Fórum Spolku

[Macomb]

Narodil jsem se chudé rodině, která byla ve službách královny moudré, ale zaroveň s tím i všehocthivé.
Jakmile jsem dokázal udržet zbraň a pochodovat v težkých plátech, byl jsem povolán do armády. Myslel jsem si, že to bude otrava, ale kdepak. Nebyla to jen otrava.
Jelikož jsem byl synem služebnictva, nastoupil jsem do roty, která nesla jméno Ničitelé. Je to rota, co byla vyslána, už mnohokrát, aby srovnala vesnici se zemí a nenechala nikoho živeho. Když někdo odmítl dělat ta zvěrstva, tak mu ta svině proradná začala vyhrožovat, že popraví všechny, kteři jsou mu blízcí. V mém případě to byla má matka, s otcem jsem nebyl nikdy za dobrě.
A tak den co den jsem čekal, kdy se královna rozhodne opět obohatit svou, již tak narvanou pokladnu zlaťákama a vším možným, co mělo nějakou cenu. Pche, jednou bych si přál jí vrazit svůj palcát do zad!
Jak léta plynula měl jsem víc a víc zářezů, ale jednoho dne snad mi to bylo souzeno či co ... i mé matce přestalo srdce bít a ani mé ranhojičské znalosti tomu nedokázaly zabránit.
Nu hned další útok jsem se vzepřel, už mi neměla koho vzít a tak jsem bránil bezbranné vesničany. Několik mužů z roty se přidalo ke mě.Několik však ne.
Naneštěstí nám velil ten její fracek. Princátko, jak se sluší a patří co vám budu povídat rozmazlený, na špičku nosu si neviděl parchant jeden. Jakmile uviděl vzpouru, okamžitě otočil koně a upaloval žalovat mamince. Věděl jsem, že začíná přituhovat, že za náma ta mrcha pošle další oddíl, aby NÁS srovnal se zemí.
Vydal jsem se proto k lesu, o kterém se říkalo, že z nej nikdy nikdo nevyšel. Všichni kdo vešli, zůstali v něm, ale ani to mě neodradilo. Všechno bylo lepší než sloužit jí. *odplivl* Jak jsem řekl, tak jsem udělal.
Les byl celkem klidný. Nejdřív jsem nechápal, co vedlo lidi k tomu, aby o něm říkali takové báchorky .. Snad jen ty hrozivě vypadající stromy, haha, ale co by mi mohl udělat strom, že? Tak jsem šel dokud ... Prvně jsem myslel, že to jsou halucinace, ale viděl jsem, jak se jeden z těch stromů pohl! Fakt! Nekecám! Prostě se hnul. Pak ta ostrá bolest v rameni. Najednou jsem ztratil pevnou půdu pod nohama a jako bych se vznášel k nebi, myslel jsem, že je konec a že královnina četa mě dostila. No - zavřel jsem oči a nebránil se, věděl jsem, že nemám šanci proti její četě sám! Mrcha jedna!
Jaké překvapení bylo, když jsem se probudil v místnosti na posteli a okolo mě stáli lidé no. Prostě vám to povím takhle: Z počátku jsem si myslel, že to jsou lidé, ale když jsem zaostřil, všiml jsem si, že měli špičaté uši, zelenkavou pokožku a byli menšího vzrůstu.
Neváhal jsem ani vteřinu a vyskočil z postele. Chtěl jsem se bránit, sáhnul jsem po místu, kde jsem měl vždy uplej svůj palcát, ale on tam nebyl! A pak se ozvala ta rána - to rameno. Chytl jsem se za něj a skácel se k zemi.
K mému překvapení mě nechtěli ublížit, ba naopak *povzdechl* zachránili mě a já je chtěl zabít. No co mám vychování armády.
Pár dní jsem tam poležel, ale v žádném případě jsem tam zůstat nechtěl. Jejich harmonie s přírodou a všechno kolem toho. Nelíbilo se mi to, ale nemluvil jsem jim do toho.
No, pak mě jejich vůdce vzal do jednoho domu, u kterého byli vždy stráže. Otevřel dveře a já spatřil svou výbavu. Sebral jsem jí, aniž bych zaváhal.
Má zbroj byla opravena můj, palcát měl naostřené hroty snad tak jako nikdy. Poděkoval jsem mu a poptal se na cestu. Poručil jednomu z jejich lidí, ať mě dovede na kraj lesa. Tak se i stalo.
U kraje lesa mi ukázal cestu k městu jménem Britain a tím mi otevřel novou stránku života.
Á jo hele dědku, abych nezapoměl, jmenuju se Macomb Firestorm, kdyby jsi to chtěl snad někdy vyprávět vnoučatům.

*Macomb naskočil na koňe, nasadil helmici, kývl na posluchače, který si vše zapisoval do notýsku a pomaličku se ztratil v mlze ranního dne*

[Macomb]

U domu Spolku stoji muz a prohlizi si jej.
''Tak preci je to tady!Tak to pichneme sem, taaakle!Ha, a je to!''

Zdravim Vas damy, panove, clenove a adepti Spolku.Slysel jsem o Vas jen to nejlepsi.Jiz dlouhou dobu hledam prave nekoho, jako jste Vy a na doporuceni meho pritele Samyho jsem zde.Toutou zpravou Vas zadam o prijeti do vaseho splecenstvi.

Pripadne dotazy napiste a ja se pokusim co nejdrive odpovedet.(195684919)

*Muz se vydal smerem k mestu Britain.Jeste jednou se ohledl k domu Spolku a pak popohnal kone ke klusu*

[Wolf]

Wolfík přišel ke vzkazu. Když ale uviděl obrovskou horu textu, který nebyl nijak srovnán, ani do odstavců, povzdechl si...

Prosím členy a adepty, aby sem nepsali, dokud Macomb přihlášku neopraví.
_________________
podepsán:
Wolf (paladin, Člen Spolku a bývalý Pán rekrutů)
IN VINO VERITAS - VE VÍNĚ JE PRAVDA

[Wolf]

Macomb si už svou přihlášku opravil, teď vypadá opravdu k světu, musím mu ji opravdu pochválit.
_________________
podepsán:
Wolf (paladin, Člen Spolku a bývalý Pán rekrutů)
IN VINO VERITAS - VE VÍNĚ JE PRAVDA

[Nosferatu]

Po drobnom nedorozumeni,ktore snad bolo vyriesene k spokojnosti oboch stran Ta vitam medzi ziadatelmi.Nech sa ti dari.
_________________
Nosferatu - Plánovač Výprav, Thesist of Brujah clan
Nadanie ucit se je dar;
Schopnost ucit se je sikovnost;
Ochota ucit se je volba;

[Macomb]

Juj, díky a zároveň s tím se chci omluvi za svou mizivou, či žádnou aktivitu. Bohužel jsem byl zavlečen do vztahu mé sestry a švagra, takže teď nějak nemám tolik času, ale snad si to brzo v dobrém vyříkají a dají zase nějakou dobu pokoj.

[Wolf]

Macomb teď působí na DP2, jeho přihlášku tedy zamykám a až se vrátí, zase ji otevřu.
_________________
podepsán:
Wolf (paladin, Člen Spolku a bývalý Pán rekrutů)
IN VINO VERITAS - VE VÍNĚ JE PRAVDA