hnůj
stejně jako jiní
vzratky tam
a vzratky zpátky
v kráse klam
a moudrost do oprátky
zacpi hluchem oči
slepotou ucha slep
to blbost na mysl ti močí
a tupost řídí tep
miluj a buď rád
v tom stavení z trusu
kde se všemi budeš žrát
od kolébky hnusu
a budeš pak moci v noci
jak pomoci si snít
že zrodí se noví otroci
nové maso nový lid
zlato za bláto
ropucha u ucha
ztupené je dláto
a nůž co nekuchá
není to těžké jde to hladce
už se houpe
mrštný jazyk na oprátce
vždyť by bylo hloupé
dokola a znovu
pouštět jej ke slovu
zrna zášti plna
vykvetla v nádherný květ
kořenů vůle pomyslná
obejme všechno a hned
zatracen a bez hrdosti
vznešenosti postí
až příjdou poslední hosti
tu budou oči otevřené
a ruka křivá od břemene
davy dál na jatka žene

na pokyny od jazyku
křídu po tabuli smýku

lidu bídu
a člověku deku
z vln dobroty věků

_________________

Smrt je jediná životní jistota!

[Sharlon Emir]

Hlasy hnusem hnijící
umrlá mysli mraka
pod kahany svící
krev do stolu vsáká

brk inkoustu srk
ruka na suk ťuká
oči ve tmně smočí
mysl v koutě zkysl
hutné toky proudu
paměti a vzorů
uváleje hroudu
z kobylince moru

lejno lhostejno mu není
vždyď uplácal je sám
jeho tvar a jeho znění
jeho plátno jeho rám

hovno na podnosu
v hedvábném polštáři
k tomu kosu nesu
s úsměvem ve tváři
na palouku židli ztlouku
máchnu bosou kosou
z ranní rosi cosi
vyčichá

to pach trávy
čerstvé, posečené
vůněmi mne dáví
a k zuřivosti žene
odsud pryč
jinde postavím stvatyni
jen se zvedni, vztyč
zde ať sídlí jiní

i odešel v obzor jiný
na končiny vzdálené
zapomněl zde kalich vinny
hnát setnutého kořene
posečený louky lán
větrem vodou omývám

sice nemá svíce
o plamínek více
stačí lejno na polštáři
když do temnot mi září
_________________

Smrt je jediná životní jistota!

[Sharlon Emir]

Snad přelud snad sen
Snad jen ven den kráčí
Snad jen značí zdání
I po snídani už jsou páni
A s loučí v dlani napříč tmou
Tak častokrát tak nejednou
K vínu v stínu slepoty plotů
Pozornosti dosti hledí
Kde v svítání šedi dary páry
Hroznové bledí potají sají

Chvíle co chvíle
Co týdne co dne
Učí se síle
úponky plodné
vláhy nosí kapky rosy
listy s pečlivostí čistí
snaživý slunce žár
na unce udává tvar
až z bledých
jen temně rudé zbude
až na povoze hozen
hrozen pravý
v kádi šťávy vydá
i rádi s klidnou tváří
mladí jako staří
vloží dávný nápoj boží
v nádrže prameny nasládlé
a bludu osudu sudu
v tají ponechají

I skončila doba zrání
I po sklizni už jsou páni
Věra že dostatek pravdy bude
Z té ambrosie rudé
Snad vad vína síla jiná
Uchrániti ráčí než jazyků smáčí

_________________

Smrt je jediná životní jistota!

[Sharlon Emir]

Nestaví jen kráčí
předně běhá radši
pomalu i dlouze
ve své strouze klouže
tu zpomalí tu letí
přes věčnosti sněti
přes okamžik chvíle
v síle cíle hledá
by zakopl je běda

snad až naplní osud vratký
obrátí se v cestu zpátky
na počátek kde v prostřed konce
rozezní vesmírů zvonce
a podle jejich znění
v času hlasu
předurčení není
a přec dokola spásu
slibují si v snění
sice uvažují více
ty opice lidské důvěřivé
jen co mžik co chvíli
bez přestání se mílí

vždyť jistoty boty
chybami jsou šité
o skutečnost hmoty
jen skrz duchů víte
a v té botě na lejnu
dobrotě tančí
ti zlý proroci kančí
jsou cítit už z dálky
jak rypáky morálky ryjí
a po kapsách klubka zmijí
když sliby svými plní našich hrdel
je jim třeba říci ať políbí si prdel


_________________

Smrt je jediná životní jistota!

[Sharlon Emir]

V svědomí paláci
V střed jádra vědění
Sedí velcí žáci
Jimž učitele není

Počet člověků znamenitý
Z říše duše pestrých vísek
Od rozumu až po city
Zde u stolu s chutí jí se

Kol hostiny stíny krouží
Kde nad vína louží
jež nemnoho chutná sladce
Schyluje se k hádce

Hle blázna!
S třapcem jeho a důvěřivostí
jako střelba rázná
zeptal on se hostí

A padlo otázky
A padlo slova
I Rozum šel do sázky
I Cit šel znova

Falešní všichni
A každý je praví
Ti co neztichli
Teď hlučně se baví

„Toť mé víno!“ vesele děl básník, k němu přitulila se moudrost a přilila ze džbánu
„A kdež by vína rostlo v lesích!“ bouřil poustevník jak prošla kolem závist
„Jak by kdy mohla být hříchem?“ ptal se světec, jak mu radost zpívala s hojností
„Tomu sejde na míře.“ Opáčil kněz, že i ctnost ucukla pohledem
„A kde vám určili metrů!?“ řval přes zlost badatel
„Všechno lze změřit!“ hlaholil s jistotou na klíně fyzik
„Však jen ta vypočítavá mi za to stojí.“ řka matematik zhlédnuv na přímku
„A je li jí takové vůbec, je li jí vůbec nikteré?“ laskal skeptik slepoty
„Ukažte mi jedinou pravou!“ vřel na ješitnost nihilista
„Nejsou ti milejší všechny falešné?“ děl mudrc s pohárem laskavosti
„Jsou toliko věrnější.“ Pohladil politik pravdy vlasů
„Ba hrát se na ně nedá“ mával hudebník smyčcem štěstěny
„Proto jsem vždy bohatý“ ceniv na pýchu děravého úsměvu, děl žebrák
„Proto učil sem se řvát“ šeptal tichosti herec
„Proč že?“ odvětil s výtkou psycholog
„Nu pro kus mramoru přece!“ zíraje na estetiku odsekl sochař
„Hah…“ poskočil epikurejec s grácií
„A vskutku kamenem se stává“ obrátil se k mapě zemězpytec
„Roztáčená, točí se, krouží!“ vrtěl vírou astrolog
„Létá v svitu měsíčním!“ hlaholil hrdosti vladař
„A komu že to hlavy motá?!“ brojil na ně astronom než usedla vlídnost
„Těm co jsou svolní s vládou.“ políbil mystice ruky mág
„Těm co otroků chtějí!“ volal šlechtic v koloritu tance s vůli
„A co těm kteří touží?“ od chmury pohlédl pěvec
„Těm metlou a bičem“ děl věstec a blaženost kývala
„Má to tedy cenu?“ zívl na hořkost idealista
„Baže věru jaké má ceny?“ procitnul kupčík kterak ovanuv příležitostí byl
„Přetěžké vah tvých!“ prorok budoucností chvěl
„Kdo že hodnotí darů!?“ od slavnosti mručel krčmář
„Přec darující!“ lísal se k důvěře sobec
„Přec který béře!“ lkal bohatýr skromnosti
„Tedy obou!“ K dokonalosti kývalo hlavou hlupáka
„Lépe žádných!“ žhnul k žárlivosti zloděj
„Z toho tedy kletby všem!“ Rukama lakomec k slasti lomil
„A požehnání každému jednomu.“ Řka poutník vprostřed svojí cesty
„Je mě třeba lesem, loukou.“ Děl k přírodě pastýř
„Snad není ti stádem?“ Děl od zášti alchymista
„Je mě třeba bouřkou, mrakem.“ Smál se síle slabí
„Snad není ti střechou.“ Smál se tísni zbabělec
„Je mě třeba vším.“ Pravil malý velké
„Snad není ti ničím.“ Pravil velký malé
„Je mě předně jednou.“ Pravil střední průměrnosti
„Však jedno ti toho není.“ Vrhl klaun dortu po drzosti



„I jaká je tedy?“
Procitnul spáč z noční můry
„Žhavá ohně a chladná jako ledy!“
Děl malíř nad roztomilostí shůry

„A je tedy nezbytná či nutná?“
Kál se hudbě vrah
„Jen dopokud ti chutná!“
Řka soudce u spravedlnosti vah

„A je tedy krásná či nádherná?“
Kál se vznešenosti špeh
„Jen dopokud je sobě věrna.“
Řka kment plníce radosti měch

„Jak tedy zaznívá?“
Ptal se šlechetnosti hluchý
„Buď mlčí nebo zpívá.“
děl mastičkář nad líbezností puchy

„Jak tedy že myslí?“
Ptal se poslušnosti němí
„V časech bytí nezávislých“
děl génius nad múzami všemi

Tu do síně ve víně zabalené
druhů různých dav se žene
od psů přes kočky a hady
v kožichu medvědím a srsti vlčí
ve ctnostech co postrádají vnady
a trny co z nich poupat trčí
největší to ze všech zvíře
na ramenou párek sivých sov
zběhlí ve lhaní a víře
bestie hrozná, filosof

A tu stál vprostřed sálu
A zároveň i kolem hostí
Jemu mnoho stačí k málu
Jemu sytý kdo se postí
On trestaný a soudí
On ve snách vah vrah
On co hloupost ze snad budí
On jež na blbost si šáh
Ten jenž slyšel, utrh ucha
Ten jenž viděl, rána hluchá
Ten jenž mluví, nezná slov
Ten jenž procit, filosof

Ten co miluje každého
A nenávidí lidí
Ten co má mnoho zlého
A na slabých bídu šidí
Ten co nezná vědomostí
A cizí je mu chov
Co pil z kalichu od věčnosti
A dnešek mu filosof

_________________

Smrt je jediná životní jistota!