Fórum Spolku

[Kelnor]

Kelnor sedel u Sharlona v pokoji v kresle. Pred sebou na stole mel rozlozenych nekolik map ktere si vypujcil od Lenyho. Zkousel jestli mu nejake misto podle nazvu nepripomene ztracenou minulost.
"Tolik mest, tolik ruznych mist. Nejde to...."
Zacinala ho z toho uz pomalu bolet hlava. Chramovy ostrov. Zablesk. Hlavou mu projela nepredtavitelna bolest.
"To misto, ten nazev. Budi ve me hruzu. Musim se tam vypravit."
Radne prostudoval mapu a naplanoval celou cestu.
"je tu vsak jeden, ale docela zasadni problem. Lod."
Ono je to docela jasne ze na ostrov se da dostat jedine lodi. Ale horsi bylo, ze Kelnor opravdu nemel nejmensi tuseni kde lod sezene.
"No nic. Zatim to necham plavat."
Hodil na sebe svoji modrou robu, prohrabl svetle dlouhe vlasy a vyrazil na kazdodenni prochazku.
_________________
Kelnor, Autarkis
The ageless shadow.
Člen Spolku

"Co tě nezabije, to se tě pokusí zabít znovu."

[Kelnor]

Lod byla na svete, odhodlani k ceste take, takze nic nebranilo tomu Aby se Kelnor vydal vstric sve minulosti.

"Nejlepsi bude vyrazit asi z Jhelomskeho pristavu. Podle map by ten ostrov nemel byt nijak daleko."

Kelnor sehnal nejake zkusene namorniky, kteri by mu pomohli se na mori orientovat. Vypadali sice ze mu zrovna moc neveri, ale za mesec plny trpyticich se zlataku byli ochotni ho na ostrov dopravit.

Plavba zapocala v brzkych ranich hodinach. Posadka lodi uz cekala v pristavu, kdyz Kelnor dosel cely rozespaly k lodi.

"Tak muzeme vyrazit panove!" zavelel Kelnor.

Muzi odpoutali lana a lod se ödstrcili od mola. Plvaba byla zapocata.
Kelnor byl ponekud nervozni. Kdo by take nebyl, kdyz miril vstric svemu osudu. Nevedel co ho na ostrove ceka. Nevedel co se dozvi. Bude to zjisteni ze nema zadny domov? Zadne pratele? Myslenky se mu honily hlavou jedna za druhou a ou pritom samozrejme usnul.

"Sme na miste pane!" ozval se z horni paluby silny hlas.
"Vyborne panove, dekuji vam. Myslite ze na me nejakou chvili muzete pockat? Je mozne ze budu pryc hodinu, stejne tak je mozne ze budu pryc den."
"Jiste pane, zaplaceno jsme dostali, pockame."

Kelnor pred sebou videl husty les. Zacal se jim prodirat. Prostredi mu nepripadalo ani trosku zname. Cestou slapl do odporne hromadky slizu, ktera se snazila mu po noze vylezt az buhvi kam, tak ji zapichl dykou, kterou mel u sebe.

"Jsem zvedav jestli ma cesta nebyla zbytecna."

Lesni porost prestaval byt tak husty jako na zacatku. Nahle se Kelnor objevil pred podivny chramem. Zastavil se a rozhlizel se kolem. Nahle mu kolem hlavy prosvistela ohniva koule. Elemental. Spatril pred sebou mohutneho Ohniveho elementala. Rychle hrabl do kapsy. V ruce se mu zablesklo cosi zelemeho a on se najednou promnil v bestii s obrovskymi paraty. V teto podobe elemental nepredstavoval njemensi problem. Po jeho zabiti se promenil zpet. To uz vsak stal upreosred podivneho chramu. Jeho pozornost upoutal maly kamen vypadajici jako nahrobek, mel vsak jinou barvu nez kameny, z nichz byl vystaven chram.
Pri poheldu na kamen Kelnora polila hruza. Uvidel totiz nahrobek se svym vlastnim jmenem. Zmatek. Kelnor netusil co by to mohlo znamenat. Vedle nahrobku lezela kniha. Chaos v hlave. Kelnor sebral knihu a rozbehl se zpatky k lodi.

"Copak se vam stalo pane?"
"Okamzite jedte zpatky do Jhelomu"

Schoval knihu pod plast a sedl si do podpalubi.
_________________
Kelnor, Autarkis
The ageless shadow.
Člen Spolku

"Co tě nezabije, to se tě pokusí zabít znovu."

[Kelnor]

Po navratu domu mel Kelnor hlavu opravdu hrozne moc zamotanou ruznymi myslenkami. Nevedel co ma nalez nahrobku symbolizovat. Mel skoro strach otevrit denik, ktery nasel, ale nakonec se odhodlal. JEste ze se tak stalo, protoze kdyby tak neucinil nikdy by se mu nepodarilo to co pak nasledovalo a nikdy by asi znovu nespatril sve zname.
Nekolik dni stravil procitanim deniku, ktery pojednaval o jeho zivote s nekolika prateli.

"Proboha. Museji si myslet ze jsem mrtvy a pritom to tak vubec neni! Musim je najit!"

V deniku bylo sepsano mnoho prihod a vyprav, ktere Kelnor prozil s bojovnikem Fireballem, magem Pablem d`Sharlatem, magem Belgaratem a hlavne Rodnym Lordem Vladem Tepesem.
Posledni pribeh vypovidal o osudne noci pri ktere Kelnor spolu s Vladem zmizeli z tohoto sveta.

*Objevili jsme spolu s Kelnorem tajny Theumaturgicky ritual, ktery by nam mel zaridit obrovske zvetseni nasi magicke sily. Po nekolikatydennim shaneni ingredienci potrebnych k provedeni ritualu se nam konecne podarilo sehnat i posledni soucasti. Ted je pred nami posledni problem. Najit vhodne misto pro provedeni ritualu, dostatecne odlehle a plne magicke energie. Nekolik dni jsme stravili s Belgaratem nad mapami a hledanim v knihach o tomto svete. Nakonec jsme uspeli. Chramovy ostrov. Misto prekypujici hromadou magicke energie (coz dokazuje vyskyt elementalu). Po dvoudenni plavbe jsme dorazili na misto. Ja, Kelnor a na pomoc jsme si vzali Fireballa. Znicili jsme nekolik elementalu a pustili se do prace. Pripravy zabraly nekolik hodin. Fireball uz to nevydrzel a usnul. Konecne je vse pripraveno. Pro pripad ze by se neco stalo, ja Lord Vlad Tepes z klanu Tremeru, predavam tento denik Fireballovi.*

"Hmm, tady zacina jiny styl pisma, takovy neohrabany."

*Byla to hruza. Oba jsou pryc. Mrtvi. Nemuzu na to ani pomyslet. JSme z toho vsichni zdrceni. Nemuzu tento denik dale prechovavat. Toto je posledni zapis do nej a pak ho odnesu k jejich hrobu. Sbohem mi drazi upiri pratele!*

Kelnor se na miste rozzaril. Konecne! Objevil alepson cast sve minulosti.

"Hned se musim vydat je hledat. Podle deniku by "nas" dum mel byt v Trinsicu."

Sbalil si veci a odjel do Trinu.
_________________
Kelnor, Autarkis
The ageless shadow.
Člen Spolku

"Co tě nezabije, to se tě pokusí zabít znovu."

[Kelnor]

Uz ubehlo par tydnu od oby kdy Kelnor znovu objevil sve srate pratele. K jeho uzasu ho malem nepoznaly. Fireball, mocny to valecnik, dokonce malem omdlel kdyz konecne uveril tomu, ze Kelnor je opravdu nazivu. Kelnorova pamet uz byla zase plna vzpominek na spoutu dobrodruzstvi a vyprav, ktere s prateli prozil. K jeho uzasu zustal nezmenen dokonce ani jeho koutek v jejich velkem dome v Trinsicu (to ho velmi potesilo, protoze si tim utvrdil to, ze ho jeho pratele maji opravdu radi a nezapomeli na nej). Oznamil jim ze ho nasli lide ze Spolku a ujali se ho.
"Pratele, doufam ze na me kvuli tomu nezanevrete. Nase cesty se sice rozdelili, ale to vubec neznamena ze se k vam nebudu hlasit. Svuj koutek tady v nasem dome nikdy neopustim a budu se sem vzdy rad vracet. Mý novy znamy ze Spolku me prijali s otevrenou naruci a nechtel bych je jen tak opustit, kdyz mi v podstate zachranili zivot. A navic sem si je take oblibil. Doufam ze se naskytne prilezitost take se potkate."
Toto byla Kelnorova slova k starym pratelum. Na jejich tvarich bylo patrne, ze je jim sumafuk jestli Kelnor bude v Trinsicu nebo v Jhelomu nebo kdekoli jinde. Byli hlavne strasne stastni ze je zase mezi nimy.

"Co jen mi ted chybi ke stesti? Hmm..."
Hlavou se mu honilo par myslenek. Upir. Ono se lehko rekne, ze je nekdo upir. Ale kdo vlastne je? Jaka je jeho minulost? Prava identita? Kym byl drive?
"Ano. To je ono."

A tak zacina dalsi dlouhe patrani v minulosti.
_________________
Kelnor, Autarkis
The ageless shadow.
Člen Spolku

"Co tě nezabije, to se tě pokusí zabít znovu."

[Kelnor]

Mijely tydny, mesice, snad i roky, to tezko jest posoudit. Kelnor uz nemusel dale hledat.

Lesem prosvistel temny stin. Zakousl kralika ktery si vesele poskakoval po mytince.

Jak Kelnor travil stale vice casu osamote, odloucen od spolecnosti, mezi knihami, zacal na sobe pozorovat jiste zmeny. Vetsi zuby, stale vetsi chut po krvi. Casto, mnohem casteji nez drive si otevrel lahev cerveneho vina, ktere mu posledni dobou nesmirne zachutnalo. Zacinal se mezi knihami citit nevrle, byl podrazdeny. Postupne knihovnu stale vice zanedbaval a travil mnohem vice casu v lese, na lovu, v podzemi. Nebylo mozno niceho se dohledat o minulosti.

"Uz me to nebavi! Stale patrani bez vysledku!"

Po nejake dobe Kelnor uz knihovnu vice nenavstevoval. Dokonce i do mesta zacal chodit mene. Vetsinu casu travil v lesich u vesnice Yew, ktera byla obydlena vesmes zridka a ti co vni bydleli, byli lide nezvedavi, lesaznali a vetsinou nemeli radi "mestaky" coz Kelnorovi naprosto vyhovovalo. Nedaleko Yewskych krypt si Kelnor vybudoval v dutine stareho Yewskeho stromu takovy mensi pristresek. Postel stlana senem, kreslo, loutna, soudek s krvi, zasoby Yewskwho vina a nejake jidlo na casy nouze. V truhle kozene brneni, dlouhe kopi a nadherne zdobeny kryss. Jako poklad si schovaval stare upiri brneni.
Na svych castych toulkach lesem potkaval ruzna zvirata, ruzne lidi. Naucil se dobre znat bylinky. Ve znalosti zvirat se postupem casu zdokonalil a svych znalosti dokazal velmi dobre vyuzit ve svuj prospech.
Na svych toulkach take poznal jednoho hranicare, neboli lepe receno spise druida jmenem Ordon Grimara. Ten i presto ze vedel co je Kelnor zac, si ho oblibil zacal ho ucit umeni druidskemu. Leceni, bylinkarstvi, zaklady magie. Ordon byl skoro jedinym Kelnorovym lidskym pritelem, tedy spolu s nekolika malo lidmi z drivejsi doby, ktere vsak Kelnor uz malokdy vidal (ale stale rad).
Prihodila se vsak podivna vec. Pro Kelnora zlomova v jeho zivote. Poznani. Otevrela se mu brana do minulosti. Potkal totiz Rodneho, ve kterem se shledl jako v zrcadle. Stejny zpusob zivota, steji predkove, stejny klan. Gangrel. Tetno upir byl jiz velmi stary. Svuj pribytek mel vyborne ukryt v lesich u mesta Scara Brae. Na svene neni smrtelnika, ktery by byl schopen takto ukryty "dum" odhalit. Ale Kelnor prece neni zadny smrtelnik ze ano. Presteron, tak se jmenoval stary upir (nebo si tak alespon nechal rikat) v Kelnorovi hned napoprve poznal Gangrelsky puvod. Pro znaleho to bylo ocividne. Vysvetlil mu, proc nemohl drive nikde v knihach najit zadne zvesti o sve minulosti. Gangrelove totiz v zasade nikdy nepouzivali knihy, meli k nim dokonce jisty odpor, dalo-li se to tak rict. Veskera historie putovala dale do pritomnosti a budoucnosti diky povestem a vypraveni pribehu, jez maji Gangrelove tak radi a jimztake vetsinou veri, jakoby to pro ne bylo "svate pismo". Presteron Kelnora naucil vsemu co vedel, o minulosti.

"Tak proto nam tenkrat nevysel s Vladem ten ritual....Ale proc jsem se o nej vubec pokousel?"

Presteronovi bylo jasne (pote co mu Kelnor povedel svuj pribeh), ze Kelnor je ztraceny syn jedne Gangrelske linie z vychodu. Jako jeden z mala se zachranil pri krvavych valkach mezi dvema klany. Nebylo jim vsak obema jasne, jaktoze Kelnor vypadal tak mlade a jak je mozne, ze jeho pamet nesaha az do dob davno minulych. To ted ale Kelnorovi bylo vcelku jedno. Byl nesmirne rad, ze poznal spiznenou dusi, dalo by se rici "pribuzneho".
Ted nadesel cas zajistit, co se vlastne s Kelnorem stalo, po te co se zachranil z valky klanu. To vsak teprve odhali budoucnost.....
_________________
Kelnor, Autarkis
The ageless shadow.
Člen Spolku

"Co tě nezabije, to se tě pokusí zabít znovu."

[Kelnor]

Jak cas postupoval, Kelnor uz skoro ani nevchazel do mesta. V lese mel vse co potreboval. Presterona uz nevidal. Musel totiz odcestovat (alespon to tvrdil) za nejakymi povinnostmi. Ordon Kelnora stale navstevoval a vidali se. Ale zacinal v Kelnorove chovani pozorovat docela velke zmeny. Kelnor jakoby se staval zviretem. Obcas se choval docela agresivne, Ordonovi vsak nikdy nic neudelal, byli totiz pratele ze. Ale kdyz vyrazil do mesta a potkal cloveka, ktery s nim chtel navazat hovor, skoncilo to vetsinou bud sarvatkou, nebo obcas i smrti dotycneho. Zvireci pudy. Tak to nazyval Ordon. rikaval Kelnorovi, ze se v nem probouzeji podivne zvireci pudy.
Kelnor byl obcas ze sveho chovani sam velmi zmateny. Stavalo se mu ze obcas dokonce vyjel na sve zname, i kdyz vubec nevedel proc. Snazil se to ovladat, ale vymykalo se mu to kontrole. To byl asi duvod proc temer opustil mestske prostredi.

"Bojim se ze ublizim nekomu koho mam rad, nechci to, musim to ovladnout."

Tahle veta znela Kelnorovou mysli velmi casto. Naplni jeho casu se ted stala snaha naucit se ovladat sve zvireci pudy. Nejhorsi na tom bylo ze zemna byla patrna taky na fyzickem vzhledu v lidske podobe. Kelnor mel neobvykle mnozstvi ochlupeni na rukou, nohou a hrudniku. Ne ze by vypadal jako opice, to zase ne, ale takove chlupy bylyu upiru ktere znal vice nez raritou.
Kelnor ted casto chodival na lov zvirat, kvuli potrave. Bavilo ho to. Ordon ho obcas na lovu doprovazel. Vzdycky spolu sli po lese, Kelnor svym vybornym cichem vysmejdil nejake zvire a hura na to! Ordon je mistrovsky strelec, takze vzdy jakmile zvire spozoroval, nebyl pro nej problem se postarat Kelnorovi o svacinku. Teda ne ze by si Kelnor s koristi neporadil sam, ale lenost je lenost.
Nejvice Kelnorovi vadilo, ze ho kazdy na prvni pohled odsoudil. Tohle ho naprosto dopalovalo a privadelo k silenstvi. Jeste hure vsak v posledni dobe snasel kritiku, dokonce i od Ordona. Kdyz mu neco vytknul, Kelnora se vetsinou jala nekontrolovatelna zurivost a musel odletet pryc do lesa, aby Ordonovi neublizil.
Ordon si na to zvykl, Kelnor se snazi drzet sve pudy na uzde a v lese je mu dobre. Uz se nechce nikdy vratit bydlet do mesta......
_________________
Kelnor, Autarkis
The ageless shadow.
Člen Spolku

"Co tě nezabije, to se tě pokusí zabít znovu."