Fórum Spolku

[Adosh]

Vysvitlo slunko a mladý hoch se probudil z dlouhého spánku.
Vstal došel se umít dal si malou snídani pobral si pár věci co mu kamarádi zabalili na cestu. Odpoutal očko od mola a vyplul na širé moře...

Den první
Ráno mě vzbudil svit sluníčka a mokrý jazyk jedné vzjedavé srnky.
když jsem vyrazil z prvu nic neobviklého houfy racků pár delfínů klasické moře. Řekl jsem kapitánovy aby udržoval kurz a šel jsem se natáhnout...odpočívám a cítím jak mi padají víčka...zdál se mi nádherný sen jak ležím na pláži a sluním se.
Když tu náhle ohromný rachot a najednou cítím jak se lod zdvihá do výšin.
Potácivim pohybem jsem vyběhl napalubu a jen jsem zahlídl kapitána jak ho odfoukl silný vítr. už ani nevím co se všechno semlelo vím jen to, že jsem se přivázal za provaz držící plachtu a modlyl se k aethanovy...
když jsem se probral, byl jsem kdesi v neznámích vodách...vody byli zelené a jako by tam nebyl žádný život...odvázal jsem se z lana a šel se podívat po kapitánovy, ale pak jsem si uvědomil co se v tu noc stalo a to že kapitána už asi nikdy neuvidim a že už asi nikdy neuvidim mé přátele
trochu mě to vzalo smutně jsem koukal do hnusné a páchnoucí vody když náhle cítím jak mi něco strká čumák do podpaží, otočím se a vona to lenyho lamička *zasteskl si* no aspon že tebe mám řekl jsem si.
Podle posledního zápisu jsme byli někde mezi Nujelmem a Magnícii když nás zastihla ta podivuhodná bouře.
Rozhold jsem se přežít a nají cestu zpět z těchto divných vod...
Slunce jsem neviděl byli mraky hnusné černé mraky řekl jsem si, že budu udržovat kurz a pojedu přímo zanosem. Sedím si tak u kormidla a přemýšlím kam mě to mohlo přenést, když tu náhle cítím jak mi něco padlo na obličej nebylo to to co jsem si myslel že to je, ale byl to déšt čirý déšt štasten že prší pobíhal jsem po lodi a pil co hrdlo ráčilo.
Když už pršelo při nejmenším čvrtou hodinu v kuse tak jsem zkysle seděl u kormidla a čekal až přestane pršet. nepřestalo spíš mě to unavilo a znova sem usnul. Probralo mě malé drcnutí lodi o nějaké stromy.Když jsem se rozhlédl viděl jsem houští stromů a nějakého porostu a uprostřed toho všeho byla vidět budova stará kamená budova bez střechy oplzlá řasamy a buhví čim ještě.Skočil jsem do vody,voda tu už byla kupodivu průzračná. rozhodl se prolíst houštím do budovy. Prodíral jsem se křoviskama ale jako by se furt čim dál tim více uzavíraly až jsem uvízl a pomalu jsem slouzával hloubš do vody...v tu chvíly jsem si řekl že už asi nikdy neokusím to dobré yewské vínečko..nevím proč mě to v tu chvíly napadlo asi mi už mozek dal poslední zbohem a odešel do jiného světa. když už jsem byl celý pod vodou a nemohl se už za žádnou cenu dostat ven uviděl jsem dole v hlubinách světílko malinkaté světílko asi už blouzním řekl jsem si... snažil jsem se vysmeknout z kořenů rostlin ale nešlo to v tu chvíly jsem si vzpoměl na otce jak mi říkával , když budeš v jakých koliv problémech nech si čistou hlavu a na všechny problémy najdeš řešení. Tak tedy jsem se snažil mít čistou hlavu, ale nešlo to protože mi už docházel kyslík mozek už pomalu přestal pracovat.
Světílko v hlubině se pomalu začalo přibližovat nejdřív jsem dostal strach, že ze mě vysaje vše živé ale pak jsem si řekl co může být horšího.
To světílko mi záhadným způsobem uvolnilo ruce a nohy asi jako kdyby to byla duše toho lesa. která si nepřála aby bylo odhaleno tajemství ale zase nechtěla asi dopustit aby se tady umíralo.
Tak tedy sedím na palubě své odfouknuté lodi a pozoruji tu záhadnou budovu díký ní jsem málem přišel o život, pozoroval jsem jí a na vrcholku té záhadné budovy jsem uviděl nějaké symboly...vzal jsem si tedy svůj dalekohled po otcovy a zamířil jsem na ty symboly.
Z těch symbolů jsem toho moc nevyluštil, ale jedinné co jsem zřetelně přečetl byla číslice 23.
Asi nějaká svatá skupina 23 svatých či co.
Z hlouby té budovy jsem slyšel nějaké podivuhodné zvuky, nahnalo mi to husí kůži rači jsem roztáhl plachty sice bylo skoro bez větří, ale aspon jsem měl ten pocit že pomalinku odplouvám.
Už je temmná noc rači už dopíšu tyhle řádky a budu se modlit abych přežil noc.
_________________
ZPĚT DO ČASŮ KLAMÁÁKA!!23

--teknokrates--

[Adosh]

Lod pluje tmou dál do temnot...
Druhý den

Když jsem se vzbudil, byla ještě noc.
Vzbudil mě rachot v dálce.
Myslel jsem si že je to zase ta bouře co nás zastihla mezi Magnícií a Nujelmem, a tak ve mě svitla naděje, že zase uvidím svojí rodnou zem a své přátele...
Ale mílil jsem se. Když jsem vylezl na palubu podívat se co se děje neviděl jsem bouři ani magickou bránu zpět do mé země, ale uviděl jsem ostrov a pár světílek.
Ten rachot vycházel z ostrova. Nebyl to rachot jako když padají sklály či hučí vodopád bylo to něco jako hraní na obrovitánské bubny. Bubny o velikosti Trisnického trhu.
Tamější obivatelé asi pořádaly nějaký obřad...bubny duněly až se voda bouřila.
V jednu chvíly se mi rytmus té podivuhodné hudby zalíbil až mi tělo samo od sebe začalo tancovat po lodní palubě.
Když jsem narazil s lodí o písčitý břech, viděl jsem osadu chatrčí a davy lidí...
Seskočil jsem na písek a uviděl jsem malou zpoře oděnou holčičku jak pomalu přichází ke mě.
V tu chvíly jako bych ztratil řeč, ale holčička mi jen podala krásnou květinu a zase odkráčela k davu lidí tlačících se u jedné podivuhodné budovy.
Tohle mě ujistilo že nejsem někde u lidožroutů či jiných krve žíznivích národů.
Vyrazil jsem tedy k osadě, už z dály jsem viděl přicházející postavu.
Přišel ke mě podíval se na mě hadím pohledem a jen odsekl Ty jsi Ranger vid? odvětil jsem mu ano jsem...ten chlapík teda spíš odrostlejší mladík. Menšího vzrůstu dlouhé vlasy, teda spíš něco jako copánky či jak se to dalo nazvat asi zdejší účes zamotané vlasy do hada připomínalo mi to bájnou medůzu.
Otočil se a mávl rukou at jdu za ním, tak tedy vyrazil jsem za mladíkem.
Dovedl mě k staršímu pánovy. Stařík mi řekl at se posadím.
Zeptal jsem se ho kde to jsme...on pouze řekl země nikoho,
Chtěl jsem se ho zeptat na to jak je možné že jsem se sem dostal, ale dědula asi uměl číst mé myšlenky a řekl mi že když se překříží dráha temné strany a světlé strany otevře se brána do světa nikoho a tak jsi tady....
měl jsem v hlavě spousty otázek ale něják jsem nebyl schopný se ho na vše zeptat.
Vyhrkl jsem jen otázku co se to tady děje? Stařík mi pověděl že se slaví příchod deštů, že skoro celý rok neprší až z toho zezelená voda a že neni ůroda. To by mi vysvětlilo tu zelenou vodu když jsem se vzbudil po té strašné bouři. Chtěl jsem se staříka zeptat na tu tajemnou budovu, ale popadl mě za ruku a odvláčel k velké míse plné těch překrásných rostlin.
Copak to je za rostliny? tyto rostliny pojídáme na slavnost deště a to že jsem tady a ted znamená, že už tu asi budu do konce svého života...
Trochu ve mě hrklo. Z toho si nic nedělej lidi přicházejí a odcházejí.
Rachot hudby byl obrovitánský až jsem skoro neslyšel starého pána co mi povídá.
Ještě jsem se ho stačil zeptat co je to za budoubu před níž stojí ten dav lidí a z které vycházejí ty dunivé až ohlušující zvuky.
Je to naše slavnostní budova naši skvělí řemeslníci co jsem mimochodem taky přitáhla ta magická brána vytvořily něco jako budovu zvuků.
Vypadalo to jako spousty trichtýřů z kterých se vycházela ta podivuhodná hudba, uvnitř sjou nejsilnější wampírové kteří už nemohou vrátit svojí lidskou podobu a hrají na obrovitánské bubny a všelijaké nástroje.
Poté co to dořekl mladík mě chytl a dědula mi narval hrst těch krásných červených květů do úst a jen řekl jestli to vyplivneš budeš odsouzen k návštěvě pána o kterém nesmíme mluvit.
A tak tedy jsem žvýkal a žvýkal a žvýkal...
Z prvu trbké zdá se bíti...
Mladík jen zvolal jdeme!! a sám si také vzal pár těch podivných květů
Dorazily sme k davu lidí kteří se jen vlnily občas vyváděly u té svatině. Po chvilce stání jsem pocítil něco podivného, jako bych snědl hrozné množství našich mystických hub a vypil mnoho toho výborného Yewského vína...
Ale nebylo to samé podivuhodné záhadné podíval jsem se směrem k svatini a uviděl jsem pár čarodějů jak začaly kouzlit mnohobarevná kouzla do vzduchu začalo se mi to pomalu líbit tělo mi samo začalo dovádět na tu onu hudbu poté si jen pamatuju jak čarodějové se předhánějí v čarování čim dál větších barevných kouzel.
Když jsem se vzpamatoval byl čas oběda tělo jsem měl celé unavené byl jsem rád že jsem vztal ale můj mozek by rád skotačil.
A tak tedy jsem se vydal vyhledat dědulu co mi zaplnil ústa květy...
Ani jsem ho nemusel hledat stál kousek opodál. Zeptál jsem se ho co se to semnou dělo jedniné co můžeš vědět je to, že tohle jsou naše posvátné květy a závisí na nich celý náž životy tady v zemy nikoho...Přišel k nám ten mladík z večera řekl mi jako ranger musíš dokázat že jsi ranger! podal mi luk a tři šípy. Jen sem na něj stačil zvolat ale já nejsem moc dobrý ...zmizel v houští . Běžel jsem za ním hledám hledám ale nejsem nejlepší stopař asi se mi vypařil...běžel jsem dál hlouběji do džungle když tu náhle jakýsi tvor podobný krakenovy ale asi velký jako dospělý samec draka zalekl jsem se, vystřelil jsem po něm dva šípy, ale marně mé rozklepané ruce nebyli schpny udržet luk natož střílet po krakenovy ve velikosti draka.
Jedním mocným chapadlem mě uchopil za nohy a zdvihl do víšin zatřásl semnou.
A pak povídá Vy lidé nemáte moc obany schopnost od přírody oteřel jsem pusu ko kořán a zíral na jeho malinkaté zelené očko která mě rengenovala po celém těle. nebyl jsem schopen vydat ani hlásku
žvatlavým hlasem na mě vyhrkl Jediná člověčí obrany schopnost je logické uvažování a vynalézavost nevěděl jsem jestli mě hodlá sníst jako předkrm nebo jestli mě začne poučovat jak mi lidé jsme namyšlení a troufalí. V tu chvíly mi v hlavě bleskově prosvištěla věta jako ranger musíš dokázat že jsi ranger! držel jsem luk a v druhé ruce šíp jsem ztracen...ani při boží pomoci se nemohu trefit do tak malého očka
Vím na co myslíš stačil vykřiknout když v tu chvíly jsem vystřelil šíp...
U Aethana zásah do černého!!
tvrdý dopat z výšky mě přimámyl...ale naštěstí květinka dokázala nemožné a mé tělo začalo utíkat zpět k vesnici...doběhl jsem k první chatce a tam už seděl ten mladík co mě poslal na smrt. Je vidět že nejsi jako někteří tady u nás...
Já jsem hlavní zástupce našeho povolání...
Ten obrovský tvor má tu vlastnost že mu to oko doroste, ale zase naše výhoda je, že je tak těžký a těžko pádný že se nemůže pohybovat.
Zeptal jsem se mladíka jak je možné dostat se pryč z tohodle místa z téhle dimenze či jak to nazvat?
Legenda vypráví, že ve středu tohohle ostrova je poslední žijící necromancer v zemy nikoho...prý si dokázal uvařit takový lektvar, že je prý nesmrtelný.
Ten by mohl znát odpovědi na tvoje otázky
Kudi vede cesta? skrz horu. a tak tedy vzal jsem si hrst onich posvátných hub se slovy budou se hodit, poté jsem zašel jsem za mistry řemeslníky a vypůjčil jsem si něco připomínajícího krumpáč.
vyrazil jsem směrem ke středu. viděl jsem zkuhrajícího krakena a tak jsem ho raději oběhl a pokračoval dál...
Doběhl jsem k masivní skále s otvorem, běžím dolu ale najednou sluj končí zavaleninou...schramstl jsem jednu květinku a začal jsem rubat po dlouhém kutání jsem odložil krumpáč z kterého přímo srčela má krev, ale bolest jsem necítil protáhl jsem se malou škvírou a pokračoval dál.
Po dlouhém bloudění katakombamy jsem
uviděl jsem postavu s ohromě dlouhým plnovousem a mohutnými copánky co měl ten ranger odpověděl mi ještě než jsem stačil se ho tázati.
Prý když pojedeš k západu čvrtého z 9 měsíců a pojedeš mnoho dní nalezneš tam malý ostrůvek s magickou bránou zeptal jsem se ho na tu podivuhodnou budvu co jsem se k ní tak stěží chtěl dostat ale nedostal
Tahle budova je místo všech duší...
ani se na mne nepodíval nic neviděl jsem mu do tváře jak mu ty zámotky přesahovaly přes oči mávl jen rukou, raději jsem odešel slyšel jsem to co jsem chtěl slyšet.
Když jsem dorazil zpět k osadě padla na mě únava,bolest,hlad prostě vše co ta rostlina potlačila...jen z těží píšu tyto řádky už skoro usínam...
_________________
ZPĚT DO ČASŮ KLAMÁÁKA!!23

--teknokrates--

[Adosh]

A kapky padaly a padaly...

Den třetí
Nevím jestli se to dá nazvat dnem třetím protože prý během mého spánku uplynulo mnoho dní...
Když jsem se vzbudil měl jsem ohromný hlad, a tak jsem došel za kmetem požádat ho o něco k jídlu. Nemusel jsem ho žádat protože už bylo prostřeno na stole. Cítil jsem že moje břicho každou chvíly praskne. Chtěl jsem se jít slunit ven na pláž, ale pršelo a tak jsem seděl pod stříškou a pozoroval oblohu, když tu přišel mladý ranger a ptal se mě dostalo se ti odpovědi?
Ano částečně ano odpověděl jsem mu. Co hodláš dělat? vyrazím najít tu magickou bránu... Je to nemožné vyhrkl pokoušelo se o to prý mnoho lidí před tebou a sám už to vůbec nedokážeš, rozhodl jsem se vydat se s tebou.
Přišel jsem ke své lodi, ale nestála tam moje stará dobrá lodička ale nýbrž dlouhá lod s vysokými stěžni a krásnou kajutou.
Během té chvíle co jsi prospal jsme se ti rozhodly tak trošku pomoci.
Naši mistři řemeslníci ti trošičku poupravily tvou skořápku, řekl mi...
A o tvojí lamku jsem se také postaral, už docela umírala hlady.
Naložily jsme plnou lod jídla a zásob a ještě před vyplutím za mnou přišel jeden neznámí starý pán cítím z tebe sílu, na ber vem si tento dar a až nalezneš onu bránu bude se ti to hodit. Ale otevři to pouze ve chvíly až budeš tam. A hlavně nezapoměn temnota světlo tvor!! a odkráčel do osady.
Řekl jsem si, že by se mi mohly hodit ty jejich podivuhodné květinky a hlavně by to mohly naši prozkoumat a vyrobit z toho lektvary. A tak tedy nabral jsem hrst kvítků a vyrazily sme na cestu.
Čas plynul jako voda a lod svištěla po hladině, při zkrácení nudy jsem se zeptal rangera odkud pochází? odpověděl mi můj domov je ten ostrov který jsme opustily....
Pořád pršelo ale v dálce jsem viděl velice tmavě černé mraky.
Zastihla nás mohutná bouře.
Čekal jsem kdy se naše lod vznese a přenese nás zpátky do mé dimenze.
Ale ranger zvolal připoutej se!
Činil jsem dle jeho rad, co se týče mořeplavby byl jsem suchozemská krysa a on ošlehaný mořský vlk...
Vylezl jsi na nejvižší stěžen a přivázal jse k němu.
Slyším jen jeho řev.
NÁS SI NEVEZMEŠ!! SNAŽ SE VÍC!! VÍC!! UDEŘ!! SMET NÁS Z POVRCHU!! TAK DO TOHO!!
Když bouře ustala slezl ranger ze stěžně a dělal jakoby nic.
Nevšímal jsem si toho bylo mi jasné, že počítá se smrtí a tak chtěl umřít plný emocí.
Padla už noc a byl jsem už ospalí když tu náhle zvolal SVĚTLO NA OBZORU! podíval jsem se a uviděl jsem něco podivuhodného bílí sloup světla srčící do nebes.
Zíral jsem na to celou dobu než sme tam dorazily, byl tam malý útes a naněmž stála nějaká osoba kolem které svítilo to nádherné světlo.
když jsem skočil do vody a připlaval k útesu poznal jsem tu osobu ve světle...
Byl to duch Pajadina...
Zíral jsem na něj dobrou chvilku, když mě vyrušil ranger tím že se mě zeptal jestli ho znám... uchetl jsem se.
Jak jsi se sem u Aethana dostal pájo?? Při mé poslední výpravě... nerozumím ti můžeš trochu zvíšit hlas? Při mé poslední výpravě jsme umřely, a nevím co se stalo ale najednou jsem se ocitl tady To je divné...
Šáhl jsem do světla ale jako by to byl kus mythrylu...pevný, a neprostupný leč průhledný a krásný kužel světla.
Z druhé strany jsem si všimnul malého oltářku, byli na něm nějaké ornamety jenže nejsem luštitel záhadných znaků...a všiml jsem si tam záhadného bílého kamene spíš teda hranolu. zdvihl jsem ho nic se nestalo.
Když tady neni potřeba mě se možná bude hodit.
Tak pájo jak tě dostat ven? Nevím ale nějaký způsob musí být... doufám že se nám něják povede tě odstud dostat...
A co ty tady vůbec pohledáváš? Je to na dlouhé vyprávění ale když tě zase vidím po dlouhé době. Chtěl jsem obeplout naši zemy a poznat co je v tech místech o kterých nikdo nehovoří...vydal jsem se na cestu a magická bouře mě přenesla sem do této jiné dimenze či jak toto místo nazvat, narazil jsem na míru milovný ostrov a poznal jednoho dobrého rangera...a pak jsme se vydaly hledat cestu zpět a tedka sedím tady na tom kameni a vyprávím ti co se děje.. dořekl jsem,pousmál jsem se pája na mě jen hodil očko...
Už jsem znaven dlouhou cestou půjdu na lod sepíšu si do deníku co se dnes přihodilo a zalehnu do postele..dobrou Pájo Dobrou Ádo a pane ranger...
Sedím v kajutě a dopisuju tito řádky a ruka mě už bolí.Dobrou noc můj deníčku...
_________________
ZPĚT DO ČASŮ KLAMÁÁKA!!23

--teknokrates--

[Adosh]

Mohutné světlo zářilo do dály...

Den čvrtý
Časně z rána jsme opustily uvězněného Pajadina a jely jsme dál na moře.
Den ubíhal celkem pomalu, až když jsme uviděly další ostrůvek byl poněkud větší než ten z kterého pochází můj nový kamarád a spolubojovník.
Přistály jsme a šli jsme prozkoumat nitrozemí, když tu náhle mi prostřelí levou nohu šíp. Zalekl jsem se kdo to kde proč? Ranger byl v pohotovosti já jen opřený o strom udržoval stabilitu. Slyším šustění na stromech vzhlédnu do korun stromů a uvidm krásnou ženu jak se mi říti na obličej...
Pak si jen pamatuji jak jsme byli přivázání na jisté kůly či jak to vypadalo a pak z nás ztrhaly oblečení a prováděly s námi věci co jsem rači psát nebudu...
Když jsem zcela nabral vědomí byli jsme uzavřeni v kleci, všude kolem nás jen ženy,ženy,ženy né že by mi to vadilo, ale taky kus řeči s ošlehaným bojovníkem neni k zahození.
Přišla k nám postarší dáma a začala se nás vyptávat...
Odkat jste? co tu chcete? kolik vás je? klasický výslech...
Já jsem z Britanie, chceme jen najít bránu zpět domů,sme dva.
Z británie povídáš? hmm...milovala jsme se s pár pirátama z británie.
Zasteskla si. s hledáním brány vás asi nepomůžeme, jediné co pro vás mohu udělat, že vám doplníme zásoby jídla tot vše.
Pustíte nás už konečně? Nebud tak netrpělivý dočkáš času...
Po chvilce nás pustily ven. Náčelnice kmene jsem se zeptal proč jsou tady jen ženy? a jak udržujete ženskou populaci když tu nemáte ani jednoho chlapa?
To víš naše bohyně po nás chce odloučený život od mužů a když se naskytne takováto příležitost jako dnes nebráníme se jí využít...
A jinak se k nám většinou na přes rok přijedou podívat piráti takže o muže neni nouze.
A co když se vám narodí chlapec? to ho jako utopíte či darujete posvátným obředům?
Néné to zase naši piráti se jich ujmou a už od mala jim vštipujou pirátskou krev. Ach ták řekl ranger. pousmál jsem se na ní. Můžeme v míru opustit váš ostrov? nu proč né tim čim ste nám posloužit měli jste posloužily tak vás necháme odejít.
Nabraly jsme si jen vodu a chléb a vydaly se dál po moři země nikoho...
Furt jsem musel přemýšlet nad tajuplným domem a Pajadinem
Jak mého kamaráda dostat z toho magického světla.
Musí existovat způsob jak ovlivnit působení té záře. Možná, že když se linie světla a tmy vyrovnají toto magické světlo zmizí...
Vrtalo mi to hlavou dlouhou dobu.
Ale na večír mi to vypadlo z hlavy a vzpoměl jsem si na ten dar co mi daroval ten děda...a tak tedy rozbalil jsem kožený obal a uviděl vevnitř černý naprosto stejný kámen tomu bílému.
V tu chvíly mi to došlo musím najít tu bránu a tím vyrovnám linie světla a tmy a Pája bude volný. Zaradoval jsem se a začal poskakovat po palubě.
Milí ranger jen na mě hodil očko a zase se věnoval své práci.
Celou dobu drhnul palubu,řídil lod,zlepšoval jse ve střelbě z luku prostě si krátil čas po svém.
Na krátkou chvíly vysvitlo slunko, lehl jsem si na palubu a slunil jsem se, ale každé mé štěstí netrvá dlouho a začalo zase pršet. Schoval jsem se tedy do kajuty ulehl na postel a zdřímnul jsi.
Volání rangera mě nevzbudilo, až mohutný náraz něčehosi do kýlu lodi.
vylezu ven už byla noc a jen vidím jak ranger pobíhá po palubě a střílí na cosi obrovského na moři. Rychle jsem zaběhl do kajuty vyndal lenyho kuš a pár šipek a začal běhat po palubě s ním.
Jen na mě křičí Pamatuješ toho obra u nás na ostrově? jo pamatuju.
Tak to je dospělý jedinec který měl to štěstí a dostal se na moře, ono to nežije na souši ale na moři jen ten náš exemplář přitáhly jedni lovci kteří také chtěly najít cestu zpět do britu.
po úmorném běhání a střílení jsme ho zdolaly sice nám těžce poškodil lod, ale hlavní je, že jsme na živu.
sedl jsem si na schod a vzpoměl jsem si na své přátele. Mohl bych jim skusit poslat jednu holubicy řekl jsem si. ale když jsem v jiné dimenzi tak asi těžko se dostane do Jheolmu holubice.
Místo psaní pergamenu přátelům jsem zase usedl za svůj stolek a sepsal pár těchto řádek abych měl aspon malou vzpomínku na tuto podivuhodnou cestu.
_________________
ZPĚT DO ČASŮ KLAMÁÁKA!!23

--teknokrates--

[Adosh]

Voda šplouchá a déšt padá

Den pátý
Tento den se nic moc vzláštního nepřihodilo.
Spíš jsme se nazvájem učily poznatků co jsme za ten život načerpaly.
Jediná zajímavá věc byla jak nám upadl hrnec do vody, a tak ošlehaný mořský vlk skočil do vody a musel se pro něj potopit sice pršelo ale prý voda byla klidná takže neměl problém ho dostihnout. Klesal pomalu.
Ale i tak jsme unaven z lezení na stěžně a následné slanování dolu co v nejkratší době.
Ale i já jsem mu prohnal kožich v umění se schovat do stínu...
Pak sem si připadal jak malej kluk hrály jsme si na schovávanou...
Taky jsme se trošku potrénovaly v přesnosti střelby a částečně zrekonstruovaly poničenou lod od toho velkého tvora co nás napadl večer.
Když se stmívalo dal jsem najíst lenyho lamičce aby netrpěla hladem a zavspomínal na rodnou zem. Doufám že najdu cestu zpět domů, a jestli né tak tady asi umřu už jsem asi dostal mořskou nemoc či co.
Krvácí mi noha a bez pořádného ošetření mi ta noha asi upadne.
Obyčejné obvazy a pár kulinářských mastiček to nestačí je to v celku velká díra., divím se že mi tam ten šíp nezůstal, ale asi byl vystřelen z dobrého luku a dobrých rukou...
když nastala tma vydatně jsme se najedly a každý šel do své kajuty.
Sepsal sem do tebe můj milí a jdu spát...
_________________
ZPĚT DO ČASŮ KLAMÁÁKA!!23

--teknokrates--

[Adosh]

Vítr fouká...


Den šestý
Mocný výbuch mě vzbudil.
Vyběhl jsem na palubu a jen vidím pirátskou lod jak na nás útočí, a obrovitánskou díru v palubě.
Ve dvouch lidech proti celé bandě krve žíznivých pirátů to nemáme šanci.
Rychle jsem naházel vše potřebné do nejlehčí truhly co jsem viděl a poté jsem si vzal do ruky kuši a šel se prostřílet k záchranýmu člunu.
V tu chvíly to asi napadlo i mého spolu cestovatele, a tak jsme se sešly na palubě hodily bedny do lodky pustily na moře a v tu chvíly na palubu skočil jeden z pirátů.
Olivere! U všech krakenů co ty ta...v tu chvíly jsem zmáčkl spoušt a prostřelil mu hrdlo. Byl to můj obraný reflex. Na chvíly jsem ztuhl co jsem to udělal, zabil jsem jeho kamaráda, ale pak jsem si řekl bud já nebo on.
Mořský vlk jen stál a koukal na Oliverovo tělo když přiházely další...
Nechtěly jsme je zabít jen jim znemožnit se k nám dostat. A tak jsme jim střílely do nohou aby se jen svalily na palubu.
Čirou náhodou asi měly na palubě skušeného alchimistu který jim vyrobil jisté bouchací lahvičky jednu tuhle lahvičku vypustil z ruky jeden mladý pirát. výbuch ho smetl z paluby do moře. Už jsem chtěl seskočit do člunu a rychle odstud odplout, když tu jeden pirát hodil po mě tu lahvinku lahvinka praskla za letu a vybuchla mi přímo u hlavy...
Smetlo mě to z paluby ale naštěstí jsem se zachytl špricle u zábran aby nikdo nevypadl. Vsím tam a křičím ale z jakého si důvodu nic neslyším sem hluchý nic neslyšim začkal jsem panikařit až jsem se pustil a spadl do vody. Doplaval jsem ke člunu a začal křičet z plných plic ale nic...
Když tu vidim hlavu mého spolubojovníka a jak na mě křičí snažil jsem se mu vysvětlit že nic neslyším, ale to on asi nepochopil a dál byl na palubě a snažil se zahnat hrozbu opuštění lodi.
Po chvílce vydím jak dvě ruce ho vyhodily přes palubu.
Pomohl jsem mu do lodi, a řekl jsem mu že neslyším že bude muset něják non verbálně komunikovat, ale byl na mě naštvaný že jsem zabil jeho přítele, a že se tohle stát vůbec nemuselo.
pozbytek dne jsme jely v člunu mlčky a občas jen pojedly kus ze zásob které notně ubívaly...
Dopisuju tyto řádky a jdu spát celý den jsem jen seděl a nic neslyšel stejnak bych si nic neposlechl nic než šplouchání vody a narážku od rangera...
_________________
ZPĚT DO ČASŮ KLAMÁÁKA!!23

--teknokrates--

[Adosh]

Den sedmý
Protože se šestý den večír se semlela velká katastrofa byla velikánská bouře tak jsem ti nemohl zapsat co se přihodilo poslední tři dny.
Bouře nás převrhla do moře a já ještě hluchý se držím bedny a čekám co nastane.
Nic zajímavého jen jsem se pomalu topil.
Celý šestý den jsem ztrávil ve vodě snažíc se neutopit, můj kamarád se snažil o totéž.
Viděl jsem ho jen jak se drží své bedny a přitom pytle s jídlem, ale nakonec mu pytel s jídlem uplaval když ho chytl mikrospánek.
Při tom mikro spánku se málem utopil, ale naštěstí jsem ho včas vzbudil.


Den osmý
Celý tento den jsme zase ztrávily tělem ve vodě...
Snědly jsme pár květů abychom byli schopni udržet se na hladině.
Nevím či bylo pozdě večír nebo brzo ráno, ale zahlídl jsem něco jako ostrov plavaly jsme tím směrem abychom se konečně vyspaly.
už svítalo když jsme se vyplazily z moře na písčitou pláž a usly jsme spánkem pokojným.



Den devátý
Možná že jsme prospaly několik dní ale pro mě to je v záznamech devátý den.
Když jsme vstaly zjistily sme, že je to ostrov s ohromnou horou.
Řekli jsme si že se tedy vydáme prozkoumat tu horu.
Cesta byla dlouhá leč krásná, krajina a ten výhled prostě ráj.
Když jsme dorazily na vrchol té obrovské hory uviděly jsme oltář.
oltář a dvě dirky v zemy a kruh.
Ranger si šel prohlídnout kruh z blízka stoupl doprostřed v tu chvíly
jsem si vzpoměl na tu větu A hlavně nezapoměn temnota světlo tvor!! řekl jsem mu ustup položil jsem první černý kámen do tmavé dirky, nic se nestalo položil jsem druhý kámen do dirky, zase nic co může být ten tvor?
ranger klopýtl a octnul se uprostřed kruhu v tu ránu ohromný blesk srazil ho na kolena, ale žil když blesk projel jeho tělem před oltářem se objevila ohromná bíločerná spirála byla to ta brána mezi dimenzemi řekl jsem si vezmu si ty kameny a poletím domu ale když jsem šáhl na kámen vypálil se mi do ruky tu záhadnou číslicy 23 bolestí sem zaječel palčivá bolest která se ani nedala popsat.
Chytl jsem klečícího a uplně vysíleného rangera za ruku on si jen snědl svojí poslední květinku jako by tušil že to bude vysilující, též jsem to udělal, ale když už jsem jí spolk vzpoměl jsem si, že jsm chtěl vzít vzorek zpět do británie, ale v tu chvíly skočil do spirály, a tak jsem ho následoval
Byl to podivuhodný zážitek všechno se kolem točilo bíločerně bylo to snad nekonečné.
Když tu náhle vyletíme z té hrozné spirály a padáme střem hlav do oceánu stihl jsem zahlédnout ostrov kdesy v dálce.
Rozhlídl jsem se jestli nevídím vysíleného rangera, uviděl jsem jak padá břichem dolu a kousek nad hladinou udělal jehlu opičil jsem se náraz vody byl hrozný, ještě že jsem sebou měl ty odoblné botky...
Asi mě to omráčilo či co protože jsem otevřel oči a viděl jak ležim na zádech na vodě a pohupuju se na vlnách...
Hledal jsem svého ztraceného kamaráda, hledal ale marně asi se utopil když byl tak vysílen z té ohromné rány toho blesku.
Jediné co jsem u sebe měl bylo jen moje oblečení a deník v náprsní kapse u srdce.
Svítilo krásně sluníčko ale vlny byly poměrně veliké a tak tedy mi nedaly chvíly odpočinku.
uběhlo poměrně dlouhá doba když jsem slyšel jak nějaká lod mi šplouchá za hlavou zbrkle jsem se otočil a uviděl známou lod mích přátel byly na rybách. Chytaly ryby a při tom chytly do sítě mě...
Štasten že jsem zase doma jsem vysíleně ležel na zatuchlé podlaze a bylo mi vše jedno.
Ale po chvíly mi začlo být smuto protže jsem ztratil člověka s kterým jsem zažil těžké chvíle v zemy nikoho.
Deníčku ty budeš jediná má památka na tuto cestu necestu a doufám, že zase najdu svého kamaráda o kterém jsem ani nevěděl jak se jmenuje a objasním záhadnou 23.
_________________
ZPĚT DO ČASŮ KLAMÁÁKA!!23

--teknokrates--

[Adosh]

Svítilo sluníčko ptáčci krásně zpívaly les šuměl zvířátka se pásla a hrála si. sedím na břehu řeky a rybařím si je mi krásně a připadám si jak na krásné dovolené na zotavenou...
*Když tu náhle se odrhaný lesní mužíček vzbudil do stráááášlivéé bouře blesky lítaly kolem kácely se stromy voda padala jak vodopády a chudáček maličký promrzlý až na kost se snažil zvednout, ale když tu náhle...*

Vstal jsem a než jsem stačil sebrat si batoch a jít do města někam do pivnice už jsem slyšel slova In Por Ylem v tu chvíly mi zmrzla krev v žilách.
Věděl jsem co bude následovat bolest pach pálicího se masa a pocit jako by se mi měl každou chvíly roztíct mozek...
Otočil jsem se a pohlédl na skupinku tmavě oblečených a stejně promočených postav na čemu si co připomínalo něco mezi přerostlou ještěrkou a leguánem.
Kupodivu jsem se nezačal svíjet v křečích pod nápory mocných blesků a ohně u nohou, ale zaslechl jsem jen Peníze nebo život!
odsekl jsem postavám peníze nemám a můj život je vám na nic.
Záhadná postava na lamce odvětila vem si věci deš s námi!!
V tu chvíly jsem byl v rozpacých nevěděl jsem co mám dělat...
Tajemná postava sesedla z lamky zavázala mě ruce přehodila přes hlavu kápi a nahodila na zád toho podivného zvířete.
Jely jsme dlouhou dobu a cítil jsem že jsme i pluli na lodi.
Po dlouhé bolestivé cestě mě sundaly z podivného tvora a schodily nazem, jenom jsem slyšel jak vrzla nějaká vrátka poté jsem se snažil sundat si kápi.
Povedlo se! leč svázán jsem seděl za mřížemy a naslouchal kapot deště jak mi padá na hlavu.
Přišla ke mě jedna myška maličká jak palec u nohy.
Schovala se u mě vzal jsem jí do náruče a přemýšlejíc nad tím kde jsem kdo mě unesl a jak se odsut dostanu.
Chudák promoklý polomrtvý usnul a spí...
_________________
ZPĚT DO ČASŮ KLAMÁÁKA!!23

--teknokrates--

[Adosh]

Mlha se valí z kopců do údolí a sluníčko se prodírá skrz mraky... Začíná ráno...

*Promrzlý hladový chudák se probírá do studeného rána...*

Otevřel jsem oko a zjistil jsem že to nebyl zlý sen.
Klepu se jak kohout na střeše ve vánici a jemi hrozná zima.
Koukám, že myška už u mě nespí protáhl jsem se a zjištuji, že nejsem jediný vězen v táboře či jak se tohle místo dá nazvati.
Protáhl jsem se a snažím se najíst něco malého k snědku či k pití. Uviděl jsem malinkatou misku pro psa obalenou špínou ale uvnitř krapítek vody...
Natáhl jsem se pro ni skrz mříže, ale byla moc daleko snažil jsem se natáhnout jako žížala když se plazí.
Voaláá... uchopil jsem mysku a pomalu jí přitahoval ke kleci.
Piju plnými doušky zakalené deštové vody.
Snažím se najít ještě něco k jídlu, ale široko daleko neni ani drobek.
Když tu náhle z čista jasna vidím valit se kus žlutého tělesa.
Mžourám na to a zjištuji, že je to ta malá myška valicí kus sýra...
Dokutálela ho ke mě a čumáčkem mi naznačovala abych jsi vzal, a tak jsem nepohrdl a uždíbl jsem si kousek sýra.

Dva chudáčci pojídají kus sýra, když tu náhle rána jako z děla a velká postava vyšla z blýzko přilehlé chatrče a řvouc zabouchla dveře... rozešla se smerem ke kleci se dvěma chudákama...

Tajemná postava přišla k zámku od klece a zařvala vstávej holomku!!
Schoval jsem si kousek sýra od myšky pod seno na zemy a vstal jsem s očekáváním vysvětlení proč mě tu držejí.
Muž otočil klíčem v zámku a otevřel dveře...
Zlým tónem vyhrkl pojd zamnou a nepokoušej se utéci!
A tak tedy jsem se zhluboka nadechl a vydal jsem se kupředu.
Tajemná osoba směřovala směrem ke kamené budově opodál.
Otevřel velká vrata a uviděl jsem malou místnost s přibližně devíti až dvanácti dveřmi.
Strop by příliš vysoko nedohlédl jsem na jeho konec, asi musel být tak tajemný a nabitý negativní energií, že se tam vytvořila mlhovina.
Zavedl mě spletí chodbiček do malé místnosti se stolkem a židlí posadil mne uchopil provaz a přivál mě k židly. Odešel kamsi do tmy.
Rozhlédl jsem se do tmy a když tu jsem uviděl kamený nápis a nějaké ornamenty a pod tím číslici. Číslici kterou už jsem kdysi dávno viděl. Uplynulo mnoho dní a nocí kdy jsem se topil v magickém lese uprostřed moře s tajemnou budovou. Zamrazilo mě v zádech tak, až jsem nemohl dýchat. Chvíly jsem lapal po dechu...
Když tu náhle světlo moc světla příliž nato abych viděl zdroj tohoto záření
Ozval se mohutný hlas. Jakokdyby mluvil obrovský tvor, ale vědel jsem že tato místnost asi má divnou akustiku protože když jsem lapal po dechu zdálo semi jako kdybych kašlal v divadle na pódium a jakoby to slyšel celý sál...
Byl jsem oslepen světlem a do toho všeho začal hlas na mne chrlit otázky
JAK JSI SE DOSTAL DO SVĚTA NA DRUHÉ STRANĚ?!!!?
ehm.. prosimvás kde to jsem?
TADY KLADU OTÁZKY JÁ!! A NÉ TY! ODPOVĚZ!!
s chrapotem jsem odpověděl jednou jsem si vyjel na projíždku na moře a když tu mě zastihla mohutná bouře...
MLUV NAHLAS!!
řvouc jsem odsekl jednou jsem si vyjel na projíždku na moře a když tu mě zastihla mohutná bouře...
CO JSI POHLEDÁVAL U OLTÁŘE??
Matně si vzpomínám jaký oltář osoba myslí...
Prosimvás co myslíte??
BYL JSI SPATŘEN JAK SE PRODÍRÁŠ K NAŠEMU OLTÁŘI!
Ách ták... vykřilk jsem do světla...
To víte pane jsem zvídavé povahy a místa jako jsou tyhle mne nenechávají chladmýn.
VÍŠ, ŽE JSI NARUŠIL DRUHOU STRANU??
Pardon, ale jak??
NEVYMLUVEJ SE!... UKRADL JSI NAŠE KAMENY! A ZNESVĚTIL TAK DRUHOU STRANU!
Kameny kameny... jaké pak kameny??
Zadloumal jsem v paměti... jako by mi to světlo vymívalo mozek.
Už vím myslíte ty na průchod bránou zpět do mého světa?
ANO! DALO NÁM TO PRÁCI JE VYPROSTIT ZE ZAJETÍ HORY!!
PROČ JSI SE SNAŽIL DOSTAT PRYČ, KDYŽ SE KOLEM TEBE ŠÍŘILO JEN TO, ŽE SE NEDÁ ODTAMTUT DOSTAT?! To s emá tak víte já tady mám přátele které mám rád a mám rád tu zemy ve které jsem vyrůstal a žiju tu už nějaký čas...
NEMLUV SEMNOU JAK S PEPOU V HOSPODĚ!
Pardon vašnosti...
Světlo svítilo dál, ale otázky už nelítaly vzduchem...
Seděl jsem tam nějakou dobu už jsem měl pokrk neustálého světla a ticha jako v hrobě...
Usnul jsem.. nevím proč, ale světlo mne natolik zmohlo, že jsem usnul jako batole.
Vzbudil jsem se byla už noc a zase v cele.
Ozval se hlas známí hlas...
Ale dlouho neslyšený a navíc chraplavý a vyčerpaný...
Měl jsem před očima jen světlou skrvnu ve velykosti britanského dolaru.
Promluvil na mě Ahoj Adoshi...
U Aethana jsem si nemohl vzpomenout kdo to může být.
Světlá skvna se měnila v tmavou skvrnu a po chvilce jsem viděl tmu a obrysi mříží a nakonec i obrys člověka který obýval semnou tohle nehostiné místo
Odpovědel jsem té osobě Ahoj človeče...
Jsi mi povědomý, ale netuším kdo jsi.
Tajemný vezeń promluvil připomenu ti něco tři šípy a luk...
Vzpomenul jsem si! Byl to můj kamarád v zemi nikoho tedy tedka kamarád na druhé straně.
U Aethana copak ty tady děláš??
Myslel jsem, že jsi nepřežil průchod bránou, ale jak koukám... teda spíš slyším jsi to ty.
Slyšel jsem z druhé strany smích.
Naše květy někdy dokážou lidem pomotat hlavu, ale někdy zachrání
i život...
Ozval se jiný hlas. Ticho vy holomci!!
A tak jsme si šeptem vyprávěly příhody od té doby kdy jsme spolu naposled byli...
Vyprávěl mi, že mne hledal po celé zemy, ale marně.
Prý se doslech, že se zajímám o skvělou partu lidí co jsi řiká spolek.
A tak se prý snažil mne odchitit u budovy kde je naše sídlo, ale marně...
Po nějaké době se prý toulal kolem severních pláních, ale když tu náhle banda tamených ho sebrala a dlouhou dobu už ho tady drží a každou chvíly vyslíchá a staví na magické světlo...

*Dva zcela vyčerpaní, ale štastní, že se zase vydějí šeptem si povídaly, ale po chvilce usly...*

Tma pomalu ustupovala a začínal pomalounku nový den...
_________________
ZPĚT DO ČASŮ KLAMÁÁKA!!23

--teknokrates--

[Adosh]

Den se pomalu chílil ke konci a padla noc.

*Mladík byl hozen do své cely...*

Jsem už unavený zmožen tím utrpením cele dny na mě svítějí nedávají mi moc najíst. Jsem na pokraji sil!
Po dlouhém vyslíchání a svícení jsem zjistil, že ono světlo mi vymazává veškerou moji pamět...
Jednou pozdě večír jsem zase jako obvykle seděl v místnosti světla a zkolaboval jsem z toho...
Když tu slyším hlasy Huráá podal se!!
Za týden může jít mezi elitní jednotku našich lučišníků do pride!
V ten okamžik mi ztuhla krev v žilách.
Mám halušky či je to sen??!!?? Otevřel jsem oči a mocné světlo furt zářilo...
Nebyl to sen chtěly mne zmanipulovat a vrhnout mezi vrahy dobrodruhů!
V ten okamžik jsem se rozhodl utéci!
Když mne odváděli uviděl jsem na zemi povalot se hřebík. Udělal jsem, že jsem zakopl a sebral ten hřebík.
Když jsem byl v cele debatoval jsem se vím spoluvězněm a svím kamarádem ze světa na druhé straně či jak to jmenovaly to už jsem zapoměl...
Ptal jsem se ho, že chci utéci a jestli jde semnou?
Zděsilam mne jeho odpověd né jen běž já to tu něják přežiji.
V tu chvíly jsem věděl že je zlomenej *bylo mu do breku...*
Nerad bych ho potkal až někdy půjdu se svímy kamarády jak na mě kouká a začne po mne střílet jak divej...
*Rozbrečel se...*
V tu chvíly na mne promluvil s otázkou proč pláči?
A já jen víš už vím proč tu jsme!
Chtějí nás zmanipulovat a poslat do temných míst plných zla a temných sil!
Jakto?? To světlo nám vimívá mozek! Nevšmil jsem si...
Nevšiml sis protože jsi už zlomený!!
Nechci tě ztratit kamaráde! pojd semnou a nebo večné zbohem!
Můj věrný v dobách zlých zůstal sedět...
Neměl jsem sil abych otevřel zámek hřebíkem, ale leč pustil jsem se do otvírání.
Hřebík se mi zlomil a tak jsem použil obě půlky a voalá zámek s cinknutím spadl na zem...
Popřál mi štastnou cestu. Hodil jsem mu dvě půlky k nohám a vzal do sprintem k nejbližšímu lesu.
Jen jsem v dáli slyšel chytte ho!!
Běžel jsem leč mi dech stačil a v tu chvíly jsem ucítil píchavý pocit na plicích. Začal jsem si hrozně vičítat proč jsem u těch indiánů snima kouřil tu jejich dýmku míru? dit mne to spíš zabíjí než pomáhá...
Běžím běžím kolabuji kolabuji lapám po dechu a nestíhám...
Když tu náhle řeka.
Cinklo mi do hlavy první vzpomínka z mládí když jsem vyrůstal u indiánů v lese. Když mne učil statný lesní můž jménem Kamená Tvář jak správně stopovat zvěř a případného škůdce či jak nejlépe se schovat před nepřítelem v nouzy.
Jedna lekce byla řeka to si ještě pamatuji když pronásleduješ nepřítele či pytláka všimni si budto mokrých kamenů či stopách ve vodě a když už pronásleduješ statného stopaře tak mokrou trávu v okolí vody. Není to jednoduché najít blhkou trávu v okolí potoku když je tu všude vlhko, ale dá se to jde o sešlapanou popřípadě špinavou trávu.
Lekce řeka 2 když jsi pronásledován máš pár možnosti přeskočit jí což v mém případě nejde.
Za další přejít řeku po dně a zamést stopy.
nebo běžet proti proudu řeky či poproudu nebo přejít řeku nechat stopy v písku, ale poté se vrátit zpětnou chůzí zpět na původní břech a vytvořit nepřítely tak iluzi o překročení řeky a dále pokračovat libovolným směrem...
Udělal jsem poslední možnost zdála semi nejpřijatelnější dal jsem se naúprk proti směru řeki...
Kde je řeka teoriticky by měly být hory...

Svítá už svítá a je tu ráno...

Uviděl jsem hustou korunu stromů a rozhodl jsem se přenocovat.
Jako malý jsem si hrával s Divokým mráčkem a Mrštným hadem na schovávanou v korunách stromů a já jejich bílí bratr jsem ovládal tuto techniku docela dobře...
A tak tedy vylez jsem na strom zahalil se větvemy podepřel zajistil abych neupadl, ale upadl jsem, ale né dolu ze stromu, ale do hlubokého spánku.

Krásne slunko svítí na obloze a pomalu se kutálí dolu a dolu a dlu...
_________________
ZPĚT DO ČASŮ KLAMÁÁKA!!23

--teknokrates--