Fórum Spolku

[Leny-m]

Dračí šupina

Chlupaťoučký přítel můj,
prozkoumává dračí sluj,
s odhodlaností vlčí,
draka vůbec netuší.

Ťapká dál a dál.
Hle drak! Kde ten se tu vzal?
Široká křídla, mocný dech,
všude kosti, krev po zdech.

Méďa očima psíma,
drak očima lvíma,
do tváří si hledíc,
o budoucnosti rozhodujíc.

Nevinný výraz medvěda,
s drakem nic nedělá,
ten se silně nadechne,
z huby oheň vydechne.

Medvěd v rychlém úprku,
schovává se za zeď,
drak už mu jde po krku,
méďa bude oběť.

Zvenku se ozval ptačí křik,
uvnitř se zjevil orel, byl to mžik,
jal se draka klovat do hlavy,
medvěd měl však stále obavy.

Přesto vylezl spoza tarasu,
a zakousl se drakovi do ocasu,
do jeskyně vstoupila postava,
naplnila se drakova obava,
přišel on,
hraničář, lesa pán.

Hlubokým hlasem,
medvěda i orla odvolává,
kuší na hlavu dračí zaměřen,
drakovi jinou možnost nedává,
ten hlavu k zemi klopí,
smrt si pro něj přišla, tuší.

Avšak co to dělá?
Hraničář si s drakem povídá!
Říká drakovi, že ještě nepřišla jeho hodina,
že jeho sem přivedla dračí šupina.

Drak šupinu rád vydává,
a hraničář na koni k domovu cválá,
v očích dračích se štěstí zračí,
nepřišel totiž o svůj život dračí.

Medvěd spokojeně poskakuje,
kůň hraničáře lehce oddechuje,
orel pluje na nebi modrém,
jako loď čistým mořem.

Domů všichni se navrací,
šupinu dračí hraničář v ruce obrací,
myslí na zvláštní brnění,
které ho před ohněm ochrání.

Chybí mu poslední šupina,
kterou teď k brnění připíná,
kroužkem kovovým,
do oranžova zbarveným.

S lehkostí a opatrně,
hotové brnění nasazuje,
cítí se teď mocně,
silné kouzlo ho obklopuje.

Splnil si svůj další sen,
cítí se být povznesen.

Leny-m[Spolek]
_________________
Leny-m