Fórum Spolku

[Rescuer]

Postavy zahalené v bílých róbách utvořili, podle jejich prastaré tradice, kruh okolo krásného oltáře, před kterým stál kněz. Konaly se zde, v Yewském chrámu, křtiny. Otec s matkou stáli opodál a sledovali obřad po boku svých příbuzných. Kněz se pomodlil, přistoupil blíže k dítěti a jazykem, kterému rozuměli jen ti nejvzdělanější, pronesl obřadní slova. Poté malé dítě pokropil svěcenou vodou a přiložil dlaň na jeho čelo. Vtom ho zarazilo něco neobvyklého. Pociťoval velké množství energie, která vystupovala z hlavičky dítěte. "To dítě je nemocné, jeho čelo úplně hoří! Odneste ho k léčiteli, rychle!" přikázal kněz. Muži v hábitech se hned chopili dítěte a odnesli ho z obřadního oltáře. Rodiče dítěte přiběhli ke knězi. "Co je našemu synovi? Co se stalo?" volali jeden přes druhého. "Má velkou horečku, víc zatím nevím. Poslal jsem ho ke zkušenému léčiteli, ten na vaše otázky snad bude znát odpověď" odvětil kněz. Rodičům tedy nezbylo nic jiného, než čekat. Kněz se mezitím vytratil pryč.

"Tomu léčiteli to trvá snad věčnost," řekla matka přecházející nervózně sem a tam. "Pojď se posadit, snad to nebude nic vážného" uklidňoval ji otec. Zanedlouho přišel kněz i s léčitelem. Oba se tvářili velmi vážně. "Snad nepřinášíte zlé zprávy!?" vykřikla matka a běžela jim naproti. Léčitel se chopil slova: "Je nám velice líto této skutečnosti, ale nebudeme nic tajit, i když pravda je krutá." Oba rodiče napjatě naslouchali a drželi se za ruce. "U vašeho syna se objevila choroba, na kterou nikdo nezná lék. Podrobností vás raději ušetřím, už takhle to pro vás musí být těžké." V očích obou rodičů se objevily slzy. "Můžeme ho ještě vidět?" zeptal se zkroušeně otec. "Bohužel ne, je mi líto. Budeme vás informovat, když se jeho stav změní. Teď už si raději jděte domů odpočinout a my se o něho dobře postaráme" odvětil kněz. Muž se ženou se tedy odebrali do svého domova a netrpělivě čekali na nějaké zprávy. Byli vzhůru i přes noc, neustálé myšlenky na utrpení jejich syna jim nedovolily usnout ani na okamžik.

Kolem dvanácté hodiny polední se ozvalo bouchání na dveře. Otec otevřel a posla, nesoucího zapečetěný pergamen, pozval dále: "Jen pojďte a posaďte se u nás." "Děkuji, jste laskavi" odvětil muž se zprávou stočenou do ruličky. "Nesete dobrou zprávu?" optala se netrpělivě matka. "Abych řekl pravdu - nevím. Je přímo od Yewského kněze. O tom, co je psáno uvnitř, mi nic neříkal a jak vidíte, pečeť není porušená," pousmál se muž a dodal: "Jedině mi přikázal, abych přinesl vaši odpověď". "Není proč s tím otálet" prohlásila matka, sebrala pergamen poslovi z ruky, rozlomila pečeť a začala číst. Otec se přidal a četl ženě přes rameno. Z řádek napsaných černým inkoustem se dozvěděli to, čeho se obávali nejvíce - jejich syn zemřel! Oba se dali do breku a jejich srdce byly naplněny žalem, smutkem a beznadějí. Odpovědí, kterou měli poslat knězi, byl den pohřebního obřadu. Po hodinách truchleni zprávu sepsali a s poslem se rouzloučili.

Skutečnost však byla jiná. Dítě nebylo mrtvé, ale naopak nesmírně čilé a plné života. Leželo v krásné kolébce v jedné z komnat, které patřily k Yewskému chrámu, a bylo o něho postaráno opravdu královsky. Přišli se na něho podívat i kněz s léčitelem. "Bylo to opravdu nutné? Chudáci rodiče toho malého!" řekl léčitel a tázavě pohlédl na kněze. "Bohužel, můj příteli, asi to nutné bylo, ačkoliv takovéto praktiky se mi také vůbec nezamlouvají". "Proč jste si s jeho rodiči o tom nepromluvil?" zeptal se léčitel a přitom nechápavě kroutil hlavou. "Alespoň by věděli, že žije" dodal. Kněz si ale stále stál za svým názorem: "V tom máš pravdu, ale představ si, jestli by se smířili s tím, že už třeba svého syna nikdy neuvidí. Já myslím, že by na to nepřistoupili. To dítě má auru plnou velké energie a nehodlám přihlížet tomu, jak by se z něho pomalu vytracovala. Jen u nás má možnost své schopnosti rozvinout." "Asi máte pravdu, také mne nic lepšího nenapadlo," povzdechl si lěčitel.
Kněz věřil, že z tohoto dítěte vychová člověka, který svými dovednostmi zachrání mnoho lidských životů. Proto malý chlapec dostal jméno Rescuer.

Roky pomalu plynuly a z dítěte se stával mladý muž. Celou tu dobu žil za hradbami obepínajícími chrám a přilehlá místa. Jeho učitelé byli ti nejučenější, dokonce i samotný kněz. Naučil se mnoho věcí, které ho velice bavily. Stal se mistrem v léčitelství, dovedl komunikovat s duchy a poznal i něco z taktik boje. Avšak v hlavě se mu začaly rodit otázky, na které neznal odpovědi. Dlouho mu vrtaly hlavou, až se při jedné z večerních procházek odhodlal a zeptal se jednoho staršího muže, kterého dobře znal: "Jak jsem se sem vlastně dostal? Kdo jsou moji rodiče, zemřeli?" Muž se posadil na dřevěnou stoličku, oddychl si a začal vyprávět. O rodičích se mladík pravdu nedozvěděl, neboť kněz všem zakázal o nich mluvit. Stařec pak vyprávěl o světě plném měst, luk a lesů s divokou zvěří. O světě, kde se za každým rohem může skrývat nebezpečí a každou chvílí se dá prožít nějaké dobrodružství. "Proč mi o tomhle kněz nic neřekl?" skočil mu Rescuer do řeči. "Tohle jsem ti vlastně neměl vyprávět, ale jak vidím, jsi velice zvídavý. Bylo by jen otázkou času, kdy bys přišel na to, že svět není jen za zdmi našeho chrámu.." odpověděl starý muž.

O rozhovoru se starcem přemýšlel dlouho do noci a jeho zvědavost stále rostla. Byl si jistý, že kněz by ho ven nepustil, a tak začal připravovat plán útěku. Hned příští noci se vydal k bráně tohoto obrovského chrámu. Byla strážena dvěma muži, ale touha po svobodě byla čím dál tím silnější a strážní neměli sebemenší šanci Rescuera zastavit. Byla slyšet jen tiše vyslovená zaklínadla "An Ex Por, An Ex Por" a stráže najednou stáli nehnutě, jak smyslů zbaveni. Poslední překážkou byl veliký zámek, kterým byla brána zabezpečena. Správný klíč nikde nemohl najít. Kupodivu ani jeden z těch, které měli strážní za svými opasky, do zámku nepasoval, a tak musel změnit svůj plán. V ruce pevně sevřel svoji nejoblíbenější zbraň - válečný palcát. "Uus Mani" pronesl a pak vší silou udeřil do zámku, který se rozletěl, a brána do nového neznámého světa se mu otevřela. "Děkuji vám za vše a nikdy nezapomenu, co všechno jste mne naučili. Rozhodl jsem se konat dobro a přitom žít svobodně, snad to pochopíte". Těmito slovy se Rescuer rozloučil, vykročil pravou nohou vpřed a bezestopy zmizel ve tmě..
_________________
cleric Rescuer, Člen Spolku, The Hand of Life
ranger ShadowMaster
vampire Shadow Claw

[« Dratekk »]

: Zdravim te doufam ze najdes ve spolku to po cem touzis Holek tam je dost a chlapu taky (» Navic to jsou nerozlucni pratele !!!
_________________
-- Lovec pokladu --
-- Clen Spolku --

[Rescuer]

Také tě zdravím. Rád bych se stal součástí Spolku, protože je vidět, jak říkáš, že jste nerozluční přátelé . S některými z vás už jsem měl tu čest a určitě se rád seznámím i s ostatními..
_________________
cleric Rescuer, Člen Spolku, The Hand of Life
ranger ShadowMaster
vampire Shadow Claw

[Rescuer]

Ještě nějaké informace :
Po světě Dark Paradise jsem se začal potulovat před asi dvěma a půl lety s rangerem ShadowMasterem.
*vzpomína na těžké, ale zábavné začátky*
Po nějaké chvíli existence guildy MBK jsem se stal jejím členem. Byla to jediná guilda, ve které jsem kdy působil. Bylo to proto, protože nejdůležitějším kritériem přijetí, podobně jako ve Spolku, byla důvěra a přátelství mezi členy. Cítil jsem se tam dobře a nepomýšlel jsem na to, že bych šel někam jinam. Postupem času museli někteří z řad členů ukončit nebo omezit kariéru na DP kvůli reálnému životu a nebyl dostatek adeptů, kteří by vyhovovali našim "požadavkům". Dlouho jsme se snažili guildu udržet ale bylo čím dál tím méně aktivních členů, až pak Rada MBK rozhodla o ukončení působení guildy.

Co se týka míry dobrodružnosti , zařadil bych se mezi dobrodruhy. Sice s Deathlessem projdeme k pokladu mnoha lehčích dungeonů, ale naopak nemám příliš zkušeností s těžšími dungeony. Velet nestíhám, když mám plné ruce léčivých obvazů , proto jsem radši pod vedením někoho jiného. Na výpravách jsem také většinou býval i looterem (bez autolootu), takže ještě přitom velet by bylo tak nějak moc .

Vždy jsem dával přednost PvM, ale neustálá přepadávání vrahy mne donutila k tomu, abych se naučil i něco z PvP. Aktivně za vrahy neběhám, ale kdyby někdo chtěl vyrazit na "lov", mohu se přidat .
_________________
cleric Rescuer, Člen Spolku, The Hand of Life
ranger ShadowMaster
vampire Shadow Claw

[Lenka Hrubá]

Ahoj, vzpomínám si na tebe a na perné chvíle tenkrát v Shame.
_________________

Lenka Hrubá, vampírka, První dáma Spolku, Legenda
Žlutý andílek

- jsem Lenička, žlutá a maličká -
- mám nevlastní sestřičku, okrádá les, láká mladé jinochy a děsně zlobí, je to kleptomanka a trošku srmdí -

[Rescuer]

Já zas vzpomínám na taneček dvou žlutých myšek v Pride. S Infidlem ti to slušelo . Určitě mám ještě někde fotku
_________________
cleric Rescuer, Člen Spolku, The Hand of Life
ranger ShadowMaster
vampire Shadow Claw

[Infidlo]

Ahoj No to už je hodně dávno, momentálně mi Lenička běhá asi za jinými, nikdy ji ne a ne zastihnout

[Dix]

Parada,Clerica jsme potrebovali,asi jako nahradu za toho Vlka ktereho znate a pomalu se rozletava ve vetru....
_________________
*Vrrrr*
Smutek

http://www.vlci.info/

[Harb]

Ahoj, těší mě...rád tě poznám....a vítej ve Spolku!
_________________
"Člověk se učí pro to, aby stejně nakonec všechno zapomněl."
"Which is worse: ignorance or apathy? Who knows? Who cares?"

Harb, adept spolku, kněz Aethanův a chodící lékárnička
EJRO elitní jednotka rychlého odflusnutí

[Leny-m]

Měl jsem možnost poznat tě v tom druhém světě i s bráškou. Vítej
_________________
Leny-m