Fórum Spolku

[Serpin]

Brzy rano me probudil desivy sen. Nepamatuji si z nej nic jineho nez skleb nejakeho sileneho kneze ci co byla ta potvora zac. Cely den jsem byl nesvuj, ale nastavajici oslava mych 30. narozenin mi nastesti pridala trochu klidu. Zastup blahoprejicich se zdal nekonecny a to me hralo u srdce. Nadherny ohnostroj od pana Wolfa mohl byt krasnym vrcholem vecera. Jenze pak se to stalo. Sednu si do kresla a najednou se prede mnou objevi tvar ze sna. Zamlela neco o tom, ze me konecne nasla a ja jsem videl jak vse mizi v mlze a me telo bylo preneseno do jakehosi chramu.
Nemohl jsem se hnout a muj unosce se mi smal do obliceje. Vysvetlil mi na co me potrebuje. Pry podle jedne legendy muze krev tricetileteho presne v den jeho narozenin vyvolat z temnych sfer Demona noci. S jeho pomoci by pak mohl postupne ovladnout svet. Potom se na me vrhli jeho pohunci a zacali do me bodat jakesi dute hreby. Strasna bolest mi pronikala celym telem. Hreby zacala z meho tela proudit krev a zaroven ubyvala zivotni sila. Citil jsem, ze se blizi muj konec. V duchu jsem se loucil se svetem, ale pak jsem zahledl sve pratele jak se srdnate probijeji ke me. Najednou se zjevil Demon noci a me uz zbyval jen krucek do nenavratna. Statecni bojovnici se vsak nazalekli a vrhli se na kneze a demona. Ti po litem boji padli mrtvi a ja jsem se, jako zazrakem, citil opet silny. Byl jsem zachranen. Ziv a zdrav. Dekuji pratele. Pote jsme rychle prosli branou a zasedli zpet ke stolu ve Spolku. Oslava pokracovala dal.
_________________
Spravedlivý
(člen Spolku)

[Slovoslep Smysl]

Událo se toho léta počtů Bretaňských 1699 , to jest dne patnáctého měsíce devátého součtů měsíčního dvanáctera douvtisícéhopáteho sčíslení obecného prostého, že pánů všech znamenitých, co kdy dočinění v outrapě dobré či výtečné s, toho dne na věku a duši blahoslaveným, cťeným panem Serpinem, kdy měli, v místo ostrova Bretaňského, Jhelom zvaný, kterýžto prefektůrou netrpnou odlišných vlastní, pod jejíž správou výrobou zbraní ostrova toho vyniká, je a byl od doby Lorda Britishe, za účelem věku výtečného pána Serpina, co třiceti věků života, strastmi a radostmi, přesněj dne toho na večer úročil, oslavy se sjelo.

Sešlosti celé v místa ochrany Spolek zvané, sezváno bylo, kteréžto statkem a sídlem hlavním společnosti Spolek shodně zvané je, bylo, a pakli Aethanově vůle přetrvati v lidech těch ráčí, nadálej bude, kterých ideálů a společnosti oné rčený pan Serpin prezentem vlivným je chápán. Všech pánů obojí výzančných i znamenitých všeho přítomno bylo, těžko, přes to množství a kvality jejich početnost násobně přemnoho převyšující, všech jich jmenovati, v čemž zhaňbeně pouzej zlomku nejužsího, kterých nejvíce v paměť moji se vryl, pamětiv jsem, pročež skrze množství lidu značného a jednak skrze nepozornost mojí těžko omluvitelnou, žádného přímněj jmenovati nehodlám, bych hostím zbylím kvůli nepřístojnosti svojí stranil a ustrkovat musil.
Jest toho tedy lidu, kterých z řad Spolkovních pochází za nejblížej panu Serpinovi považovati, dílu hostů dobře z poloviny zastoupe bylo, v čemž pánů půle druhé v přízních různých k panu Serpinovi či Spolku bylo. Jich všem potej kol stolů, jídlem a pitím lahodným zdobně oplívajícími, za rozprávek rozverných, usazeno bylo.

Hodů rozverných a veselných, co džbánů dno a stola šírka dovolily, se událo, v kterých i to množství darů závratných a cenných spolu s přáními nejupřímnějšími ozdobami večeru byly. Jsouc i bohů, co silami krásotvornými pro ten den vládli, panu Serpinovi nakloněno, ohňů oblohou tančících k údivu hostí všech spunktovali.
Neb slavnosti oné lidu a mocí všech nejen dobrotivých ba i zlých spolčováno bylo, kterých těch druhých, co k dobrotě na stop množství sotva pro množství obrovské počitatelné vzdálné, až na chvíli poslední způsobem nejhorším zvědíti dalo.
Když pan Serpin k poděkováním hostím všem se jal, po způsobů nejzákeřnějším stvořeního nějákého pochrumného, kterému z jediné části těla či ducha svého dobrodiního žádného nekoukalo, jím pojednou osloven byl, kterak jeho po celé věky hledá, v čemž konečná zjištění dne dnešního doznal. Načež všech těch hostí co v údivu z té drzosti stvořeního takového bylo, v nechápání přihlížeti musilo, kterak pan Serpin bez boje nejmenšího vlečen skrze bránu nějákou astrální do světů odlišných byl.
Kdež v tom prvních hostí, co na mysli a duchu vědomostmi lidí prostších vynikají, hned z vědomostí svojích vysvětelních různých nálezati počali, pánůch dalších v umu zbraní statných bránu nějákou astrální v pokoji vedljším zřeli. V čemž po rozpravkách kratších s hlavami študovanými o původu brány takové, co světlem místnosti ponuré, lidu smýšlení z té špatnosti ještě ponurejší, ozařovala, všeho lidu přítomného v tom pokoji k boji případnému, co za branou, kteráž nejspíš pastí další zrádnou byla, se chystalo.
Tu pojednom za druhým pánové vážení v temnata brány oné sestupovati počali v čemž v řadách posledních i maločkosti mojí přítomno bylo, kteréž chvil následujícíh obětí zrady sic čekané, neb v důledcích konečných překvapivé skrze to nelibost bohů, upadlo, kdež všech hostí smrcíno v krojích slavnostních, bludami přeludnými z říší zapovězených neživými, bylo.
Před světel milosrdným božím a vysobozením z věcích útrapných světa zapoavězeného už jen, pamětiv jsem pánů douv či třech živých kterýchž boje marného do smrti, zoufalé všem hostím předchozím podbné, vedli. Jest všech těch mrlých nás v zdravým překvapivém světa původního navráceno, v kterém zbrojeního nového pro outok opětný se započalo, v čemž střízlivjej všech vína přehršelého původního byli, jakož i ostaražitosti větší spravení vedení výpravi celé záchrané dostálo.
V znalostí věcí zrádných nástražných v bránu, opětovně všech hostí prostoupeno bylo, kterýmch ponyní v obavách o pana Serpina větší opatrdlnosti sebe dbali a větších problémů nikterých z té havěti neživoucí, pro složení tak znamenité výpravy naší, nehrozilo. Labirintu hnilobou a sešlostí věků sešlého, tažení našeho se obíralo dálej i přes vůli opačnou rytíře bezhlavého kterýžto bezhlavě plně poviností svých od pánů prhnilých jeho mu daných, o nohy a ruce mečem a slovem mocným ožehavým přišel.
Tenž labirint v konci svojím brány další astrální schraňoval, v čemž záhodno kroků nejopratnějších bylo třeba. Jsouc v straně druhé jeho chodby krátké, prostranství venkovního archytektůr okulibých, však pánů těch zahrad sloupových sotva s krásou si zavdati mohli, jsouc z části původu krví skřetích, z části původu krví ještěřích, zroudami výsostnými jen ostřího mečů pánů našich hodných byli. Jsouc však nejvyšího vůdce jejich, kterýž tou hašteřicí svojí pána Serpina kouzleli podradnými usurpoval, paktů nějákých s říšemi démonickými měl, skrze kterých množství nelibé stvůr těhle ďábleských, co jak v síle rukou tak síle rukou smrtdlných vynikají, v zoufalství vlastním si povolal.
Z množství toho zlosintsva rohatého, jednoho zrůdného mnoho vynikalo, kterýchž dlouzej všem naodiv outokům odolával chvíle značné, přičemž škod nemalých nejen na šatěch zdobných a svátečnách zachránců všech s uspěchem nám nelibým činil.
Kdež konečná i krve jeho všeho proradné na dlažbě zahrad oněch podivných v proudech jiné ďábelských, skřetích a ještěřích likvidů splíval, mohlo se výpravi celé v odpočinak ubrati, předně potom, když pana Serpina v peadestalu hlavním postavy trýzní znavené se zjevilo, kterého konečná ze spárů nepravých, co prsty Aethanovi neznámými vládli, jsme v svobodu původní navrátili.

Všech pak pro přípitek poslední cestou novou v svět náš původní v čele s cťeným panem Serpinem se dalo, kdež skrze únavu vlastní z těch hodů a bojů nečekaných v popřáním dobrém pánu Serpinovi pomnohé znovu vinčovali a s přáním nejlepším jemu se poroučeli, by chmurno mu více na těle, předně pak na duchu z toho všeho, nebylo, čehož jistě pomyslen nikdá nebude, by jen osoby aspoň jediné z těch všech tehdy přítomných v životě jeho jakémkoliv nablízku mu bylo.



Všeho toho s radostí a potěšením nebývalým sepsal služebník Aethanův Slovoslep Smysl, kterýž pocťen byl tím pozváním v společnost onu vybranou, kteréž tímto písemnictvím oplátky zanedbatelné činit se snaží.

V čemž proseb mám dam a pánů kterých co onehdá, dočinení toho dne svátečního minulého s tím měli, by oupisu jména svého pod rozprávku mou učinili, by dobře pamětiv pan Serpin byl, kterých pánů pohodlýho svého za něj obětovat chtělo, a v budoucnu obětovat hodlá, po způsobu Spolkovním.

_________________
Velké věci pánův, v meči a cti tak výtečných, víc než čini nejsou-li
Jestli ruka, v slovech a písmu tak výtečná, činův v legendy utvořiti dá

[Slovoslep Smysl]

Přítomnosti oslav Vašich, které dějů neobvyklých bohatých se událo, maličkostí mojí, Slovoslep Smysl zvané, převelmi pocťeno bylo.
_________________
Velké věci pánův, v meči a cti tak výtečných, víc než čini nejsou-li
Jestli ruka, v slovech a písmu tak výtečná, činův v legendy utvořiti dá

[Serpin]

No musim napsat, ze i ja Serpin jsem kupodivu byl pritomen. A touto cestou chci podekovat mistru reci a pera nesoucim jmeno Slovoslep Smysl za zapsani do knih deni onoho dne.
_________________
Spravedlivý
(člen Spolku)