Fórum Spolku

[Darmoděj]

Den první

Svět je nádherný, pomyslil jsem si když jsem se konečně dostal z otroctví, šumění lesů, zpěv ptáků, jako ze starých písní které se u nás zpívali.
Brzy ráno jsem se vydal do kláštera Yewského, zístak nějakou tu radu do života. Po dlouhém rozhovoru s tamním mnichem, řekl mi že na jednom ostrově, kde pobřeží je samá pláž, temná síla ruší věčný spánek.
Vydal jsem se proto na ten hřbitov a pozoroval bezdušná těla kráčející kolem náhrobků. Vešel jsem dovnitř abychse na ně podíval zblízka, když v tu chvlílise jedno tělo na mě vrhlo a svýma prázdnýma očima hledělo na mě. Utrpení, to jediné jsem z něj vicítil, popadl jsem stříbrný štít co mi dal mnich a pomalu jsem ustupoval zpět za bránu. Zarazil se a jeho tělo ozářilo světlo slunce odrážející se ve štítu, patrně tím trpěl ještě víc než jen jeho kledbou...
V tu chvlíli jeho tělo padlo k zemi, mocný šíp jezdce na lamě, který zrovna vjel na hřbitov, ho srazil k zemi se slovy "těm už není pomoci..." Pozravil jsem tohoto Lorda a vyptával jsem se jej na prokletí tohoto hřibtova, říkal že těmto chudákům pomůže jedině smrt a i ta pro ně není vysvohozením, den co den jsou v noci buzeni ze spánku věčného aby trpěli... dal mi stříbrný palcát že se mi prý bude hodit až na mě zase vycení ty monstra zuby. Ještě dlouhou dobu jsem se ho vyptával na svět a jak to v něm chodí a on mi stále s radostí odpovídal, moudrý jest ten člověk...
Vyprávěl mi i o hlavním městě že prý i tam je tato kledba na hřbitově, ale tam jsou prý i vrazi a lupiči co zabíjí a okrádají kupce, nevím proč by toto lidé dělali?
Nevím pujdu se uložit do kláštera přečtu si pár knih, zítra uvidíme...
Svět je nádherný...

[Darmoděj]

Den druhý

Svět je zajímavý... Po dlouhém studování magických svitků jsem se konečne dozvěděl jak se používá teleportační kniha. Plný očekávání nových zážitků z hlavního města jsem pronesl ona magická slova. Ocitl jsem se uvnitř lesíka s jezírkem, že by špatně kniha fungovala? Po chvíli chůze jsem zjistil že to nebyl lesík, ale park uprostřed velikého města, Dlouhou opravdu dlouhou dobu procházel jsem město a prohlížel si Hrad Lorda Britishe a Lorda Blackthorna, úžasne jsou tyto stavby.
Svět je opravdu nádherný.
Pak ale přišla chvíle která mě bude rmoutit asi ještě dlouhou dobu... meditoval jsem u cesty směrem k hřitovu lidé mě zasypávali různými otázkami ze kterých mi jde stále hlava kolem. Asi jim připadalo divné že tam jen tak stojím na cestě, možná jsem jim zavazel, ptali se mě stále na nějáky "pk" , "hb" vyptával jsem se co to znamená, odpovědí mi však bylo jen "omg" nebo "lol" i to nevím co znamená, než jsem se stihl zeptat co to znamená utekli. Svět je zajímavý....
Vydal jsem se cestou k hřbitovu, ano k tomu o kterém mi vyprávěl mnich z kláštera, na hřitově však pobíhalo lídí že ani u banky ve městě jich tolik nebylo, chudáci neboštíci tolik lidí pobíhajících po hřbitově, to ani nemluvím o hluku který tam vytváří, musí to byt horší prokletí jak to že každou noc ožívají v bezduchá stvoření... Musím to probrat s bratrem mnichem...
Ještě bych zapoměl, potkal jsem nejakého staršího (no starší asi v mém věku) muže který naříkal kvůli své dceři, žádal mě zda bych ji nevyléčil. Říkám proč né? V tu chvlí jsme se ocitl u mladé dívky, byla bílá jako stěna toho pokoje. Něco mi říkalo uzdrav ji! Pomož ji! na způsob jejího léčení jsem ale nepřišel....
Teleportoval jsem se do Klášera a po krátké diskuzi s michem jsem šel spát. Mimochodem bolí mě hlava snad jsem to od té dcery nechytl...
Svět je zajímavý...