Fórum Spolku

[Bereg Sunrise]

*Paladin s ohnivě červenými vlasy došel před sídlo Spolku, ba nikdo nebyl přítomen. Po chvíli prostrčil dopis pode dveřmi, usmál se a plný radosti odešel*

Cech Paladinů
30.12.2003

Zdravím vážený Spolek,
mé jméno je Bereg Sunrise, jsem mladý paladin, bloudící po tomto nádherném světě, který mám opravdu rád, přestože mě občas opustí životní energie pod rukou vrahů a mocný klerik mě pak opět přivede mezi živé a já jsem znovu plný radosti. V mém povolání nejsem zatím velmistrem, s mečem umím ale v celku dobře zacházet [75% sword], moje taktika v boji není zatím moc dobrá [45% tactics], se štítem se sem tam taky oženu [50% parrying], také jsem trochu zkoumal své tělo [40% anatomy] a v hloubkách pekelných jam jsem se něco málo naučil z léčení [35% healing], abych přežil. Jsem přátelský a neváhám se vydat na jakákoli dobrodružství.
O Spolku jsem slyšel jen to nejlepší a uvažoval jsem o požádání vstoupit mezi Vaše řady již dříve. Poté co mě Váš představený mistr Hellmaster osobně oslovil a popovídal si se mnou o vstupu do Vaší gildy jsem se poté dlouho nerozmýšlel a rozhodl jsem se, že ano. Tímto Vás tedy oficiálně žádám o mé přijetí do Spolku. S Vaším kodexem jsem již plně seznámen, taktéž s příběhem a způsobem jednání a běhu Spolku. Jakékoliv dotazy na mě pište jak je libo (Komunikační krystal 194267251). Tedy bylo by mi ctí vstoupit do Vašich řad. Děkuji

S úctou Bereg Sunrise

[Frantisek]

vracejice z dalekych cest po jinych světech přistoupil ke dveřím.... radostně vytáhl klíč od Spolku a s velikou radostí odemcel.
V ocich mu zazařilo, když spatril předsíňku kterou si pamatoval přesně tak jak ji opouštěl. V těle se mu rozlil pocit štěstí a klidu.
Nadechl se a vkročil.
V tom mu pod botou cosi zašustilo ..... skonil hlavu a nadzvedl si robu aby lepe viděl pod botu. Sehnul se a zdvihl obálku....opatrně ji otevřel a začal číst.
Četl tak hltavě, až málem zapoměl zavřít dveře.
Po chvilce sklonil list a na tváři se mu rýsoval úsměv od ucha k uchu.

Jsem velmi potěšen tvým zájmem o náš Spolek. Dlouho jsem tu nebyl a nemohl jsem se věnovat vám všem, ale teď se to všechno pokusím napravit. Prosím jen o trošku strpení, než zjistím všechny novinky a získám důležité informace, co se tu všechno dělo za mé nepřítomnosti.
Mám toho trošku hodně. takže kdyz se mi ozves na KK, tak to bude prima a popovidame si. Verim, ze najdeme velmi rychle společnou řeč.

pousmál se a šel se radovat ze svého návratu
_________________
Frantisek ml. Zastupce představeneho Spolku
Ten co nosí Spellbook proklatě nízko

[Bereg Sunrise]

Budu velice rád, když si popovídáme, jistě, určitě najdeme společnou řeč *pousmál se*..... jak nejdříve to bude možné ozvu se na Komunikační krystal a pokud budeš mít čas, můžeme se tedy sejít...

[Bereg Sunrise]

Sice ze zpožděním, ale přece, dodávám svůj životopis. Snad se vám bude líbit.....

První ranní paprsky se začaly prodírat přes zatažený závěs dětského pokoje. Něco se pohnulo v nádherné kolébce pod oknem. Náhle se ozval dětský pláč. „Už jdu broučku.“ Řekla z chodby žena. Ta žena měla nelíbeznější výraz, jaký jste mohli kdy vidět. Přímo z ní vyzařoval klid a nefalšovaná radost. Naklonila se nad kolébku, něžně uchopila dítě do náruče a pomalu s ním šla do kuchyně. „Už máš hlad, viď broučínku. Eliane, dones mě krupičnou kaši pro Berega.“ Muž se zasmál a otevřel skřínku, odkud vytáhl pytlík a jeho obsah pak vysypal do hrnce. Dítě spokojeně jedlo kaši po žličkách, jež mu dávala žena….
Mladík s dlouhými světlými vlasy skotačil před domkem. Hrál si tam s ostatními dětmi, přesněji několika chlapci. Každý držel dřevěný meč a štít s výjimkou jednoho. „Já budu mág, jako můj otec, nebudu se tady otloukat dřevěnými zbraněmi.“ Říkal vždycky onen chlapec beze zbraně. Na palouk vstoupili dva mladíčci. „Tak pojď Beregu, neska ti to ukážu.“ S sebedůvěrou řekl chlapec s rezavými vlasy. „To určitě.“ Odsekl Bereg a usmál se. Bojovali už skoro půl hodiny, ba nikdo nemohl zasáhnout toho druhého. Oba chlapci už byli vyčerpaní. „Tohle nemá cenu, budeme tu do večera.“ Řekl Bereg. „Mno, máš pravdu, ale zítra ti to nandám.“…...
Mladý muž se světlými vlasy vyšel z domu a zamyšleně hleděl do země. „Chleba, housky, mouku, safra co bylo to poslední. No nic nemám čas, za chvíli u pekaře zavírají.“ Potichoučku řekl. Rozběhl se po cestě, ba samozřejmě přehlédl ve spěchu kámen a zakopl. Hlavou letěl rovnou do sudu s jakousi neznámou červenou hustou tekutinou. „Blééé, fuj, co to je ?!“ Otřel si oči a obrátil se směrem domů. „U všech Bohů, co si zase ty pacholku vyváděl ?!“ Řekla s nenápadným úsměvem matka. „Máš štěstí, že tu není otec, ten by ti dal.“ Podala Beregovi matka hadr a on se otřel a šel si opláchnout hlavu. „Mami, mami, ta barva mi nejde dolů z vlasů ! Mám je teď úplně červené, zkoušel jsem snad všechno, ale ona tam pořád drží !“ Vyděšeně řekl. „No nazdar, to jsem moc zvědavá jak tohle vysvětlíš tátovi.“ Otec zrovna vešel do dveří a nevěřícně hleděl na Berega. Pousmál se, ale úsměv rychle přešel k zamračenému výrazu. „Beregu, sedni si, musíme si s tebou o něčem promluvit.“ Řekl vážným tónem otec. „S matkou jsme si řekli, že jsi už dost starý, abys odešel z domu a začal se věnovat nějaké pořádné práci. Vím, že je to tak náhle, ale zítra si sbal všechny věci, dáme ti nějaké peníze a vyrazíš.“ Bereg se ohroměně díval a bez jediného slova odešel do pokoje. „Nebylo to moc tvrdé na něj ?“ Zeptala se matka. „Ano, bylo, ale život na něj bude ještě tvrdší.“ Druhý den ráno Bereg vyšel z pokoje, na zádech měl pověšený ranec. „Tady máš nějaké peníze na cestu.“ Podal otec váček Beregovi. „A aspoň se najez před cestou.“ Bereg se bez jediného slova otočil a otevřel dveře z domu. Ještě než zmizel se naposledy otočil a pohleděl na oba rodiče, jeho pohled říkal mnohé věci…
Slunce se blížilo k západu. Stíny se dloužili. Dva staří lidé, muž a žena, seděli u stolu a jedli. Venku zařechtal kůň, někdo seskočil na zem a vydal se směrem k domu. Dveře domu se otevřeli, stál v nich vysoký muž oděný ve světle zelené plátové zbroji, za opaskem mu visel dlouhý meč. Spod helmy vyčuhovaly dlouhé červené vlasy. Ženě začali téct slzy, muž nevěřícně hleděl. „Mami, tati, už je to tolik let, je toho spousta co vám musím říct.“…..

[Shadow]

* vzlyk *
* zamáčkl slzu *

život je někdy opravdu krutý
_________________
Shadow

stárnoucí vampír Spolku

[Timeo]

Je to moc hezke.
_________________
Timeo.. zavaty v prachu na knihovne

[Vilgerius]

Proc jsi odesel z guildy Shadow? Byl jsi jeste v nejake jine guilde?

[Bereg Sunrise]

[Bereg Sunrise]

S ohledem na moji novou situaci s přístupem na internet budu po jistou dobu hrát o víkendech a přes týden prakticky vůbec na Uo nebudu. Doufám že to chápete. Díky

[Wolf]