Fórum Spolku

[Jacob]

*Vzal do ruky husí brk, s nedůvěrou se na něj podíval a potom zavrčel na kus pergamenu. Potom začal psát, pot z něj lil, ale byl rozhodnutý se nevzdát.*

Jak bych tedy to... začal. Jo, jasně. Bylo nebylo, za mořem, několika chaloupkama s babkama, co bydleli za několika horama se dvoum válečníkům narodil válečník jménem Jacob. Teda né jakože v plátový zbroji. Tu jsem dostal až jako velkej. Teda ne velkej ale jako menší teda. No, ale budu pokračovat.

Když sem chodil jako do tý naší vesnický školy, tak sem se popral s jednim z našich kamarádů. Dostal na držku pořádně, až sem ho donutil, aby se kryl Mařenkou, vo kterou sme se jako prali. Ale vyrval sem mu ji ze spárů a kamarádsky šlápl na hrudník. Dyž se tohle doneslo našim, řekli si, že v tom klukovi (jakože ve mně) něco bude a je potřeba toho využít. Tak si řekli, že budu válečník jako voni. Už sem nechodil do obecný školy, ale na cvičiště, kde sem se jako učil bojovat mečem, zdokonaloval se v taktice úderů. Vobčas přicházel i mág a povídal nám ňáký historky, dycky před spaním, kdy jsme polomrtvý z únavy usínali. No to bylo úžasný úplně. No a krátce potom sem dostal svoji první plátovou zbroj a meč. Byla to krásná zbroj ze Stínovýho kovu, co ho nesnášej pavouci, a mírně zakřivenej meč ze stříbra. Stal sem se vedoucím žáků a chodili sme na malý výpravy do jeskyně, kde nadšeně bujelo zlo a čekalo, až ho pozabíjíme.

No a pak to přišlo. Jednoho časnýho rána, dyž svítalo, tak sem se klackoval na trase cvičiště - můj domov, dyž přitáhli magiči s holema, nekromagiči s ňákejma kostrama a tak. No a na nič nečekali a začali šude metat blesky a voheň, kouzlili příšery a posílali je nás zabíjet. Sem si řek, že to teda ne, oblíkl sem se do zbroje, zazvonil poplach a že to tak musím říc, chtěl jsem těm magičům natrhnout prdele, tedy konečníky. Najednou jeden blesk trefil někoho do hlavy až vystříkl mozek. To mělo za následek jako dvě věci: první, že starej Vochmelka kecal, že v hlavě není mozek ale je tam ňáká vákuum, a druhá, že padl první člověk, což znamenalo válku.No a jaxem tak běžel proti jednomu Magičovi v černejch hadrech, tak najednou padla tma a já se probudil za tejden v polní nemocnici.

Byly tam moc krásný kleričky a když sem obzvlášť hlasitě sténal, tak měli ňáky aneztetyka bo co, občas neváhali i dát nějakej ten polibek. Dycky mi vrchní léčitelka nadávala, že jsem tupé hovado jako každý válečník a že sem neměl na ty magiče běhat. Potom mi nadávala, když sem se vyspal s pár léčitelkama.

Gdyž sem se vyléčil, šel jsem do města, kterému šici říkali Brit jakože tam bují zlo. Už tak misr meče jsem se naučil, co bylo potřeba, dyž sem pocítil touhu najít skupinu lidí, ke kterým bych se mohl zařadit, abych se jednoho dne mohl pomstít magičům. No a prošel sem knihovny, teda, né že bych měl knihy jako ňák rád, používam je až jako když dojde toaleťák, ale zjistil sem, že guilda Spolek je parta fajn chlapů, který to maj v hlavách v pořádku, nemaj tam jako vákuum ale jako mozek.

Tak bych vás chtěl požádat, chlapi. Zkušenosti z boje mám, vedl sem do bitev nováčky a většinou i přežili, sem učenlivej a snaživej a mám zájem potírat zlo a magiče. Číslo na můj magičcskej komunikační krystal je 74600202. Doufám, že to bude fungovat, já těm konečníkovejm magičskejm krámům nevěřim, ale snad jo. Tak díky, mějte se a hlaďte zlý magiče až do ouplnýho vyhlazení.

Jacob, Válečník

[Wolf]

Wolf dočetl přihlášku a hlasitě se rozesmál. Přesněji řečeno: chtěl se hlasitě rozesmát, ale díky své ošklivé nemoci se ozvalo jen hluboké zachrčení a paladinovy oči zalily slzy. I tak byl pobaven a těší se, až mu Jacob donese léčivý čaj a promluví si s ním...
_________________
podepsán:
Wolf (paladin, Člen Spolku a bývalý Pán rekrutů)
IN VINO VERITAS - VE VÍNĚ JE PRAVDA

[Jacob]

*Ke dveřím Wolfova hotelového pokoje došla postava v plné zbroji s podivným pytlem přes rameno, táhnoucí za sebou padesátikilové válečné kladivo. Protože neměla volné ruce, zaklepala na dveře hlavou. Ozvalo se slabé „dále“, ale přes válečníkovu helmu nebylo nic slyšet, tak ťuknul ještě jednou, až prorazil poctivé dubové dveře.*

„Zdravim! Je tu Wolf? Nesu mu pozdravy z jihu!“

*Válečník vyndal hlavu z díry, otevřel si a podíval se na pobledlého Wolfa v posteli, který se střídavě díval na kladivo, pytel a válečníka. Došel k posteli a poklekl.*

„Zdravim, velkej bojovníku Wolfe! Nesu takovou bylinu v pytli na čaj. Teda, na jihu to hlavně hulej, ale prej dyž se z toho udělá čaj tak člověk hned vstane a jak čiperka.“

*Teprve teď si válečník všimnul, že za sebou tahá ono kladivo.*

„To je kladivo na magiče. Je to i tady prej napsaný, ale já umím číst jenom takový běžný slova. Chlast, odměna a tak. Magičckej komunikátor se mi ňák snažil vysvětlit, že bychom si měli pokecat jako bojovník s bojovníkem. Pak se krystal zasekl a furt mlel to samý, taxem ho vypnul kladivem. Jak se máš?“

[Wolf]

[Jacob]

*Pohlédl na spícího Wolfa a na jeho černošského pomocníka Bubna.*

„Ech jak bych ti to Bubnáči… sem ti asi trochu vorval zahrádku. Nezlob se.“

*Buben v mrákotách přebral pytel a pokoušel se nemyslet na svoji zpustošenou zahrádku. Začal připravovat na čaj.*

„Dyk víš. Magiči se množej jako králici, kerý sou nadržený vod puberty. Jasně, nejsou zlý šici, já mluvim vo těch zlech jako. Neznaj žádný slitování. Pár se jich pokoušelo zkřížit nekromagiče a lesní zvěř, věřil bys tomu, Bubne? Dokonce se mnou jeden magič ve stokách třískl vo zeď a čórnul mi magičskej meč. Eště, že se nechtěl křížit se mnou.“

*Jacob si sedl na stoličku vedle knihovny a vzal najednou jeden svitek. Byla to Filozofie Lorda Britishe. Rozhodl se rozšířit si své znalosti a učit se nějaká nová písmena, aspoň do té doby, než se Wolf probudí.*

[Wolf]

Netrvalo dlouho a čaj byl připraven. Abu postavil podnos s třemi šálky na stůl vedle Wolfovy postele. Pak zlehka zatřásl s paží svého pána. Ten otevřel oči. Z pod peřiny vyletěla bledá ruka s dýkou a zastavila se na půli cesty k Bubnově krku. Ten kupodivu ani nemrkl a usmál se na Wolfa. Wolf ukryl dýku zpět pod peřinu a zachraptěl:

Promiň Bubínku, lekl jsem se. Opatrnosti nikdy není dost.

otočil se k Jacobovi

Možná mi nezbývá mnoho dní a jen Aethan ví jak to se mnou dopadne a já jsem na smrt v posteli připraven. Ač mi je teprve 27 let a připravil jsem se na smrt v boji, smířil jsem se i se smrtí tady, v posteli. Ale nikdo po mě nemůže chtít, abych zemřel rukou nějakého hnusného vraha a to ve spánku. Proto ta dýka. A kdyby si pro mne přišel nějakej démon...

kývl hlavou směrem k těžké válečné sekeře opřené o zeď a usmál se

...tak bych neměl šanci, protože tu sekeru teď neuzvednu ani oběma rukama. Ale dost o mém trápení. Povídej mi tedy o sobě.

Chvíli trvalo než se Wolf s hekáním dokázal posadit, ale gestem odmítl Bubnovu pomoc. Pak si před chvílí tak jistou a smrtelně rychlou rukou mátotožně podal šálek s čajem a usrkl.
_________________
podepsán:
Wolf (paladin, Člen Spolku a bývalý Pán rekrutů)
IN VINO VERITAS - VE VÍNĚ JE PRAVDA

[Jacob]

*Usrknul čaje, zahnal podivné démonky okolo sebe a podrbal se na hlavě. Na brnění se snesla sprška lupů a dala tak brnění vzácnou barvu. Myšlení dělalo válečníkovi dost velké potíže, což bylo poznat na jeho podivně zkrouceném obličeji.*

„Teda jako… no, vo sobě. To je dost těžký. Dá se říct, že sem teď jako vylezl z válečnický přípravky, potom, co magiči kompletně srovnali se zemí moji vísku. Bojový dovednosti jako mám, umim se rvát a na koho mi ukážeš, toho praštim železem do ksichtu!“

*Válečník na podporu svých slov vstal a začal mávat mečem ve vzduchu.*

„A jestli to teda jako bude magič, tak si buďte šici jistí…!“

*Uvědomil si, že nemá rád jenom zlé mágy a trochu se zklidnil.*

„No. Umim i vodit mladý válečníky do jeskyní. Táta byl dobrej vůdce a dost sem od něho odkoukal. Třeba jaksme jako malí likvidovali hnízda sršňů. To bylo dokonalý. Dycky sme přežili! Taky umim trochu léčit, něco sem pochytil vod kleriček, ale nemám vtom, jaxe to, praksi. Nebo ňák tak. Jo a taky mám rád tu muzikální grupu Valící Se Kameny, dycky vemou měděný kotle a meče a mlátěj tim a řvou a je tam vampýr a plive přitom všem na lidi krev! Jako hustej odmašťovací vejvar, to ti teda řeknu!“

*Monolog ho zcela vyčerpal. Podíval se na Wolfa a čekal, zda bude chtít předvést nějaké číslo, které viděl na vystoupení Valících Se Kamenů.*

[Wolf]

Uplynulo několi dnů a válečník Jacob se zastavil u Jhelomského hotelu znovu. Tentokrát hlavou dveře neprorazil, ale zaťukal tak, že málem vyrval panty. Otevřel mu Abu Buben s vyčítavým výrazem v tváři.
Vpustil Jacoba dál. Válečník stanul před prázdnou postelí a v očích se mu objevily obavy.

Stalo se...to? zeptal se hledíc na ustlané lože

Ano, tak. odpověděl Abu klidně

Byl to dobrý člověk, to jsem slyšel. Bude ho škoda. vypravil ze sebe Jacob a přitiskl plechovou helmici k hrudi

To bude. ozval se pobavený hlas válečníkovi za zády

Jacob se zmateně otočil a spatřil Wolfa sedícího u stolu nad talířem polévky. Válečník ustoupil zpátky a narazil zády na stěnu. Dalo by se říci že byl bledý právě jako ta stěna, jenže Wolfův pokoj byl vymalován žlutavou barvou.

Neboj se člověče, nejsem duch. Stalo se to. Uzdravuji se. Možná to bylo tím tvým čajem, možná Bubnovým rituálem odhanění zlých duchů.
Nepotrvá to dlouho a setkáme se v boji proti zlým stvůrám.

A magičům. dodal Jacob
_________________
podepsán:
Wolf (paladin, Člen Spolku a bývalý Pán rekrutů)
IN VINO VERITAS - VE VÍNĚ JE PRAVDA

[Jacob]

*začal se hystericky smát až se celý hotel rozvibroval v základech a hrozil spadnutím*

„Tyvole kluku jeden, si mi dal zabrat! Dokonce sem šel do svatostánku ňákýho božstva abych se za tebe jako to, vomodlil, taxem začal zpívat normálně ňákej ten žalozpěv bo co, sice to byla jako ta úprava Valících se Kamenů, ale sem rád, že to fungovalo, i když mě vykopli! Rád tě vidim zpátky mezi živejma!“

*objal Wolfa tak mocně, že mu málem vyrazil dech*

„Ty paladine jeden, doufám, že brzo něco spolu zmlátíme do bezvědomí!“

[Wolf]

Válečník Jacob byl přijat za adepta...
Tvrdí že měl zjevení, možná to znamená, že jednou dokáže ve Spolku něco velkého... Uvidíme.
_________________
podepsán:
Wolf (paladin, Člen Spolku a bývalý Pán rekrutů)
IN VINO VERITAS - VE VÍNĚ JE PRAVDA